K § 591 písm. d) a k § 595 odst. 1 o. z.
K posuzování otázky, zda jednání účastníka představuje plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti
K nároku věřitele na náhradu v případě, kdy se nelze domáhat uspokojení pohledávky z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo
§ 59 odst. 1, § 591 písm. d) o. z.
Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro aplikaci § 591 písm. d) o. z. je třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musejí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu; Nejvyšší soud by mohl do takové úvahy rozhodujícího soudu zasáhnout toliko v případě, pokud by vyložené úvahy soudu byly zjevně nepřiměřené, případně by v odůvodnění rozsudku nebyly seznatelným způsobem (případně vůbec) vyloženy.
I v případě neúčinného bezúplatného právního jednání platí, že není-li uspokojení věřitele z tohoto majetku možné, může se věřitel místo určení neúčinnosti bezúplatného právního jednání domáhat odpovídající náhrady ve smyslu § 595 odst. 1 o. z.
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2021, sp. zn. 24 Cdo 823/2021