Nejvyšší soudní a kasační dvůr: K určení vlastnictví ke sporné zdi mezi domky

     Jestliže výměra plochy sporné štírové zdi mezi domky, k níž se upíná žaloba na uznání (určení) vlastnictví, jest tak nepatrna, že takový poměr vlastnický by v knize pozemkové nemohl býti úplně vyznačen, pak taková žaloba jest nepřípustnou.

     Takové (žalobou sledované) poměry lze vyznačiti v knize pozemkové toliko zapsáním na základě prohlášení účastníků. Plnění toho by žalobce ev. na žalovaném mohl žádati v tom, aby tento byl přidržán spoluúčinkovati při vystavení listiny, na základě jejíž by bylo možno v knize pozemkové zapsati vlastnictví samé ku štítové zdi mezi domy sporných stran.

Rozhodnutí Nejvyššího soudního a kasačního dvora ze dne 3. 11. 1910, č. j. R III. 233/10/1; in Zprávy Právnické jednoty moravské,  nákladem Právnické jednotky moravské za pomoci České akademie císaře Františka Josefa I. – tiskem Ant. Odehnala, 1911, s. 323-324

      „K výkladu o přípustnosti žalob určovacích dle § 228. c. ř. s.

      A. žalovala B. na uznání vlastnictví zdi mezi domky obou sporných stran. Stol. I. žalobě vyhověla, stol. II. žalobu zamítla.

      Nejv. soud. dvůr potvrdil rozsudek stolice odvolací.

D ů v o d y :

     Soud odvolací především vyslovil, že tato žaloba určovací jest nepřípustna proto, že žalovati na plnění bylo možno, ba dokonce nutno, pročež podmínek §. 228. c. s. ř. pro podání přítomné žaloby určovací tu není. Žalobkyně tomuto výroku soudu odvolacího odporuje s hlediska č. 4 §. 503. c. s. ř. pro omyl právní, avšak neprávem.

      Žádání žaloby nese se k tomu, aby bylo zjištěno, že žalobkyni přísluší právo vlastnické ku štítní zdi mezi domkem žalobkyně č. p. 6 v Soběšicích a domkem žalované č. p. 7, že žalovaná jest povinna to uznati.

     Obě strany shodují se v tom, a soud odvolací na str. 4 odůvodnění svého rozsudku správně vylíčil, že pokládati sluší tuto žalobu nikoliv za žalobu vlastnickou, nýbrž toliko za žalobu určovací.

     Výměra plochy zdi sporné jest, jak vysvitne na první pohled z předloženého nárysu, tak nepatrna, že na mapě graficky nemůže býti vyznačena. Stává tu tedy poměr vlastnický, resp. užívací, jenž v knize pozemkové pouhým uvedením parcely katastrální nebo části její, na které zeď stojí, nemůže úplně býti vyznačen.

     Takové poměry lze tedy vyznačiti v knize pozemkové toliko zapsáním na základě prohlášení účastníků.

     Plnění, které by žalobkyně, jsou-li udání žaloby správna, na želované snad ev. mohla žádati, může mezi jinými záležeti v tom, aby tato byla přidržána spoluúčinkovati při vystavení listiny, na základě jejíž by bylo možno v knize pozemkové zapsati vlastnictví žalobkyně samé ku štítní zdi mezi domy stran sporných.

     Na plnění takové anebo podobné mělo býti žalováno; byla proto žaloba určovací jakožto zákonně nepřípustná soudem odvolacím právem zamítnuta.“