Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti převodní smlouvy a poučovací povinnost soudu

Soud v průběhu řízení je mj. povinen postupovat předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení, aby ochrana práv byla rychlá a účinná, a v rámci toho v té které fázi realizovat – je-li to podle procesní situace potřebné či dle zákonné úpravy nezbytné – příslušnou procesní poučovací povinnost vůči účastníkům řízení. Např. pokud je podána žaloba o určení neplatnosti převodní smlouvy, aniž by v ní byla uvedena tvrzení, z nichž žalobce dovozuje naléhavý právní zájem na takto požadovaném určení.

Je-li podána žaloba o určení neplatnosti převodní smlouvy a absentují-li v ní tvrzení o naléhavém právním zájmu, je nezbytné, aby soud přistoupil k realizaci předmětné procesní poučovací povinnosti žalobce. A to prostřednictvím vydaného usnesení, kterým vyzve žalobce, aby doplnil žalobu o tvrzení, z nichž dovozuje existenci naléhavého právního zájmu na podání žaloby o určení neplatnosti převodní smlouvy. Pakliže žalobce tuto svou povinnost splní a v doplňujícím podání uvede tvrzení, z nichž dovozuje naléhavý právní zájem, bude již na soudu, aby posoudil další postup v dané věci.

Jestliže z obsahu spisu plyne, že např. vklad vlastnického práva k nemovité věci dle předmětné převodní smlouvy byl již realizován, tedy došlo k předmětnému vkladu ve prospěch kupujícího (nabyvatele), je nasnadě, že taková žaloba nemá nadějí na úspěch. Platí totiž, že lze-li žalovat o určen práva nebo právního vztahu (v tomto případě na určení vlastnického práva k nemovité věci), není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká. Jestliže je však právní postavení žalobce zpochybněno převodní smlouvou, na základě které má (teprve) dojít ke vkladu vlastnického či jiného věcného práva k nemovitosti do katastru, respektive jestliže vyslovení neplatnosti takové smlouvy, podle které dosud nebyl povolen vklad do katastru, by mohlo mít příznivý vliv na právní postavení žalobce, lze přípustnost určovací žaloby ve smyslu § 80 o. s. ř. dovodit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2027/2008).

Pokud by ovšem soud i v situaci, kdy podle žalobou dotčené převodní smlouvy již došlo ke vkladu do katastru, žalobě o určení neplatnosti této smlouvy vyhověl (žalobní petit převzal do rozsudečného výroku), ten by nepředstavoval veřejnou vkladovou listinu, dle které by mohlo dojít ke změně vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalobce; žalovaný by byl i nadále v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník předmětného nemovitého majetku a mohl by s ním libovolně nakládat. V právních poměrech žalobce by při existenci takového rozsudku nedošlo k žádné změně; žalobce by i nadále nemohl být považován za vlastníka předmětných nemovitostí, neměl by k nim žádný právní titul, a katastrální úřad by žádnou změnu v katastru dle takového rozsudku neprovedl.

Ale zpět k otázce poučovací povinnosti soudu. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že kdežto nesplnění povinnosti (roz. ze strany rozhodujícího soudu) poskytnout účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech, je vadou řízení, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 1998, sp. zn. 26 Cdo 732/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/1999), pak poučení o tom, jak je třeba formulovat žalobní petit, aby byl dán naléhavý právní zájem, již přesahuje meze poučovací povinnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 30 Cdo 143/2002).

Dospěje-li proto rozhodující soud k závěru, že ve věci není dán naléhavý právní zájem, není jeho povinností poučovat žalobce o tom, jak je třeba nárok uplatnit (jak by správně měl žalobce formulovat žalobní petit). Nejde zde o vadu podání, kterou by bylo možno odstranit postupem dle § 43 odst. 1 o. s. ř., popřípadě dle § 5 a násl. o. s. ř. Taková žaloba není z procesního hlediska vadná a proto jí nelze ani dle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout. V tomto směru pak Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2786/2019, vyložil a odůvodnil právní názor, že nelze dovodit, že by neposkytnutí poučení o nutnosti upravit petit tak, aby namísto určení, že je smlouva neplatná, bylo žádáno o určení vlastnictví, bylo nesplněním poučovací povinnosti soudu a představovalo tak vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Proto v situaci, kdy se žalobce žalobou domáhá určení neplatnosti převodní smlouvy, dle které byl již povolen vklad k předmětným nemovitým věcem, a kdy v žalobě rovněž tvrdí skutečnosti, z nichž dovozuje naléhavý právní zájem, rozhodující soud žádným v úvahu přicházejícím procesním způsobem nemůže žalobci signalizovat, že na tomto určení žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem a případně jej vést ke změně žalobního petitu (z původního žalobního požadavku na určení neplatnosti smlouvy na určení, že je žalobce vlastníkem konkrétně označených nemovitostí), neboť v tomto směru by se již de facto jednalo o hmotněprávní poučení žalobce, což je nepřípustné.

Někdy soudy chybují v tomto směru, že i když žalobci nesvědčí na žalobou požadovaném určení naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř., přesto podstupují důkazní martyrium a posléze žalobu zamítající rozsudek, respektive jeho písemné vyhotovení vyplňují dlouhými pasážemi, které se vztahují ke skutkovým zjištěním a k následnému právnímu posouzení věci z pohledu hmotněprávních ustanovení, poté, co nejprve vyloží, že žalobce na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem. Jde pochopitelně o nesprávný postup, neboť všechna taková skutková zjištění a právní posouzení jsou v takovém případě zcela bezcenná, pakliže jediným důvodem pro zamítnutí žaloby je absence onoho žalobcova naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení, v námi sledovaném případu ohledně určení neplatnosti převodní smlouvy.

Jestliže se tedy žalobce domáhá určení neplatnosti převodní smlouvy, dle které byl již vklad povolen, je třeba takovou určovací žalobu pro absenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení zamítnout, aniž by se soud zabýval věcí samou.