K otázce zpochybnění zákonem presumované dobré víry nabyvatele vlastnického práva k nemovitému majetku zapsanému v katastru nemovitostí

§ 7, § 984 odst. 1 o. z.

§ 132, § 157 odst. 2 o. s. ř.

    Sama okolnost, že kupující si nemovitý majetek (např. byt) před jeho koupí fyzicky neprohlédl, nezpochybňuje jeho (zákonem presumovanou) dobrou víru, pakliže posléze došlo k uzavření převodní smlouvy a následně ke vkladu vlastnického práva v jeho prospěch, nicméně v konkrétních poměrech soudem posuzovaného případu mohou zde být pochybnosti, jež by měly rozhodující soud vést k pečlivé verifikaci pro rozhodnutí zásadně významných okolností.

     Posouzení, zda v rozhodovaném případě zjištěné skutečnosti měly vést nabyvatele (u nějž zákon presumuje dobrou víru) k jeho tzv. investigativní aktivitě a zda takto případně vyvinutá aktivita byla dostatečná, je na úvaze rozhodujícího soudu, kterou by mohl dovolací soud zpochybnit jen, pokud by byla zjevně nepřiměřená, což ovšem může platit za situace, že rozhodující soud procesně korektním způsobem a v rozsahu pro zjištění skutkového stavu nezbytného z hlediska právního posouzení věci soustředí pro rozhodnutí odpovídající skutkový nález (tj. v situaci, kdy mu skutkový stav umožňuje přistoupit k právně kvalifikačnímu závěru, ledaže by žalobní požadavek byl zjevně nedůvodný).

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2021, sp. zn. 24 Cdo 793/2021