K závěru o skutkovém stavu věci (tzv. skutková věta)

24.02.2010 22:28

§ 157 odst. 2 o. s. ř.    

 

     Jednou z důležitých částí odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku je soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci. Takový závěr musí vycházet z dílčích a pro rozhodnutí ve věci samé významných skutkových zjištění. Jednotlivé prokázané skutečnosti (skutková zjištění) je tedy třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu věci (do tzv. skutkové věty), který stručně a výstižně vyjadřuje skutkový stav věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) a který je východiskem pro právní posouzení věci. Je tomu tak z toho důvodu, že pro závěr o skutkovém stavu věci je rozhodující vyhodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, popřípadě věrohodnosti, neboť to, jak vyznívá většina provedených důkazů, nic nevypovídá zejména o jejich věrohodnosti a pravdivosti, navíc výběr důkazů, které byly v řízení provedeny, může být ovlivněn nejen tím, jaký skutkový stav se opravdu odehrál, ale i působením dalších, často nahodilých okolností  (srov. např. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. června 2004, sp. zn. 10 Co 830/2003, in ASPI, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2000, sp. zn. 21 Cdo 1689/99, in www.nsoud.cz, nebo Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 1081).

 

    Není-li zřejmé, jaký  závěr o skutkovém stavu věci učinil soud v jím rozsouzené věci, tedy jakou tzv. skutkovou větu podrobil právní kvalifikaci, když odůvodnění jeho rozsudku obsahuje pouze výčet dílčích skutkových zjištění ze značného množství provedených důkazů, přičemž jde o rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, a v němž právní posouzení věci ve skutečnosti představuje konfrontaci s právně kvalifikační úvahou nalézacího soudu (namísto toho, aby odvolací soud explicitně zformulovaný závěr o skutkovém stavu věci právně posoudil a teprve poté se vypořádal podle něj s chybným právním posouzením věci soudem prvního stupně), pak je třeba přijmout závěr, že takové rozhodnutí je zatíženou jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.].

 

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 18. února 2010, sp. zn. 30 Cdo 541/2008, in https://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/judikatura_prevedena2.nsf/WebSearch/FD385C5A2E19D03BC12576E1003FF57D?openDocument