Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1580/16 může být klíčem k přijetí stanoviska

Jak již jsem referoval na jiném místě těchto stránek, na včerejším zasedání civilního kolegia Nejvyššího soudu nebylo přijato stanovisko v otázce omezení svéprávnosti člověka ve výkonu jeho volebního práva. Relevantní podporu totiž neobdrželo ani jedno ze dvou zpracovaných stanovisek. První stanovisko zaujímá právní názor, že soudy nejsou oprávněny rozhodovat o omezení svéprávnosti člověka ve výkonu jeho volebního práva (s ohledem na absenci právní úpravy, která by upravovala omezení svéprávnosti v uvedeném směru), zatímco druhé stanovisko naopak zaujímá opačný právní názor. Tj., že soudy jsou povinny rozhodovat i v této výseči.

    Zdá se, že klíčem k řešení problému může být nedávno vydaný nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1580/16, v němž senát pod předsednictvím dr. Jirsy mj. uvádí (cituji):

   19. Nelze se např. spoléhat na to, že je člověk v dané době umístěn v ústavní péči. Nejen že z ní může být propuštěn za podmínek, které neumožní dostatečně rychlou reakci soudu, ale může ji – třebas i bez schválení či dokonce vědomí pracovníků ústavu – krátkodobě či dlouhodoběji opustit a v této době činit právní jednání. Stejně tak se za ním může do ústavu dostavit třetí osoba a k právnímu jednání jej přimět, ať již mimoděk či záměrně. Lze si představit celou škálu právních jednání, která by takto mohl člověk učinit a jejichž právní povaha by byla značně problematická, ať již by se jednalo o smluvní závazky (nákup zboží, úvěrová smlouva), dispozici s majetkem, realizaci volebního práva (pod vlivem jiné osoby) či uzavření manželství. "

     Jestliže tedy Ústavní soud i v nových poměrech (roz. nového občanského zákoníku a tzv. volebních zákonů odkazujících v poznámkách pod čarou na institut omezení svéprávnosti člověka) podřazuje z hlediska rozhodování o omezení svéprávnosti člověka za (svého druhu) právní jednání i výkon volebního práva, pak je zde zřetelný impuls přímo od Ústavního soudu, jak český orgán ochrany ústavnosti nahlíží na tuto materii.

     Z toho vyplývá, že při novém projednávání stanoviska (zřejmě již na únorovém zasedání) by se neměl opomenout i aktuální postoj Ústavního soudu k uvedené problematice, který naznačuje to, co včera zdůrazňoval předseda OOK NS dr. Vladimír Kůrka, totiž, že je stále uplatnitelný právní názor vyplývající z nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 2630/07.

    Osobně tímto pojetím vůbec nejsem nadšen, ale jako soudce musím respektovat závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu, poněvadž stěží mohu v ústavně právní rovině polemizovat s Ústavním soudem (ohledně omezení výkonu volebního práva), který jako jediný a konečný orgán je oprávněn právě v těchto rozměrech posuzovat předmětnou problematiku.

       K omezení aktivního volebního práva posuzované osoby by ovšem mělo docházet jen ve výjimečných případech, neboť výkon volebního práva zpravidla nemůže posuzované osobě přivodit žádnou závažnou újmu.