K odmítnutí žaloby z důvodu neznámých dědiců neztotožněného zůstavitele

§ 43 odst. 2, § 79 odst. 1 o. s. ř.

§ 65 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů

V situaci, kdy nelze ztotožnit tvrzeného zůstavitele, k němuž se upíná označení žalované strany jako „neznámí dědicové“ takto označeného zůstavitele, je třeba konstatovat, že žaloba v označení žalované strany je neúplná. Pokud totiž žalobkyně chtěla žalovat neznámé dědice zůstavitele, bylo její povinností označit zůstavitele takovým způsobem, aby jej bylo možné v příslušných registrech ztotožnit, neboť bez tohoto ztotožnění logicky není možné jednat s žalovanou stranou označenou jako „neznámí dědicové“ neztotožněného zůstavitele. Sama okolnost, že řádně neoznačená fyzická osoba je vedena v katastru nemovitostí jako vlastník konkrétního nemovitého majetku ještě neznamená, že tato osoba existuje či existovala, zejména však tato okolnost nic nemění na povinnosti žalující strany řádně označit žalovanou stranu. V daném případě nejde o řízení dle speciální procedury ve smyslu § 65 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, kdy v případě postupu dle § 65 odst. 6 a následného zahájení řízení je ze zákona žalovanou stranou dle § 65 odst. 7 cit. zákona stát za který před soudy jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále již Úřad“).

Jde o nesprávný postup, pokud soud neznámým dědicům neztotožněného zůstavitele ustanoví opatrovníka a jedná s ním až do meritorního rozhodnutí.

(pravomocné) usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. 2. 2024, č. j. 6 C 127/2023-154