O záchraně jednoho lidského života

    "Mnohokrát jsem v poslední době četl otázku, v novinách i v knihách, zda Klement Gottwald věděl o zneužívání justice v padesátých letech, zkrátka znal pravdu o politických procesech, i odpověď, že ji znal a že snad sám byl jejich iniciátorem...

     Myslím si, že Klement Gottwald iniciátorem upalování čarodějnic počátkem let padesátých nebyl. Nedomnívám se ani, že by v případě tehdejších procesů byl nějak zvlášť aktivní...

     Na Ostravsku došlo k důlnímu neštěstí, při němž zahynulo několik horníků. Přirozeně, že nic takového se v socialistické zemi nemohlo stát, takže bylo jasné, že to bylo dílo třídního nepřítele. Ten byl brzy nalezen, a to v osobě důlního inženýra, neklame-li mne paměť, ředitele dolu, buržoazního odborníka, který z nenávisti k dělnické třídě atakdál. Za pár dní byl odsouzen k smrti a za dalších pár dní byl rozsudek potvrzen. A za dalších pár dní jsem do úřadu dostal dopis obhájce toho muže, ostravského advokáta Zaremby, kterého jsem dobře znal osobně a který mu psal, že celý proces byl divadlo pro veřejnost, že přiznání odsouzeného bylo vynuceno zcela nepřípustným způsobem, důkazy uměle vyrobeny atd., že ten člověk je úplně nevinný, a prosil mne, abych informoval prezidenta.  Zaremba, jehož poctivosti a odvaze se dodnes obdivuji, přitom sám nebyl žádný »buržoazní specialista«, bylo to starý, militantní člen Komunistické strany a i v té době ostravský funkcionář...Když jsem jeho dopis přečetl, bylo mi hodně úzko. Z mnoha důvodů. Mimo jiné (ale ne hlavně) i proto, že jsem si představoval, jaké následky by mohlo mít pro mne, jestliže dopis předložím. (Dopis byl adresován nikoli prezidentovi, ale mně, takže jsem neměl služební povinnost jej předkládat). Ale Zaremba taky jistě pomyslel na to, co se může stát, když ten dopis napíše, a přece jen napsal. Zkrátka, sunt certi denique fines, i strach má své meze, a tak jsem dopis předložil. Pak bylo pár dní ticho. Říkal jsem si, bůhví, kde ten dopis teď je a kde teď právě odhalují kontrarevoluční komplot Zaremby a mne s tím odsouzeným inženýrem. Pak mne zavolal prezident. Seděl za psacím stolem, bafal z dýmky a držel v ruce ten dopis. Obracel jej ze strany na stranu a povídá: »Ty toho Zarembu znáš?« Řekl jsem, že ano, a pověděl jsem všechno, co jsem o něm věděl. »Oni o něm říkají něco jiného,« řekl tiše. »A co ty si o tom myslíš?« Řekl jsem, že věřím Zarembovi. Prezident už neřekl nic a propustil mne.

     Nazítří jsem dostal z prezidentova sekretariátu rozhodnutí, že prezident Československé republiky cestou milosti mění trest smrti uložený onomu inženýrovi na trest odnětí svobody (myslím doživotního). Pak už jsem o věci neslyšel, ale nepochybuji o tom, že inženýr byl zakrátko propuštěn a rehabilitován. Poznal jsem tedy Klementa Gottwalda i jako člověka spravedlivého."

Viktor Knapp, Proměny času, vzpomínky nestora české právní vědy, PROSPEKTRUM, Praha, 1998, str. 99-101)

Důl Doubrava 1949 - https://www.ceskatelevize.cz/porady/1091682868-osudove-okamziky/401213100081013-doubrava-1949/, https://www.hornicky-klub.info/view.php?cisloclanku=2008010016