K mé žádosti o přeložení z Nejvyššího soudu k Okresnímu soudu ve Vyškově

    Tento týden (24. 6. 2021) jsem po předchozí domluvě předal panu předsedovi Nejvyššího soudu JUDr. Petru Angyalossymu, Ph.D., žádost, aby mne paní ministryně spravedlnosti Marie Benešová s účinností od 1. 1. 2022 přeložila z Nejvyššího soudu k Okresnímu soudu ve Vyškově (Návrh č. 8.pdf (107278, ).www.nsoud.cz/judikatura/ns_web.nsf/0/7313EF5B40721B28C12586FE00440AB4/$file/N%C3%A1vrh%20%C4%8D.%208.pdf). Moje kritika, kterou jsem vyvíjel od r. 2014 především ve věci Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále již „Metodika“), kdy někteří soudci na uvedeném projektu se zjevně komerčním propojením participovali způsobem, který podle mého hlubokého přesvědčení je v rozporu se zákonem o soudech a soudcích (jejich účast v orgánech společnosti mj. s předmětem činnosti poskytování právního poradenství, zapojení do komerčního vzdělávání znalců, personální propojení s osobou posléze trestně stíhanou v závažné trestní kauze jedné pražské nemocnice, která byla držitelem několika domén, na které odkazuje první verze uvedené Metodiky atd. viz o problému třeba zde: vrcha.webnode.cz/news/metodika-k-nahrade-nemajetkove-ujmy-na-zdravi-%28bolest-a-ztizeni-spolecenskeho-uplatneni-podle-%c2%a7-2958-o-z-%29-v-otazkach-a-odpovedich/), si vybrala svou daň.

      Poté, co mi bylo (dne 13. 5. 2021) místopředsedou Nejvyššího soudu JUDr. Petrem Šukem avizováno odebrání kmenové agendy, kterou jsem u Nejvyššího soudu („většinově“) vyřizoval od r. 2009 a kvůli které mne z Krajského soudu v Ústí nad Labem do služeb Nejvyššího soudu „povolala“ jako specialistu na právo k nemovitostem bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu JUDr. Iva Brožová (podrobnosti viz zde: vrcha.webnode.cz/news/senat-c-24-cdo-ns-by-jiz-nemel-rozhodovat-dovolani-ve-vecech-sporu-o-platnost-a-ucinnost-prevodu-vlastnickych-prav/), a kdy jsem v předchozí době čelil různým projevům šikany, jsem naznal, že nemá smysl dále u Nejvyššího soudu setrvávat a že bude vhodnější, pokud se vrátím úplně na začátek, na první stupeň soudní soustavy a nebudu mít neustále na očích jednání některých „kolegů“, kteří – pokud by nebyli v nejvyšším soudním patře – by si za standardních podmínek nemohli dovolit to, co si již léta dovolují a praktikují v rámci realizace Metodiky, a to za absolutního nezájmu tohoto jednání ze strany příslušných soudních funkcionářů.

      Je to pro mne frustrující o to více, že na mém pracovišti mi několik kolegů vyjádřilo „potají“ jakousi podporu či solidaritu, ale způsobem, který znám z tzv. předlistopadového totalitního období, neboť jakoby by měli obavu, aby se „někdo“ o jejich názoru nedozvěděl. Akceptuji, že tato u Nejvyššího soudu převládající atmosféra, založená spíše na osobních propojeních a známostech, může být „utužována“, pakliže vedení tohoto soudu takovou atmosféru podporuje (viz např. moje kritika dočasného přidělování či dokonce překládání prvoinstančních soudců rovnou na Nejvyšší soud; např. za působení ministra spravedlnosti JUDr. Roberta Pelikána, Ph.D., došlo k přeložení jednoho takového prvoinstančního soudce, aniž by mi nejdříve tehdejší předseda Nejvyššího soudu prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D. a poté již zmíněný pan ministr Pelikán odpověděli, respektive nějak reagovali na má závažná vyjádření k osobě tehdejšího kandidáta na přeložení k Nejvyššímu soudu, který do té doby vyvíjel opravdu neskutečnou - neuvěřitelnou aktivisticko-politickou činnost, spolupodepisoval se pod různá veřejná politická prohlášení, výzvy k politickým stranám, k občanům koho mají vlastně volit, kritizoval prezidenta, „kterého podporují  postkomunistická lobby a postkomunistické odbory“, nebo veřejně tvrdil, že: „současná hlava státu…nechápe svou funkci tak, jak je koncipována ústavou. Prezident…využívá…po léta hromaděné společenské nenávisti ve svůj prospěch, ke sledování svých zájmů…“, případně veřejně šířil názor, že: „veřejnoprávní média jsou v hlubokém úpadku…dá se říci, že pokročil proces ‚normalizace‘ médií ve smyslu, v němž se tohoto pojmu používalo po roce 1968“ atd.; uvedený kandidát byl zjevně výše uvedenými funkcionáři protěžován, protože za standardních demokratických poměrů by soudce s takto prezentovanými politickými prohlášeními a výzvami nemohl být přeložen k Nejvyššímu soudu, respektive jako soudce by nemohl vůbec působit).

    Tento čtvrtek, v souvislosti s předáním žádosti o mé přeložení k Okresnímu soudu ve Vyškově, mi pan předseda Nejvyššího soudu dr. Angyalossy, poté, co jsem mu sdělil, z jakého důvodu kritizuji Metodiku a že je pro mne nepochopitelné, proč je vedení Nejvyššího soudu tak nečinné (pokud např. t. č. jeden z jeho soudců je ve společnosti, která se spolupodílí na realizaci Metodiky, je v přísl. orgánu společnosti a má mj. za úkol naplňovat předmět činnosti této společnosti – mj. poskytování právního poradenství v oblasti, kterou jinak coby dovolací agendu vyřizuje a jež souvisí právě s Metodikou - viz: vrcha.webnode.cz/_files/200000322-53a9953a9b/v%C3%BDpis%20z%20OR%20-%20AMP%20-%20an.1.pdf), sdělil, že věci se řeší, že prý v září t. r. se bude na Ministerstvu spravedlnosti konat právě ohledně Metodiky kulatý stůl, aniž by mi sdělil svůj postoj k  zapojení některých soudců s komerčním využitím Metodiky.

    Už jen to, že se na půdě Nejvyššího soudu ani netlumočilo (roz. např. ve vztahu k civilnímu kolegiu), že má v září t. r. proběhnout ohledně Metodiky nějaký kulatý stůl na ministerstvu spravedlnosti, vypovídá o něčem. Pokud se navíc nebudou kulatého stolu účastnit kritici Metodiky především z řad lékařské veřejnosti, pak je nasnadě, kam se takové jednání může ubírat.

     Projekt Metodiky s doložitelnými komerčními souvislostmi, s průkaznou participací (do listopadu 2020) trestně stíhané osoby v závažné trestní kauze jedné pražské nemocnice, s neuvěřitelným propojením některých soudců ve společnosti, jejímž předmětem činnosti bylo mj. poskytování právního poradenství v oblasti, v níž tito soudci rozhodují, vytváří opravdu silnou kávu. Projekt Metodiky by měl být co nejdříve opuštěn, soudci by se měli přestat plést do normotvorby a  řešení dané materie by mělo být svěřeno legislativcům. Vše zatím ale vypovídá o tom, že nic takového asi nenastane a naopak „problém bude vyřešen přijatelným směrem.“

     Sečteno a podtrženo: nemá opravdu dalšího smyslu, abych se nadále trápil a byl frustrován popsanou nečinností, navíc v situaci, kdy mi bylo – v rozporu s tím, co bylo všem členům civilního kolegia v nedávné době deklarováno předchozím předsedou civilního kolegia JUDr. Vladimírem Kůrkou (viz odkaz shora na můj příspěvek) – avizováno, že stěžejní dovolací agenda, kterou jsem od r. 2009 u Nejvyššího soudu „většinově“ vyřizoval, mi bude odebrána.  Jinou věci by bylo, pokud by taková agenda byla rozdělena mezi dva či tři senáty v rámci dosažení lepší rozhodovací praxe, aby nespočívala v jednom senátě a bylo mi případně  nabídnuto přeložení do některého z těchto senátů tak, aby byla – pokud možno – zachována moje specializace. Ovšem zájem  o něco takového zde pochopitelně nebyl.

     V naznačené situaci budu proto rád, pokud bych mohl být přeložen na první stupeň a mohl tak možná nahradit některé kolegy, kteří zase třeba kariérně povýší dočasným přidělením, respektive přeložením k příslušnému krajskému soudu. Přeložení na první stupeň pro mne bude současně znamenat, že se přestanu zajímat o věci, které jsem z pozice člena civilního kolegia Nejvyššího soudu (protože jsem to považoval za svou povinnost) musel sledovat a jimi se zabývat. Tomu bude v případě mého přeložení i přizpůsoben obsah těchto mých stránek, v nichž se nadále již budu zabývat civilní rozhodovací praxí z pozice prvoinstančního soudce, případně publikovat své právní názory na určitou civilní problematiku.

     Děkuji současně všem, kteří mi dosud poskytovali celou řadu pokladů a informací k problémům, jimiž jsem se dosud na těchto svých stránkách zabýval.