...se (ne)cítím podjatý, tvrdí soudce

V souvislosti s institutem vyloučení soudců podle § 14 a násl. o. s. ř. nejde o to, zda se soudce "cítí" více či méně nebo se naopak částečně či vůbec "necítí" podjatý, nýbrž podstatné je, zda se zřetelem na jeho poměr ke konkrétní právní věci napadlé u soudu, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nedpodjatosti. 

Takže např. tvrzení soudce "já se vůči panu žalovanému Josefu Novákovi 'cítím' podjatý", učiněné např. v oznámení předloženém předsedovi soudu podle § 15 odst. 1 o. s. ř. nestačí. Předseda pochopitelně nemůže "hodnotit", "poměřovat" "zjišťovat" míru "pocitů" daného soudce k někomu či k něčemu. Co však je k posouzení, jsou soudcem tvrzené skutečnosti, pro které soudce a) buďto má za to, že v dané věci je vyloučen z projednávání a rozhodování, b) anebo (v případě námitky podjatosti směřující proti němu) naopak má za to, že u něj důvody k takovému vyloučení nejsou. Takže asi ve stylu "žalovaného Josefa Nováka znám osobně, jsme kamarádi, naše rodiny společně tráví zímní i letní dovolené" nebo "Josef Novák je můj známý, půjčil mi v roce ... částku ... Kč, což jsem uvedl v majetkovém přiznání soudce..." anebo "žalovaný Josef Novák není můj přítel, není příbuzný..."

"Cítím" - "necítím" - "se podjatý" zde není podstatné. Podstatné jsou skutečnosti, z nichž buďto lze vyvodit soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, tedy je důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, či nikoliv.