K absolutní neplatnosti převodní smlouvy

      Absolutní neplatností ve smyslu § 39 obč. zák. je stižen právní úkon, resp. smlouva, jestliže jejím účelem je účastníky sledovaný nemravný cíl.

      Důvod účastníků, proč přistoupili k uzavření smlouvy, současně charakterizuje její účel. Nemusí jít pouze o jediný účel a v praxi se běžně stává, že účastníci uzavírají smlouvu i z více účelů, které pro účastníky zpravidla mají určitou relevanci, avšak z pohledu práva některé z nich mohou být bezpředmětné a jiné zase mohou vést i k neplatnosti smlouvy.  

     Jestliže v případě plurality účelů smlouvy jeden z nich se příčí dobrým mravům, je tato smlouva stižena absolutní neplatností, nezávisle na tom, zda pro zbývající účely by tento právní úkon nebyl contra legem.  

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1611/2021

Uvedené rozhodnutí řeší problematiku posuzování plurality účelů smlouvy, při zjištění, že jeden z nich sleduje nemravný cíl. Vysvětluje se v něm, že jestliže jeden z těchto účelů smlouvy se (v daném případě) příčí dobrým mravům, nelze než konstatovat, že taková (v posuzovaném případě převodní smlouva) je ve smyslu § 39 obč. zák. absolutně neplatná, a že nelze v dané situaci „poměřovat“ ostatní účely smlouvy a případně dávat průchod závěru o platnosti této smlouvy. Právní názor vyložený dovolacím soudem v cit. rozsudku posléze „potvrdil“ Ústavní soud, když ústavní stížnost stěžovatelky proti uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu a Nejvyššího soudu usnesením ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. III. ÚS 3142/21 odmítl, a to při konstatování, že v obecné rovině vlastník na základě pravomocného soudního rozhodnutí je oprávněn s nemovitostmi disponovat, přičemž pouhá jeho vědomost o probíhajícím dovolacím řízení sama o sobě nezapříčiňuje rozpor s dobrými mravy, a tudíž absolutní neplatnost smlouvy, ledaže konkrétní okolnosti budou svědčit pro použití § 39 obč. zák., jako tomu bylo právě v rozsouzeném případě.