K omezení svéprávnosti osoby vykonávat advokacii

14.12.2021 16:44

§ 55 odst. 1, 2, § 57 odst. 1, § 62, § 465 odst. 1 o. z.

§ 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů

 

     Sama okolnost, že u posuzovaného (bývalého advokáta) zjištěná duševní porucha má epizodní charakter a že v době rozhodování soudu se posuzovaný nacházel ve stavu sociální remise, nikoliv plné úzdravy, která podle znalce ani nenastane, neznamená, že u posuzovaného lze vycházet ze závěru, že by výkon advokacie (kterou dříve vykonával) mohl (dále) vykonávat.

 

      Dospěl-li znalec k odbornému závěru, že pracovní činnost posuzovaného v oblasti práva by měla probíhat za účasti supervize, pak je v podstatě vyloučeno, aby posuzovaný mohl vykonávat advokacii; v takovém případě je nezbytné přistoupit – primárně z důvodu ochrany posuzovaného – k minimální soudní ingerenci v podobě omezení svéprávnosti posuzovaného vykonávat advokacii.

 

     Jelikož de lege lata omezený ve svéprávnosti nemůže sám, ale ani prostřednictvím opatrovníka vykonávat advokacii, je z povahy věci při omezení jeho svéprávnosti vykonávat advokacii vyloučeno jmenovat mu opatrovníka, neboť to k ochraně jeho zájmů není (vůbec) třeba.

 

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1087/2021

Štítky:

Zpět