K dnes vyhlášenému nálezu ÚS ve věci sp. zn. Pl. ÚS 27/23

1, ÚS v nálezu neřeší podání navrhovatele z včerejšího dne, jako by vůbec učiněno nebylo. 

2. ÚS zaujímá právní názor, že slovní spojení "zásady slušnosti" ve větě druhé § 2958 o. z. mohou soudy vyložit za pomoci obvyklých interpretačních postupů, i bez Metodiky. Navrhovatel v návrhu tvrdil opak, což mu ÚS vyvrátil. Soudy tedy nemusejí vycházet z Metodiky a předpokládá se od nich, že i tak budou rozhodovat předvídatelně. 

3. Jako určitý rozpor s ad 2 je ovšem ÚS tvrzeno, že z důvodů snahy o posílení právní jistoty a předvídatelnosti práva v období po účinnosti o. z. bylo přistoupeno k vytvoření nezávazné Metodiky. V této souvislosti ovšem navrhovatel žádal ÚS, aby vzal na vědomí a promítl do svého rozhodnutí, že Metodiky jsou de facto dvě a že z toho plynou nepochopení a zmatky nejen v soudní praxi. Dílčí závěr ÚS,  že aplikace Metodiky se "propsala" do rozhodovací  praxe mj. Nejvyššího soudu, přináší zásadní problémy, na které jsem poukázal např. zde: RNS a Metodika.pdf (204,1 kB) Problém spočívá v tom, že fakticky existují dvě verze Metodiky, takže ono "propojení" aplikačních závěrů z Metodiky naráží na jeden zásadní rozpor. O kterou verzi Metodiky stran onoho "propojení" vlastně jde? To ovšem ÚS, ač navrhovatel na tento zásadní problém  v návrhu poukazoval, neřeší, jako by vůbec neexistoval. 

4. Dnes vyhlášeným nálezem proto problém spojený s Metodikou a jejím "propojením" do aplikační praxe podle mého názoru vyřešen nebyl. Bylo pouze napevno vyjasněno, že ustanovení § 2958 o. z. je či musí být pro soudy bez potíží snadno interpretovatelné a aplikovatelné. To, zda tomu tak v praxi (soudní) je, ponechávám na každém čtenáři.