Ještě k výběru soudcovských kandidátů

    Navázal bych na reakci ministryně spravedlnosti paní Daniely Kovářové (LN z 18.1. 2010 – Jak nalézt ideálního soudce). Sdílím její pohled na řešení problému s výběrem soudcovských kandidátů. Současně však musím konstatovat, že negativní poznatky s dosavadní procedurou výběru budoucích soudců jsou známy již několik let. Sám jsem se v odborném tisku (časopis Právní rozhledy) na toto téma podrobně vyjádřil již v roce 2006. Reakce nebyla žádná. Až krátce před nedávným jmenováním padesáti nových soudců se začal denní tisk zaplavovat množstvím kritických výhrad. Nemýlím-li se, povětšinou ze strany neúspěšných zájemců o post kandidáta na místo soudce. Již v roce 2006 jsem byl informován, že u některých zájemců na místo soudce tolik obávané psychologicko-diagnostické vyšetření vyžadováno nebylo, někdy dokonce byl zájemce zařazen do seznamu kandidátů (zdůrazňuji v této souvislosti, že na jmenování soudcem prezidentem České republiky není právní nárok), ačkoliv ve zmíněných psychotestech neuspěl. Měl jsem také informace, že u bývalých soudců, kteří odešli z justice a posléze opět projevili zájem o výkon této funkce, psychotesty vyžadovány nebyly. Podobné praktiky ovšem jdou na vrub justice. Je totiž obtížné vysvětlit jiným zájemcům – též neúspěšným v psychotestech – takové uplatnění principu favorizace, aniž by byl dán průchod transparentnosti výběrového procesu. Nelze sice podceňovat význam psychotestů, ale současně je nelze ani glorifikovat. Může se tedy stát, že justice má zájem o právníka, který sice nebyl úspěšný v psychotestech, ale pro svůj odborný kredit a další neopomenutelné okolnosti je na místě jej zařadit na post soudcovského kandidáta. Takové rozhodnutí ovšem nemůže spočívat na principu nahodilosti či libovůli posouzení Ministerstva spravedlnosti, ale jako důsledek proběhnuvšího transparentního výběrového mechanismu, na jehož konci je rozhodnutí, za kterým si Ministerstvo spravedlnosti tzv. „stojí“ a je schopno takový rezultát (že byl do seznamu soudcovských kandidátů zařazen zájemce, který např. neuspěl u psychotestů či takové psychotesty vůbec neabsolvoval) kdykoliv a komukoliv seznatelně zdůvodnit. Bohužel, nyní jde o problém v situaci, kdy soudců je již dostatek. Transparentní kritéria pro výběr nových soudců měla být již dříve zavedena. Nelze ovšem kritizovat nynější paní ministryni či pouze její předchůdce. Výraznější podnět v tomto směru mohla podle mého názoru učinit třeba Soudcovská unie anebo Kolegium předsedů krajských soudů. Mechanismus výběru soudců by měl být náležitě precizován a v budoucnu zajišťován kolektivním orgánem typu Nejvyšší soudcovské rady.