Zápis z jednání z kulatého stolu ohledně Metodiky

Jak jsem již uvedl ve svých předchozích příspěvcích, dne 21. 9. t. r. se na Ministerstvu spravedlnosti („Msp“) konal Kulatý stůl, který se týkal znaleckého odvětví a problematiky hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z., která je excesivně nazývána Metodikou Nejvyššího soudu („NS“), ačkoliv i podle vyjádření předchozího předsedy NS prof. Pavla Šámala NS žádnou Metodiku nevypracoval.

K jednání k tomuto kulatému stolu jsem pozván nebyl, ačkoliv již od r. 2014 jako soudce NS setrvale upozorňuji na problémy plynoucí z Metodiky, přičemž mé obavy se, bohužel, naplňují v černém scénáři ohledně totálního kolapsu Metodiky a dosud promarněného času řešit problém výkladu a aplikace § 2958 o. z.

Popsal jsem v mnoha svých předchozích příspěvcích, že někteří soudci NS pojali plnění své soudcovské funkce poněkud zvláštně, když přistoupili na své pochybné angažmá, které souvisí se soukromoprávním projektem – Metodikou, jež byla do nedávné doby mj. spojena i s trestně stíhanou osobou (která v loňském roce zemřela) ve známé kauze týkající se (především) ředitele jedné známé pražské nemocnice (k tomu srov. např. knihu Radka Kedroně: Sněžím! Deník bílé mafie. Nakladatelství zeď s. r. o., 2020, první vydání).

Na tyto závažné okolnosti a vůbec na okolnosti, jež provázely vznik a prosazování Metodiky upozornil ve své Zprávě o šetření Metodiky ombudsman, leč závažná zjištění plynoucí z této Zprávy v podstatě nikoho nezajímají, což také (celkově) o něčem vypovídá.

A tak zatímco obec právníků je vesměs s Metodikou takříkajíc „v pohodě“, jiná situace panuje v lékařské obci, jak bude patrné níže. Nikoho vlastně ani moc již neznepokojuje, že někteří soudci si v případě Metodiky doslova „zahráli“ roli „malého“ zákonodárce, začali se v rámci tvorby jakýchsi pochybných pravidel pohybovat v medicínsko-znalecké oblasti a při spletitých vztazích komerčního rázu, jež provázejí Metodiku, působili spíše jako emisaři pojišťovací lobby a „známí na Ministerstvu spravedlnosti“ plédující pro nezbytnou aplikaci Metodiky. Ano té Metodiky, která v rozporu se zákonem o soudech a soudcích byla publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS („Sbírka NS“) s nepravdivým či zavádějícím textem, který čtenáře v podstatě uváděl v omyl, že Metodika byla vytvořena NS, neboť její text k takovému závěru čtenáře „přesvědčoval“.

Jenže Metodika byla vytvořena jiným subjektem, který dokonce toto dílo předal k dalšímu užívání Msp. Mohlo tedy vedení NS s tímto (cizím) dílem nakládat jako s vlastním dílem, ačkoliv ze Zprávy ombudsmana ve věci šetření Metodiky mj. vyplývá, že v této Zprávě označený soudní funkcionář NS ombudsmanovi výslovně sdělil, že NS není autorem Metodiky? Mohlo za této situace vedení NS pověřovat některé soudce NS k jednání ve věci Metodiky s dalšími subjekty za účelem jejího prosazení jako Metodiky NS? Mohlo vedení NS ze svých rozpočtových prostředků vynakládat finanční prostředky ohledně prosazování a využívání Metodiky, ač k jejímu užití nemělo žádné oprávnění? Jak lze kvalifikovat jednání soudců NS v redakční radě Sbírky NS, pakliže v rozporu se zákonem o soudech a soudcích rozhodli o publikaci Metodiky ve Sbírce NS, která obsahovala zjevné nepravdy o tom, že jde o Metodiku NS? Kdo podle zákona odpovídá za popsané excesy? A mohl soudce NS činit po právu veřejně silové prohlášení o nezbytnosti respektovat Metodiku (kterou nesprávně označil za Metodiku NS) s tím, že jinak specializovaný senát NS (v němž vykonával funkci jeho předsedy) bude taková rozhodnutí v případném dovolacím řízení rušit? To vše v situaci, kdy tento soudce NS se autorsky spolupodílel na vypracování Metodiky, kterou zjevně úmyslně nepravdivě označuje za Metodiku NS (je to podobné situaci, jako kdyby někdo nepravdivě prohlašoval k cizímu dílu autorství jiného subjektu a spolupodílel se na nerespektování autorských práv k tomuto dílu, neboť by participoval na jeho nakládání v rozporu s předmětnou právní úpravou – viz školení, publikační činnost využívající toto dílo bez svolení autora atd.), ač NS žádnou Metodiku nevypracoval. Přitom v Metodice je mj. de facto stanoveno, že znalecké posudky mají být zpracovávány na předmětném webovém rozhraní, jež k datu uvedeného veřejného prohlášení daného soudce NS náleželo fyzické osobě, s níž tento soudce participoval v předmětné společnosti propojené s komerčním využitím Metodiky. Silové prohlášení daného soudce NS bylo činěno ve zjevné souvislosti s výkonem jeho soudcovské funkce a ve vztahu k potencionálnímu rozhodování specializovaného senátu NS. Tyto otřesné souvislosti ovšem nikoho nezajímají. To je, prosím, facka demokratickému právnímu státu v přímém přenosu.

Ve svých předchozích příspěvcích jsem se také zmiňoval o zjevném střetu zájmů některých soudců NS, kteří v předmětnou dobu měli na straně jedné řádně vykonávat svou soudcovskou funkci a na straně druhé paradoxně také řádně vykonávat své funkce v orgánu předmětné společnosti, tj. dohlížet na zachování účelu, k němuž byla uvedená společnost založena, tj. mj. poskytování poradenských a konzultačních služeb v medicínském právu (což fakticky představuje poskytování právních služeb) a zpracovávání odborných a oponentních studií v medicínském právu, a to vše za účelem snižování rizika právní odpovědnosti poskytovatelů zdravotních služeb. Kdyby se něčeho takového dopustil kupř. soudce okresního soudu, zcela jistě by čelil kárné žalobě směřující k jeho odvolání z funkce soudce. V tomto případě je tzv. „ticho po pěšině“.

Ve svých předchozích příspěvcích jsem také popsal, že znalci pro dosažení předmětného znaleckého odvětví, souvisejícího s Metodikou, se de facto museli podrobit režimu neexistující Metodiky NS, která obsahovala nepravdy mj. o nutnosti používat předmětné webové rozhraní a postupovat podle tohoto neexistujícího materiálu (neexistujícího proto, že žádná Metodika NS de iure ani de facto neexistovala a dosud neexistuje), že absolvovali za úplatu kurz podle této neexistující Metodiky NS, tj. že jim byl předmětnými osobami poskytnut kurz podle materiálu, který NS nevydal, nezpracoval, neschválil ani jej (např. prostřednictvím svého občanskoprávního a obchodního kolegia) nedoporučil.

Z veřejně dostupných informací lze vyvodit, že Metodiku coby cizí dílo komerčně pro své účely využívala předmětná obchodní firma, která s využitím údajů v Metodice a opět při nesprávně uváděné informaci o autorství Metodiky jako Metodiky NS, zajistila prostřednictvím webového rozhraní předmětnou výpočtovou aplikaci, kdy uvedené webové rozhraní bylo dokonce zmíněno v tzv. první verzi Metodiky, která byla excesivně publikována ve Sbírce NS. A pokud jde o tzv. internetovou verzi Metodiky, publikovanou dosud z neznámého právního důvodu na webových stránkách NS, pak i tato verze obsahuje nepravdivé informace o tom, že jde o Metodiku NS a že mj. jeho občanskoprávní a obchodní kolegium doporučuje, aby tato Metodika byla při aplikaci § 2958 o. z. (ergo tedy soudy) používána, a aby v soudních sporech byly využity znalecké posudky vypracované znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví odškodňování nemateriálních újem na zdraví, které splňují kvalifikační požadavky – mj. nadstavbový kurz Odškodňování újem na zdraví podle Metodiky. Kromě toho tzv. internetová (na webu NS publikovaná) verze Metodiky je zčásti odlišná od její první verze (jinak excesivně) publikované ve Sbírce NS, její obsah byl několikrát (neví se vlastním kým a z jakého právního důvodu) měněn. Připomíná to opět situaci, kdy třetí osoba publikuje nějaké cizí dílo na svých webových stránkách a kromě toho jej postupně začne ještě pozměňovat.

Předchozí ministři spravedlnosti – Helena Válková, Robert Pelikán a Marie Benešová o malérech Metodiky věděli, leč žádný z nich nepřistoupil k tomu, aby se v dané věci zjednala náprava. Msp sice převzalo od soukromoprávního subjektu (společnosti) zpracovanou Metodiku k užití, avšak nepodniklo žádné kroky k tomu, aby zamezilo publikování této Metodiky např. na webových stránkách NS, kde je publikován text Metodiky obsahující nepravdivé informace o tom, že jde o Metodiku NS a že tuto Metodiku mělo doporučit soudům občanskoprávní a obchodní kolegium NS.

Shora vyložené problémy jsem ve stručnosti popsal ve svém vyjádření, které jsem zaslal Msp před jednáním u Kulatého stolu ve věci „Hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví v rámci stejnojmenného znaleckého odvětví“, tedy problému kolem Metodiky. Pochopitelně na jednání u Kulatého stolu toto mé vyjádření zmíněno nebylo. Proč asi?

Jak jsem již úvodem sdělil, teprve včera jsem obdržel zápis z jednání u Kulatého stolu, který se na Msp konal dne 21. 9. 2021. Přitom obsah vyjádření některých účastníků tohoto jednání naznačuje, jak závažný je stále problém kolem uvedeného znaleckého odvětví a Metodiky, a kolik času se promarnilo tím, že se nečinně přihlíželo, jak především skupina některých soudců NS a dalších zainteresovaných subjektů se snaží řešit zásadní problém, který není v jejich kompetenci.

U dotčených soudců NS to vypovídá také o jejich dosavadní „využitelné kapacitě“, neboť soudce, který se tolik času mohl věnovat problematice Metodiky, účastnit se tolika různých jednání na Msp a na jiných místech, a ještě k tomu v takovém velkém rozsahu školit tuto Metodiku, těmito svými soukromoprávními aktivitami vlastně naznačuje, že není dostatečně pracovně vytížen.

Soudci mají soudit, nikoliv sehrávat úlohu jakýchsi „malých“ zákonodárců, lobbistů, emisarů té které skupiny či prohlašovat se za „zachránce“ situace vzniklé  předmětnou částí právní úpravy, v níž prý hrozilo nebezpečí, že soudy ve své rozhodovací činnosti budou tápat. Tak tomu pochopitelně není, neboť na přípravě nového občanského zákoníku i problémového § 2958 o. z. se podíleli i soudci NS, takže moc dobře museli vědět a tušit, co asi tak v praxi může nastat, pokud se přijme § 2958 o. z. v tak subtilně pojatém znění. Již v tuto dobu se totiž vědělo, že se bude pracovat na Metodice, která bude provázena komerčními aktivitami, především placeným vstupem do webového rozhraní pro znalce, aby mohli vlastně zpracovat předmětný znalecký posudek. Již v tuto dobu někteří soudci NS patrně věděli, že se budou účastnit v orgánu předmětné společnosti, která bude vyvíjet aktivity komerčně provázané s budoucí Metodikou, že budou školit znalce a v nikoliv nezanedbatelném čase, který by měli věnovat souzení, se věnovat svým soukromým aktivitám spojeným s Metodikou pod opakovaným zdůvodňováním, že tím činí neskutečné dobro pro soudní, resp. právní praxi a napomáhají tak ke stabilitě v dané právní materii. Jak bude z následujících názorů některých účastníků jednání u Kulatého stolu patrno, opak se stal pravdou.

K vlastnímu jednání u Kulatého stolu pak uvádím následující.

Podle zápisu z jednání „Cílem setkání bylo prodiskutovat kolidující názory na hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví v rámci stejnojmenného znaleckého odvětví („HMBaFS“). Konkrétně byly řešeny otázky:

1. Co je úkolem znalce ustanoveného soudem v řízeních, kdy se rozhoduje o výši náhrady za utrpěnou bolest a další nemajetkovou újmu, a kde leží hranice mezi úkolem znalcem a pravomocí soud? Jinými slovy, k čemu se znalec může vyjadřovat, a co je naopak již posuzováním právních otázek spadajících do rozhodovací pravomoci soudu?

2. Jaké jsou důvody pro zachování znaleckého odvětví ‚hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví‘? Jaké jsou důvody pro zrušení tohoto znaleckého odvětví?“

Ze strany lékařské obce poté zazněla následující zdrcující kritika:

Česká lékařská komora („ČLK“):

* „V oboru zdravotnictví by nemělo existovat odvětví, na které neexistuje specializovaná způsobilost nebo nadstavbová atestace. Odvětví HMBaFS neodpovídá žádné atestaci, tedy žádné specializované způsobilosti k výkonu povolání lékaře. Lékař, který je vzdělán např. v očním lékařství, může těžko posoudit např. následky cévní operace v dolní končetině. Postup určení nemajetkové újmy, má-li se řídit čistě podle metodiky, je proto spíše pro právníky, než pro lékaře.“

* „Není zřejmé, co je lege artis odvětví HMBaFS.“

* „Metodika vytvořená právníky nemůže sloužit jako odborný standard zdravotnického odvětví. Soudci jsou ti, kdo si jako laici v oboru zdravotnictví povolávají znalce k řešení medicínské otázky, proto nemohou jako laici určovat, jakým způsobem mají znalci – lékaři postupovat. Obsah a postup znalecké činnosti v odvětví zdravotnictví nemohou určovat právníci. Určování náhrady za nemajetkovou újmu je otázka právní a nemůže být přenášena na znalce – lékaře.“

* „Protože neexistuje žádný odborný standard, nelze říci, co je postup lege artis a kdy znalec postupoval s odbornou péčí, a kdy nikoliv. Proto nelze určit, zda posudky zpracované podle Metodiky jsou úplné, pravdivé a přezkoumatelné.“

* Metodika je vytvořená soukromoprávní subjektem (Společností medicínského práva). Pokud ji znalec používá, je nucen zodpovídat právní otázky.“

* „Přestože metodika není právní předpis, stanoví maximální výši náhrady a koeficienty, které má znalec používat. Znalec si tedy koeficienty sám nestanoví, ani se neřídí koeficienty stanovenými v právním předpise, ale přebírá koeficienty uvedené v metodice vytvořené soukromým subjektem. Tímto de facto přebírá právní názor tohoto soukromoprávního subjektu.“

* „MKF, ze které metodika vychází, byla vytvořena pro rehabilitační ústavy za účelem porovnání stavu pacienta při nástupu na rehabilitaci a po ní. Procentní vyjádření je toliko statistickým údajem. Oproti tomu v Metodice má totéž procentní vyjádření významný vliv na výši náhrady.“

* „Doporučený postup pro znalce by měl vzniknout v lékařském prostředí.“

* „ČLK předložila návrh vypracovat vzorový případ a pozvat znalce, aby vypracovali posudek na tento konkrétní případ, jak bude popsán, Tím lze potvrdit hypotézu, že dva znalci nemohou v téže věci dojít k témuž závěru.“

Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně („ČLS“):

* „Znalecké odvětví HMBaFS i Metodiku vnímá ČLS jaké problematické.“

* „V posudku by měl lékař hodnotit čistě lékařské otázky: jak nemoc vznikla, jak se vyvíjela, jaké má pacient subjektivní potíže, objektivně prokazatelné následky. Nic dalšího. To, co nastalo kolem určování náhrad, je problém právní, a je nesmyslné, aby do toho zasahovali lékaři. Znalecký posudek má odpovídat na položené otázky a používat přitom medicínské pojmy, všechno další jsou otázky právní.“

* „Pokud má jít o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, pak by znalci měli být vedeni lékařskou metodikou a končit medicínským závěrem. Sociální otázky o životě pacientů by se do toho neměly míchat, jako je tomu teď. Pokud má být odvětví HMBaFS zachováno ve stávající podobě, mělo by být zařazeno do jiného oboru mimo medicínu.“

* „Poškození nejlépe posoudí znalec z oboru, kterého se poškození týká.“

* „Metodika vznikla bez širší odborné diskuse  a je dílem a vlastnictvím soukromé společnosti, kdy bez platby této společnosti nemůže znalec posudek vytvořit a kdy vstup do odvětví je vázán na zpoplatněný kurz pořádaný touto společností. To porušuje veškerá pravidla, neboť v jiných oborech a odvětvích dosahují znalci vzdělání ve veřejnoprávních institucích.“

* „Velmi problematické je hodnocení míry bolesti. Tuto otázku lze posuzovat pouze v týmu.“

Česká stomatologická komora (v zápise je nesprávně uvedeno „Česká stomatologická společnost“ – ve zkratce „ČSS“, ačkoliv podle seznamu účastníků se Kulatého stolu účastnil zástupce právě České stomatologické komory – ve zkratce „ČSK“)

* „ČSK…nesouhlasí s existencí odvětví HMBaFS.“

* „V praxi se setkává se znaleckými posudky z odvětví HMBaFS a vidí, že to nefunguje, a to ani v oblasti bolestného, ani v oblasti funkčních schopností. Proto má za to, že by újmu měl posuzovat lékař z tohoto odvětví, kterého se újma týká.“

* „Přestože zaznělo, že znalec nemá vyčíslovat částky, v praxi to dle ČSK funguje tak, že právě tohle znalec dělá. Na základě tvrzení poškozeného zadává údaje do tabulky a na konci mu vypadne částka. Shodně s Kanceláří VOP vyslovuje ČSK pochybnost, zda je tato činnost řešením skutkové otázky.“

Kancelář Veřejného ochránce práv („Kancelář VOP“):

* Znalecké odvětví HMBaFS i Metodiku vnímá jako problematické z důvodů uvedených ve zprávě o šetření VOP ze dne 22. 2. 2021, č. j. KVOP-5051/2021, sp. zn. 6709/2019/VOP/DK (dostupné zde: https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/9252).“

* „Mnoho domén uvedených v metodice nemá lékař jak posoudit. Porovnává současný stav se stavem před úrazem, který ale často nezná. Tím pádem je pro něj nemožné určit, v jakém procentním bodu došlo ke změně situace. Přitom právě na tom je založena velká část posuzování ztížení společenského uplatnění podle Metodiky.“

* „Stále není jasné, co má znalec za úkol posoudit. Pokud se toto nevyjasní, nelze odpovědět na otázku, zda zachovat odvětví, či nikoliv.“

* „Z lékaře se stává expert v odvětví HMBaFS kvůli tomu, že absolvuje školení na mezinárodní klasifikaci. Je paradoxní, že lékaře školí právníci.“

* „Kancelář VOP je skeptická k tvrzení, že Metodika přispěla k jednotné praxi v tom smyslu, že jednotný postup nutně znamená rozhodování v obdobném případě obdobně. kancelář VOP klade otázku: Pokud Metodika vyžaduje, aby lékař posoudil 74 domén a v každé posoudil 5 jednotlivých otázek, je vůbec možné, aby dva posudky vyšly stejně?“

* „Má-li existovat znalecké odvětví, musí mít standard. Pokud Metodika není tímto standardem, je potřeba nějaký standard vytvořit.“

A na úplný závěr – Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy „prohlásilo Metodiku za veřejný statek a učinilo veřejný příslib, že se ujme revize Metodiky.“

Představte si situaci, kdy nějaký Spolek pro kulturní vnímání českého umění prohlásí, že malebné obrázky Josefa Lady, vystihující takřka pohádkovou (především) vesnickou atmosféru zejména v období tzv. první republiky, jsou veřejným statkem, který je třeba dále ve společnosti šířit a za tím účelem se tento Spolek ujímá iniciativy. Ale jakpak by něco takového mohlo nastat k dílu, které je autorsky chráněno a nemůže být jinými subjekty bez příslušného právního důvodu užíváno, nakládáno s ním atd. či snad prohlašováno za jakýsi veřejný statek?

To jen malé odbočení s dovedením ad absurdum.

A pokud jde o vyjádření odborníků z medicínské oblasti, pak je jasné, že z jejich úst zazněla tvrdá a nekompromisní kritika Metodiky.

Soudci především z NS, kteří se doposud snažili sehrávat úlohu „malých“ zákonodárců, emisarů, lobbistů, namísto toho, aby se poctivě věnovali výkonu své soudcovské funkce, tj. především soudili, rozhodovali, tímto svým přístupem přispěli akorát k tomu, že v dané oblasti nastaly poměrně značné problémy, které je třeba – nikoliv však prostřednictvím soudců – řešit. Legislativně. Nejprve novelizací § 2958 o. z. A poté vyhláškou, která stanoví jakési základy k posouzení oblasti bolestného a ztížení společenského uplatnění. Vyhláškou, která bude reflektovat judikaturu Ústavního soudu v tom směru, že soudy budou mít možnost se od tohoto základu stanoveného vyhláškou odvinout směrem nahoru, pakliže řádně zdůvodní skutkový rámec daného případu a svůj právní názor pro jimi konkrétně posouzenou věc rovněž řádně ve svém rozhodnutí odůvodní. Neshledají-li nezbytnost poskytnutí vyšší náhrady, než bude coby základ stanoveno vyhláškou (bolestné a ztížení společenského uplatnění), pak náhradu přisoudí právě podle této vyhlášky, resp. s ohledem na odborné posouzení pro rozhodnutí zásadně významných okolností znalcem z odvětví zdravotnictví, který s ohledem na svou specializaci bude povolán k takovéto znalecké verifikaci. Nebude-li přistoupeno k tomuto konceptu, a bude-li zase zvolena cesta participace soukromých subjektů na nově či staronově revidovaném projektu, pak půjde doslova o „právní čarování“ v medicínské oblasti, což by bylo něco absurdního.

Prostě je načase, aby se tato věc konečně řešila legislativně, nikoliv za angažmá některých soudců NS, u kterých lze dohledat vazby na subjekty komerčně propojené s projektem Metodiky.

Jestliže takové reflexe není schopno Ministerstvo spravedlnosti, ale ani Ministerstvo zdravotnictví, měl by zakročit zákonodárce. K dispozici má přitom relevantní apel od ombudsmana, který ve své Zprávě o šetření Metodiky zjistil a popsal takřka neuvěřitelné skutečnosti a souvislosti, které projekt Metodiku provázejí.

Říkám to zcela narovinu: Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy nemůže převzít štafetu dotváření či revize pochybné Metodiky NS, která de iure ani de facto neexistuje, a jejíž na internetu publikovaný text „dokonale“ mate odbornou, ale i laickou veřejnost, která má za to, že jde o materiál, který vzešel či má podporu v občanskoprávním a obchodním kolegiu NS, což ovšem není pravda. Občanskoprávní a obchodní kolegium NS by se ani podle stávající právní úpravy nemohlo tímto způsobem vyjadřovat k nějakému soukromému právnímu dokumentu. Toto kolegium má zákonem nastaveny zcela jiné povinnosti.

Kulatý stůl na Msp dne 21. 9. 2021 - info zde: eudeska.justice.cz/Lists/EUD/Attachments/3335/MSP-754_2021-OSV-OSV.txt