Smlouva o dílo v rozhodovací praxi nalézacího soudu

V následujícím stručném příspěvku bude pozornost autora, soudce okresního soudu, zaměřena na problematiku smlouvy o dílo, a to z pohledu rozhodovací praxe nalézacího soudu.

Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje převzít a zaplatit cenu [§ 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. z.“ nebo „nový občanský zákoník“)]. Dílem se přitom rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost spojená s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části (srov. § 2587 o. z.). Podle § 2605 odst. 1 o. z. dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami nebo bez výhrad.

V soudní praxi nejsou výjimkou spory ze smluv o dílo, kdy při dokazování vyjde najevo, že žalobce coby zhotovitel žalovanému coby objednateli předmět díla poskytl za účelem jeho užívání, avšak žalovaný dílo odmítl převzít. V těchto případech nejsou přitom využitelné právní závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1505/2013, obsahující právní názor, že nebylo-li sjednáno, že sepsání předávacího protokolu je hmotněprávní podmínkou předání díla, ale předávací protokol měl sloužit jen jako důkaz o předání díla, není nárok na doplacení ceny díla podmíněn sepsáním předávacího protokolu mezi účastníky smlouvy o dílo. Je tomu tak z toho důvodu, že uvedené rozhodnutí řeší situaci, na níž doléhala úprava předchozího (dnes již zrušeného) obchodního zákoníku (konkrétně ustanovení § 554), a dále vychází z konstrukce, že v takovém případě je třeba posuzovat, zda (i bez podpisu objednatele na předmětném předávacím protokolu) ve skutečnosti došlo k předání díla, což by pochopitelně doléhalo na situaci, bylo-li by zjištěno, že pro tvrzené vady objednatel dílo (explicitně) odmítl od zhotovitele převzít. Kromě toho nová právní úprava (dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) stanoví a) povinnost zhotovitele dílo předvést a b) povinnost objednatele dílo převzít (ať již s výhradami či bez výhrad), takže naplnění ad a) bez dalšího ještě neznamená převzetí díla objednatelem, tedy též naplnění podmínky ad b). Nutno přitom připomenout, že skutečnost, že dílo trpí vadami, nemusí sama o sobě znamenat, že dílo není dokončeno. Musí však jít o vady, které nebrání dílu sloužit svému účelu; posouzení, zdali dané vady brání dílu sloužit svému účelu bude vždy záležet na konkrétním posouzení okolností (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3512/2018).

Jakkoliv z dikce § 2605 odst. 1 o. z. lze dovodit, že objednatel má povinnost dílo převzít, ať již s výhradami či bez výhrad, nic to nemění na okolnosti, že nový občanský zákoník již neobsahuje žádné ustanovení týkající se toho, jak má být řešena situace, pokud objednatel odmítne dílo převzít, což je esenciální pro posouzení nároku zhotovitele na zaplacení ceny díla. Judikatura dovolacího soudu k tomuto dílčímu problému se dosud explicitně nevyjádřila a ani v odborné literatuře nelze dohledat k tomu se upínající odborné závěry s odpovídající právní argumentací. Výjimkou je např. publikace – Pražák, Z., Fiala, J. Handlar, J. a kol.: Závazky z právních jednání podle občanského zákoníku. Komentář k § 1721 – 2893 podle stavu k 1. 4. 2017 ve znění zákona č. 460/2016 Sb., s. 1260 a násl., nakladatelství Leges, v níž se k předmětné problematice uvádí následující:

„Je-li tedy dílo předvedeno jako funkční (je způsobilé sloužit sjednanému účelu), pak je objednatel převezme. Je-li funkční, převzít ho musí, má právní povinnost. Nepřevezme-li takové dílo, je v prodlení jako věřitel (§ 1975 o. z.). Zákon mu ale umožňuje, aby dílo převzal s výhradami: dílo je sice funkční, ale má takové a takové na prvý pohled viditelné vady. Uvede-li objednatel výhrady, pak má práva i z těch zjevných vad díla, ale (logicky) jenom z těch, které jako vady při převzetí díla uvedl…

Pokud objednatel poruší povinnosti a dílo nepřevezme, dílo není předáno. Nenastává běh lhůt např. pro vytknutí vad, nepřechází nebezpečí škody na díle (pokud převzetím toto nebezpečí přejít má) a podobně. Pokud však v důsledku porušení povinnosti převzít dílo vznikne zhotoviteli újma (například nepřešlo nebezpečí škody na věci a ke škodě dojde), mohl by podle § 2913 o. z. vzniknout i jeho nárok na odškodnění od objednatele…

Podaří-li se zhotoviteli předvést, že dílo je způsobilé sloužit svému účelu, pak si jen opatří důkazy k tomu, že funkční dílo předvedl a objednatel bude v prodlení s jeho převzetím.“

Pochopitelně z pohledu zhotovitele při prodlení objednatele s převzetím díla lze zvolit postup, kdy zhotovitel  se bude po objednateli soudní cestou domáhat převzetí díla.

Může rovněž nastat situace, kdy objednatel dílo sice formálně nepřevzal, leč fakticky jej využíval, případně na dokončené dílo navazoval dalšími pracemi. V této souvislosti byl v literatuře vysloven – s odkazem na dále uvedené soudní rozhodnutí - právní názor, že: „pokud se účastníci nedohodnou na nutnosti písemného předání díla spočívajícího ve zhutnění podkladu pro parkoviště, objednatel neposkytne součinnost k předání díla, ale na zhutněnou plochu nalije asfalt, mělo by být dílo považováno za převzaté (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 47 Co 138/2011…Velký úklad pro právní praxi bude představovat řešení situace, kdy dílo nebude vykazovat vady, nebude spočívat ve zhotovení stavby, ale jen její úpravě, objednatel odmítne dílo převzít…“ (Čuhelová, K., Mění se úprava vzniku nároku na zaplacení ceny díla v novém občanském zákoníku oproti stávající úpravě obchodního zákoníku? in ASPI, 2013, příspěvek publikován pod č. LIT 46185CZ).

Posledně uvedený názor ovšem není aplikovatelný v poměrech, pokud  dílo vykazovalo vady a objednatelem z tohoto důvodu převzato nebylo, ač správně podle § 2605 odst. 1 o. z. jej objednatel převzít měl, byť s výhradami, pakliže by dílo bylo způsobilé sloužit svému účelu, tedy bylo dokončené.

Jestliže si v takovém případě účastníci ve smlouvě o dílo nesjednali např. ujednání, že v případě, že objednatel odmítne dílo převzít, nastává fikce převzetí tohoto díla, či nesjednali si jiné ujednání podobného typu, nelze za takového stavu dovozovat ani faktické převzetí díla objednatelem. Nepřevzal-li tedy objednatel dílo, nebyly (nemohly být) naplněny podmínky pro aplikaci § 2610 odst. 1 o. z. stanovící, že právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla, které podle tvrzení zhotovitele bylo dokončeno, leč nebylo (dosud) objednateli předáno, resp. objednatel toto dílo nepřevzal. Pak tedy ale zhotovitel v dané situaci nemá nárok na zaplacení (doplatku) ceny díla.

O zcela jinou situaci půjde tehdy, pokud v důsledku prodlení zhotovitele dílo dokončit objednatel se nakonec rozhodne dílo dokončit prostřednictvím třetí osoby – jiného zhotovitele a tím fakticky znemožní původnímu zhotoviteli dokončení díla dle sjednané smlouvy. Zde se dostáváme k posouzení otázky zániku závazku pro nemožnost plnění. Nejvyšší soud k tomu již v rozsudku ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 32 Cdo 3551/2009, vyložil právní názor, že nemožnost dílo dokončit může být způsobena i jednáním druhého účastníka závazkového vztahu, který k dokončení díla sjednal třetí subjekt a vytvořil tak podmínky, které fakticky zabránily v pracích na díle pokračovat. Uvedené rozhodnutí se sice vztahuje k předchozí civilní úpravě (zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění), leč jeho závěry jsou přiměřeně použitelné i pro poměry podle nynější civilní úpravy. V dalším rozsudku ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3069/2014, Nejvyšší soud vysvětlil, že o následné (dodatečné) nemožnosti plnění lze hovořit v situaci, kdy se plnění stalo následkem určité okolnosti trvale po vzniku závazku nemožným, ačkoli v době vzniku závazku bylo objektivně možné (splnitelné). Následná nemožnost plnění pak způsobuje zánik původní povinnosti dlužníka plnit, a to ze zákona, přičemž závazek plnit zanikne okamžikem, kdy nemožnost plnění nastala.

V souvislosti se zánikem závazku ze smlouvy o dílo pro nemožnost plnění vyvstává v soudní praxi často k řešení neméně významná otázka posouzení nároku na úhradu ve smlouvě o dílo sjednané smluvní pokuty za prodlení s dodáním díla, a to v situaci, kdy nakonec bylo dílo (z rozhodnutí objednatele) dokončeno třetí osobou (např. objednatel z obavy, aby nedošlo na nedokončeném díle ke škodné události, si zajistil dokončení díla třetí osobou). Nejvyšší soud se k tomuto dílčímu (ovšem zásadnímu) problému vyjádřil v rozsudku ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 33 Cdo 45/2015 s tím, že i když zhotovitel odmítl dílo dokončit a dostal se tak do prodlení se splněním jeho závazků, objednatel měl v takovém případě pořadem práva si vynucovat po zhotoviteli splnění jeho závazků, nikoliv sjednat k dokončení díla třetí subjekt, a vytvořit tak podmínky, které fakticky zabránily zhotoviteli v díle pokračovat. Jelikož to, co měl plnit zhotovitel, plnil (místo něj) třetí subjekt, nemohl se zhotovitel – logicky vzato – od doby vzniku závazku objednatele s třetí osobou k předmětu díla dostat do prodlení s dokončením a předáním díla. Z toho dále plyne, že ode dne vzniku závazku objednatele s třetí osobou ohledně stejného předmětu díla původní zhotovitel již nemůže být sankcionován smluvní pokutou za prodlení s dodáním díla, neboť svůj závazek  (dokončit dílo a předat jej objednateli) již nemohl splnit (objednatel mu to zvoleným postupem znemožnil).