Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví v hledáčku ministra pro legislativu

Jak jsem již dříve poznamenal, ještě před mým odchodem z Nejvyššího soudu jsem učinil  příslušná podání ve věci Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, která je některými soudci nesprávně nazývána Metodikou Nejvyššího soudu. Pamatujte si, že žádná Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví neexistuje.  

Nedávno jsem obdržel dopis od ministra pro legislativu Michala Šalomouna (Dopis ministra pro legislativu k Metodice.pdf (318296), v němž mi pan ministr mj. sděluje, že se hodlá věnovat odstranění duality při náhradě újmy za bolest a za ztížení společenského uplatnění v soukromém a pracovním právu, neboť stávající rozdílná praxe je dlouhodobě i podle jeho názoru nadále neudržitelná a bude potřebné tento střet v budoucnosti vyřešit, o což se pan ministr bude ze své pozice zasazovat.

To je dobrá zpráva, neboť by to znamenalo konec nepochopitelného prosazování „Metodiky Nejvyššího soudu“, která ovšem neexistuje, byť je některými soudci (převážně z) Nejvyššího soudu – bohužel – neustále „uváděna v život“ při jimi realizovaných školeních.

Pan ministr pro legislativu Michal Šalomoun mne také informoval o aktuálním postoji nového ministra spravedlnosti Pavla Blažka k oné Metodice. K tomuto materiálu, který je mj. nesprávně na stránkách Nejvyššího soudu uváděn jako „Metodika Nejvyššího soudu“, což mate odbornou i laickou veřejnost, která pak má za to, že takový materiál skutečně existuje, což ovšem neodpovídá realitě (k tomu viz zjištění Veřejného ochránce práv v jeho Zprávě o Metodice – viz zde: eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/9252), pak ministr Blažek mj. doslova uvedl: „Použití Metodiky je pro znalce zcela dobrovolné a postup dle metodiky dohledová útvar dokonce nepovažuje ani za ‚best practice‘ pro výkon znalecké činnosti s odbornou péčí.“ (viz ministra spravedlnosti k Metodice.pdf (714927)

Chtěl bych nejen odbornou veřejnost upozornit na záludnost Metodiky, která je např. na stránkách Nejvyššího soudu publikována ve dvou zcela rozdílných verzích, pročež tento materiál je i z tohoto důvodu naprosto nepoužitelný (vše jsem k tomuto problému vyložil ve svých příspěvcích na svém blogu v kapitole věnované této Metodice)

Soudci, kteří se spolupodíleli na tvorbě soukromoprávního materiálu zvaného Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, nesou – jak zdůraznil ve shora označeném zdroji ombudsman – svůj díl odpovědnosti na vzniklém stavu. Dodal bych k tomu: soudce má soudit a neplést se do legislativy, které z povahy věci rozumět nemůže. Právě „projekt Metodika“ s provázenými komerčními vztahy jasně ukázal, jak je hrubě nesprávné, aby se do podobných aktivit zapojovali soudci, kteří mají soudit a nezastávat jinou roli, která jim v demokratickém právním státě nenáleží.

Považuji projekt Metodiky k náhradě nemajetkové újmy za neudržitelný a pevně věřím, že příslušná ministerstva najdou v dohledné době adekvátní způsob, jak stávající neudržitelný stav v této oblasti uvést do odpovídajícího legislativního souladu.