Pedagogická činnost soudce Tomáše on-line aneb jak může být všechno špatně

Hypotetický případ okresního soudce Tomáše X.

Soudce Tomáš X. (dále již „soudce Tomáš“)  již několik vykonává soudcovskou funkci u Okresního soudu v XY.

Soudce Tomáše baví přednášková a publikační činnost, která je soudcům podle zákona o soudech a soudcích povolena.

Soudce Tomáš ve svém rodném městě XY, ale i v širším okolí realizoval prostřednictvím agentury XY, zaměřující se na pořádání odborných přednášek (i z oblasti práva), několik vzdělávacích kurzů a přednášek k vybraným tématům.

Soudce Tomáš časem začal přemýšlet, jak optimalizovat jeho čas, neboť přejížděním na různé přednášky ztratil hodně času, včetně příprav na ně, a vyplacené honoráře již neodpovídaly jeho představám, neboť se musel podřídit podmínkám agentury, pod jejíž „hlavičkou“ tyto přednášky vykonával. Předmětem úvahy soudce Tomáše tak byly i otázky stran generování možného zisku z jeho přednáškové činnosti.

Soudce Tomáš pojal úmysl, že by požádal svého známého, aby mu zajistil fungování webových stránek s tím, že by na nich již sám realizoval on-line kurzy z oboru civilního práva, jemuž se věnoval. Část přednášek chtěl soudce Tomáš věnovat úplným laikům a potencionálním účastníkům řízení, a proto dospěl k závěru, že by bylo vhodné jeho část přednášek on-line věnovat základním informacím o tom, jak vlastně takové občanské soudní řízení u okresního, odvolacího  či Nejvyššího soudu anebo dokonce (řízení o ústavní stížnosti) u Ústavního soudu vlastně probíhá, jaká jsou jeho úskalí, jakou procesní taktiku by v nich mohl účastník – pakliže by stál na té které procesní straně - uplatňovat, ať již sám anebo prostřednictvím svého právního zástupce či obecného zmocněnce.

Soudce Tomáš si nastudoval materiály týkající se realizace on-line kurzů a odborných přednášek a dospěl k závěru, že by tato forma mu velmi vyhovovala, protože by jej nijak časově nezatěžovala. Soudce Tomáš si řekl: věnuji určitý čas natočení nějakých on-line přednášek a kurzů a pak už tyto „produkty“ mohu nabízet k prodeji. A snad mi budou generovat zisk.

Soudce Tomáš ovšem věděl, že k úspěšné realizaci v tomto směru je nezbytné podstoupit určitou formu reklamy. Primárně tuto reklamu pojal na svém nově zřízením webu s názvem „Civilní právo v podání soudce Tomáše“. Soudce Tomáš zde nabízel za úplatu např. několik ucelených kurzů  „1. Světem práva u soudu prvního stupně“, „2. Světem práva u odvolacího soudu“, „3. Světem práva u dovolacího soudu“ a dokonce „4. Světem práva u Ústavního soudu“. Tyto kurzy byly pro soudce Tomáše náročnější a proto je nabízel zájemcům, a to ad 1 za 999 Kč, ad 2 za 1 999 Kč, ad 3 za 2 999 Kč a ad 4. za 3 999 Kč.“

Pokud jde o přenášky k určitým vybraným tématům, pak soudce Tomáš je nabízel v rozmezí cca od 199 Kč do 499 Kč. V tomto případě se jednalo o 30 minuté přednášky.

Vlivem těchto on-line kurzů a přednášek soudce Tomáš již nemusel věnovat tolik času vlastním přednáškám a kurzům a se ziskem z nich se nemusel „dělit“ s příslušnou agenturou pořádající tyto přednášky či kurzy. Prostě kdo na internetu chtěl, ten si zakoupil on-line přednášku či kurz soudce Tomáše a peníze přicházely na bankovní účet soudce Tomáše, který je následně řádně zdanil a svůj zisk z této činnosti přiznal též v pravidelném majetkovém přiznání soudce.

Aby soudce Tomáš generoval zisk, akceptoval rady zkušenějších a počal též nabízet různé formy slev např. typu „když si zakoupíte on-line dvě přednášky, třetí máte zdarma“ nebo „když si zakoupíte on-line tři přednášky, máte zdarma kurz XY zdarma“ atd.

Je pravdou, že soudce Tomáš musel s pomocí odborníků vyřešit napojení platební brány, fakturace, registrační formulář atd. A při zařizování těchto věcí si připadal spíše jako podnikatel. Netušil, kolik je s tím starostí, povinností, hlášení atd.

Soudce Tomáš na svém webu prostřednictvím své známé si nechal zrealizovat několik druhů reklam. Např. jak sedí v jednací síní v taláru, nebo v pracovně přemýšlející nad spisem anebo je vyfocen před svým domovským okresním soudem v XY. A k tomu byly vždy připojeny texty s nabídkou jednotlivých přednášek či kurzů anebo s možností uplatnění slev.

A nyní jak nahlížet na „pedagogickou činnost“ soudce Tomáše.

Po formálně právní stránce soudce Tomáš vykonává pedagogickou činnost, která ho velmi baví a naplňuje.

Z pohledu zákona o soudech a soudcích soudce Tomáš shora popsanou realizací své „pedagogické činnosti“ se dostal do střetu s § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, který stanoví:

„Soudce a přísedící je povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Soudce je povinen podávat oznámení o osobním zájmu, o činnostech, majetku, příjmech a závazcích podle zvláštního právního předpisu.“

Shora popsaná činnost soudce Tomáše, jeho on-line kurzy a masivní reklama de facto vykazovaly činnost rovnající se podnikatelské činnosti, která měla (bez diskuze) vést ke generování zisku. Především však při pohledu na soudce Tomáše v jeho shora realizovaných činnostech došlo k tomu, že tyto jeho mimoprofesní aktivity již narušovaly důstojnost soudcovské funkce. Přitom zákon nestanoví, že takové aktivity jsou zapovězeny jen tehdy, pakliže jimi již došlo k narušení důstojnosti soudcovského vztahu, nýbrž že – jednotlivě či v jejich souhrnu – by již mohly narušit důstojnost soudcovské funkce. Tedy postačí i jen potencionalita takového ohrožení, respektive narušení důstojnosti soudcovské funkce.

Výklad či pohled soudce Tomáše na výkon jeho „pedagogické činnosti“ byl výkladem flagrantně nesprávným.

Ostatně na základě upozornění veřejnosti do tohoto mimoprofesního života zasáhl předseda jeho okresního soudu XY, který soudce Tomáše napomenul, že jeho (shora popsaná) činnost je v kolizi s § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, a vyzval jej v tomto směru ke zjednání nápravy, jinak bude muset přistoupit k podání kárné žaloby na soudce Tomáše.

Soudce Tomáš svého předsedu okresního soudu XY ihned uposlechl, zrušil své on-line kurzy a opět začal vykonávat svou přednáškovou činnost prostřednictvím odborné agentury, která mu dle dohody vyplácela za každou realizovanou přenášku či kurz příslušnou odměnu, kterou poté soudce Tomáš zdanil a mj. vykázal též ve svém majetkovém přiznání soudce.

Tím fiktivní případ okresního soudce Tomáše končí.