Nejvyšší soud České republiky: K přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu v detenční věci. K obsolentnosti předpokladu po právní stránce zásadního významu dovoláním napadených nemeritorních usnesení odvolacího soudu vypočtených v § 239 odst.

Nejvyšší soud České republiky: K přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu v detenční věci. K obsolentnosti předpokladu po právní stránce zásadního významu dovoláním napadených nemeritorních usnesení odvolacího soudu vypočtených v § 239 odst. 1 a 3 OSŘ. K přezkumu rozhodnutí vydaného podle § 191b odst. 4 o.s.ř. v detenčním řízení

§ 191b odst. 4, § 239 odst. 1, 3, § 243b odst. 1 OSŘ

§ 6a zákona zákona č. 82/1998 Sb. (OdpŠk)

       Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo přezkoumáváno usnesení soudu prvního stupně o vyslovení přípustnosti převzetí umístěného do ústavu zdravotnické péče, není ve smyslu § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné.

      S účinností od 1. července 2009 došlo ke změně § 239 OSŘ potud, že přípustnost dovolání proti meritorním usnesením odvolacího soudu uvedeným v § 239 odst. 1 a 3 byla podmíněna předchozím (předběžným) úsudkem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud v této věci se přitom ztotožňuje s právním názorem, že v situaci, kdy § 243b odst. 1 OSŘ i nadále zachovává Nejvyššímu soudu právo odmítnout dovolání proti kterémukoliv z usnesení vypočtených v § 239 pro zjevnou bezdůvodnost, lze dospět k závěru, že předpoklad zásadního významu dovoláním napadených nemeritorních usnesení odvolacího soudu vypočtených (jen) v § 239 odst. 1 a 3 je úpravou obsolentní (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 1903-1904).

         Předmětem řízení o vyslovení přípustnosti převzetí umístěného do ústavu zdravotnické péče je soudní ochrana, zda k tomuto převzetí došlo ze zákonných důvodů, či nikoliv. Přezkum – zda byly vskutku naplněny zákonem předvídané důvody pro omezení osobní svobody daného jedince (umístěného) – se přitom upíná výhradně k době, kdy došlo k jeho převzetí do ústavu.

        Dojde-li v průběhu odvolacího řízení k propuštění umístěného z ústavu, odpadá základní podmínka řízení, pro kterou odvolacímu soudu, jenž měl rozhodovat o podaném odvolání umístěného pro usnesení soudu prvního stupně, jímž byla vyslovena přípustnost převzetí umístěného do ústavu, nezbývá, než zrušit napadené usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v rámci první fáze detenčního řízení (§ 191b odst. 4 OSŘ), a řízení ve smyslu § 104 odst. 1 OSŘ zastavit.

       Sama okolnost, že v důsledku propuštění umístěného z ústavu bylo uvedené řízení zastaveno, ovšem nijak této osobě neupírá možnost případně zvolit další právní postup, má-li za to, že k jejímu převzetí nedošlo ze zákonných důvodů (srov. § 6a OdpŠk).

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.6. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1197/2010, in https://novyweb.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/judikatura_prevedena2.nsf/WebSearch/4E2192758104C96CC125776E0029D1CF?openDocument