Ke sporu o určení velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech nemovitostí připadajících k předmětným bytovým jednotkám a k dalším otázkám

K otázce, kdy lze po dotčené osobě požadovat, aby verifikovala informace týkající se posouzení stavu zápisů v katastru nemovitostí s právní realitou

Ke sporu o určení velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech nemovitostí připadajících k předmětným bytovým jednotkám, a o určení, že označení žalovaní nejsou vlastníky bytových jednotek s předmětným spoluvlastnickým podílem přináležejícím k nim, ve světle principu materiální publicity

K rozsahu dokazování prováděného soudem ve sporném civilním řízení

K procesní taktice žalované strany a k řádné přípravě žalobce na soudní jednání

K otázce odročení jednání při požadavku procesní strany mít čas na zvážení protistranou uplatněné právní obrany při soudním jednání

§ 8 odst. 2, § 11 odst. 7, § 21 odst. 2  zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), v rozhodném znění

§ 7, § 980, § 984, § 985, § 1167, § 168, § 3028, § 3064,

§ 80, § 119 odst. 1, § 120 odst. 1 a 2 o. s. ř.

1. Jestliže při naplnění hypotézy § 1167 o. z. není možné prohlášení prohlásit za neplatné, pak ani nelze pro tvrzený defekt v prohlášení určit, že vlastnické právo k jednotce nevzniklo, tedy nelze ani soudním rozhodnutím deklarovat, že (v pořadí další) nabyvatel není vlastníkem předmětné jednotky.

2. K tomu, aby mohlo být spravedlivě po dotčené osobě požadováno, aby verifikovala informace týkající se posouzení stavu zápisů v katastru nemovitostí s právní realitou, musí svědčit (být dány) objektivní okolnosti, které by měly každou svéprávnou osobu s rozumem průměrného člověka vést při znalosti daných informací k takovému postupu. Nedostane-li se dotčené osobě (objektivně) relevantních informací důvodně zakládajících pochybnosti o možném nesouladu údajů týkajících se nemovité věci z pohledu zápisů v katastru nemovitostí a právního stavu, pak za tohoto stavu nelze vyvozovat, že u ní mohly být založeny důvody pochybovat o takovém nesouladu a zamýšlet z toho důsledky, jež by měly za těchto skutkových okolností vytěsňovat zachování principu materiální publicity

3. V řízení o určení vlastnictví bývá zpravidla posuzována  otázka platnosti příslušné věcné smlouvy z občanskoprávního hlediska, nikoliv též z hlediska posuzování podmínek vkladového řízení, tedy zkoumání, zda v popsané skutkové situaci katastrální úřad měl vkladovému návrhu vyhovět a vklad povolit, či naopak  jej zamítnout a vklad tudíž nepovolit.

4. V občanském soudním řízení nelze rozsudkem deklarovat jen u některých spoluvlastníků jiný rozsah velikosti jejich spoluvlastnických podílů spojených s vlastnictvím s jejich jednotkami, kdy právní úprava se řídila zákonem č. 72/1994 Sb., než u ostatních spoluvlastníků, resp. je nemožné v občanském soudním řízení rozsudkem deklarovat změnu velikosti spoluvlastnických podílů jen ve vztahu k těm vlastníkům jednotek, kterým nebylo možné poskytnout ochranu ve smyslu § 984 odst. 1 o. z., zatímco ve vztahu k ostatním vlastníkům jednotek takovou věcněprávní deklaraci nerealizovat a vůči nim proto určovací žalobu zamítnout. Je třeba si uvědomit, že v řízení o určení velikosti spoluvlastnických podílů připadajících k předmětným bytovým jednotkám jde o spor, v němž zjištění byť u jediného žalovaného účastníka, že při nabytí jednotky byl v dobré víře a je mu proto nezbytné poskytnout soudní ochranu ve smyslu materiální publicity dle § 984 odst. 1 o. z., zcela postačuje k zamítnutí celé žaloby, a to s ohledem nemožnost při takové skutkové a právní konstelaci zasahovat do velikosti spoluvlastnických podílů spjatých s vlastnictvím jednotek u zbývajících vlastníků těchto jednotek.

5. Pro aplikaci § 984 odst. 1 o. z. není právně významné, pokud se žalovaní teprve po vkladu vlastnického práva v jejich prospěch dozvěděli (ať již z jakéhokoliv zdroje) o existenci okolností zpochybňujících jejich dobrou víru; podstatné totiž je, že jejich dobrá víra panovala v okamžiku vkladu dle předmětné převodní smlouvy.

6. De lege lata vlastníci jednotek zapsaní v katastru nemovitostí nemusejí prokazovat svou dobrou víru při jejich nabývání, nýbrž naopak, má-li být jejich dobrá víra právně relevantním zpochybněna, je na tom, kdo přistoupí k takovému zpochybňování jejich dobré víry, aby za tím účelem tvrdil právně rozhodné údaje a k jejich prokázání také označil předmětné důkazy [např. (s přihlédnutím k tomuto sporu) při tvrzení, že žalovaný XY v době podání návrhu na zápis svého vlastnického práva k jednotce dle jím uzavřené převodní smlouvy nebyl podle žalující strany v dobré víře, neboť v této době (z konkrétně žalující stranou rozvedených důvodů) měl informace, které jeho dobrou víru zpochybňovaly (např. věděl, že ohledně prodávané jednotky probíhá soudní spor, který se týká existence vlastnictví prodávajícího k předmětné jednotce, případně otázky velikosti spoluvlastnického podílu, který se váže k této jednotce), pročež k prokázání těchto tvrzení žalující strana navrhuje provedení těch kterých (označených) důkazů]. 

7. Je právem soudu, jaké důkazy v řízení nakonec provede, pokud se procesně vypořádá s důkazními návrhy toho kterého účastníka, kterým nevyhověl.

8. V procesní situaci, kdy v průběhu jednání žalující strana k dotazu soudu nesdělí právně relevantní tvrzení, jež by měla zpochybňovat platnost nabývacích titulů či vyvracet dobrou víru nabyvatelů jednotek v době podání návrhu na vklad dle předmětných převodních smluv, a v tomto směru je soudu toliko sděleno, že se prozatím jedná ze strany žalobce o domněnky stran absence dobré víry těchto nabyvatelů jednotek, neboť je třeba předmětné informace ještě verifikovat, pak není povinností soudu přistupovat k případnému odročení jednání za účelem provedení dalších důkazů k tvrzením, které si žalující strana ještě co do tvrzených informací míní upřesnit (či snad utřídit) a precizovat je. Je tomu tak z toho důvodu, že v kontradiktorním civilním procesu není soud vázán vyšetřovací zásadou, aby i při takové absenci právně významných tvrzení přesto z moci úřední přistupoval k dalšímu dokazování či v tomto směru poučoval účastníka ohledně hmotněprávních konsekvencí, na které by bylo možné v řízení posléze i z procesního hlediska (tím kterým způsobem) reagovat.

9. Ve sporném řízení musí každý žalobce předvídat, že žalovaná strana může třeba až při jednání uplatňovat v tom kterém rozsahu svou právní obranu, přičemž je věcí procesního posouzení (uvážení) žalující strany a její přípravy na jednání, zda, a případně v jakém směru na takto uplatněnou právní obranu (a v ní nepochybně obsaženou i procesní taktiku) v daném sporném řízení bude reagovat.

10. Z žádného ustanovení občanského soudního řádu nevyplývá povinnost soudu odročit jednání za účelem toho, aby si dotčený účastník „ještě promyslel“ či „uvážil“ aktuálně zvolenou právní argumentaci protistrany a měl tak zachovanou (jím subjektivně vnímanou) časovou možnost na ní případně skutkově či právně argumentovat.

(pravomocný) rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 20. 6. 2022, č. j. 3 C 127/2012-491