Krachující soudy?

Časopis Respekt obsahuje rozhovor s prezidentem Soudcovské unie a trestním soudcem MS v Praze Liborem Vávrou o údajném hromadném odchodu zaměstnanců MS v Praze. Viz rozhovor zde: www.respekt.cz/rozhovor/krachujici-soudy-muze-se-klidne-stat-ze-v-jeden-moment-se-soudni-jednani-nebude-konat.

Již v říjnu 2022 jsem se vyjádřil k výrokům některých soudních funkcionářů o údajném blížícím se kolapsu justice. Mj. jsem tehdy uvedl: "Platové ohodnocení zaměstnanců soudů je nepochybně podhodnocené a ve větších městech, kde jsou podstatně vyšší životní náklady, skutečně dochází k odlivu pomocného justičního aparátu. Ale i tak podle mého názoru nelze šířit zprávy o tom, že hrozí selhání soudního systému. Pokud nelze z objektivních důvodů zajistit finanční prostředky pro navýšení platového hodnocení pomocného justičního aparátu, pak by mělo nastoupit krizové řízení. Jeho segmentem jsou tvrdá úsporná opatření v resortu justice. O některých z nich jsem se zmínil v dnešním vydání deníku Právo. Z úst dotčených justičních funkcionářů jsem manažerská opatření krizového typu řízení dosud nezaznamenal." Více zde: https://vrcha.webnode.cz/news/vyjadreni-k-vyrokum-nekterych-soudnich-funkcionaru-o-blizicim-se-kolapsu-justice/ nebo zde: Justice by měla přispět k úsporám.pdf (280,5 kB)

Uplynulo nějaký 19 měsíců od prvních prohlášení některých justičních manažerů o údajném blížícím se kolapsu justice, avšak dosud nebylo možné zaznamenat, že by byla nastavena nějaká manažerská opatření krizového typu řízení. Alespoň něco takového nebylo veřejnosti sděleno, na rozdíl od prohlašování o kolapsu justice atp. 

Jen pro pořádek, v květnu 2023 jsem v článku "K úsporám v justici" zde: vrcha.webnode.cz/news/k-usporam-v-justici/ vyjádřil k nezbytným úsporám v justici a také uvedl, že: „V neposlední řadě je zde nepochybně pro stát výdajově zátěžové zajištění provozu Justiční akademie v Kroměříži, to vše v situaci, kdy právo je jednou z oblastí, které lze vyučovat, přednášet, školit atd. kdekoliv, respektive odkudkoliv. Materiální a personální zázemí by totiž mohly poskytnout jednotlivé soudy. A zase by se podstatně ušetřilo.

Naproti tomu by management soudů ve velkých městech, kde je nedostatek justičních zaměstnanců (především pro nízké platy), měl mít možnost formou pohyblivých mzdových složek flexibilně reagovat na nastanuvší personální defekty tak, aby dosáhl alespoň únosné míry personální stability pomocného justičního aparátu.

Nemyslím si však, že se najde „vnitřní síla“ či odhodlání k podobným razantním úsporným opatřením v justici. A nerad bych se dočkal personální redukce počtu zejména u nalézacích soudců (tj. na prvním stupni) oproti stavu, kdy např. pro 69 soudců Nejvyššího soudu pracuje 154 asistentů.“

Pokládám nyní řečnickou otázku: změnilo se v mezidobí něco z pohledu přístupu příslušných justičních funkcionářů k popisovanému problému? Pokud je mi známo, byla zde i nějaká iniciativa přímo z Nejvyššího soudu. Došlo z NS stran jednání s příslušnými zástupci ministerstev k nějakému posunu?

Pokud ne, čemuž by odpovídala stávající situace, kdy prezident Soudcovské unie aktuálně v rozhovoru pro časopis Respekt uvádí takové věci, čemuž vévodí nadpis o krachujících soudech, pak zde máme nějaký chronický problém, který je třeba odpovídajícím způsobem řešit. A pokud stát momentálně nemá či nemíní poskytnout resortu spravedlnosti finanční prostředky na zvýšení financí v požadovaném směru, pak je třeba s příslušnými ministerstvy intenzivně jednat o úsporných opatřeních.

Soudce bez protokolující úřednice, respektive zapisovatelky je jako soudce bez jedné ruky. Tedy uvedený pomocný justiční aparát je absolutně nezbytný pro řádný chod soudů a pokud v některých městech (hlavně v Praze, kde jsou logicky nejvyšší náklady na uspokojování základních životních potřeb v tuzemsku) dochází k hromadnému odchodu těchto zaměstnanců (pro nízké platové ohodnocení), je to velká chyba, že k něčemu takovému již došlo. Mělo se tomu předejít, poněvadž takovému zásadnímu kroku zcela předcházely určité náznaky, poskytované informace ze strany dotčeného justičního personálu. 

Je tedy třeba řešit vzniklou krizovou personální situaci v justici, a to v oblasti pomocného justičního personálu. Odpovědní justiční funkcionáři by si měli sami odpovědět, zda v dané věci opravdu vykonali vše, co vykonat mohli a měli, což se týká zejména v problémem nejvíce postižené Praze, konkrétně u Městského soudu v Praze. V civilní branži při podobných záležitostech povětšinou dochází k výměně manažerů, aby ti noví se pokusili o nový vhled do řešení složité (v daném případě) personálně-finanční situace, to vše s jejich přidanou hodnotou nové manažerské energie. Pokud v justici k něčemu takovému nedochází či snad dojít ani nemůže, pak je třeba se i z tohoto pohledu dívat na stávající chronický problém. Jak říkám, i v justici se dá něco ušetřit a uspořené peníze po dohodě s příslušnými resorty nasměřovat tam, kde je toho potřeba. Ale za tím účelem musí být podniknuty příslušné kroky, které jsem dosud neviděl ani o nich neslyšel. Tož pak je těžké něco řešit a hovořit jen o krachujících soudech.