ústavní soudce Tomáš Lichovník: Akademici, kteří se podíleli na tvorbě NOZ, by dráhu soudce neměli začínat u Nejvyššího soudu

Ústavní soudce Tomáš Lichovník se v odpovědích na otázky MF DNES vyjádřil i k problematice obsazování Nejvyššího soudu právníky z mimosoudního prostředí.

     K otázce možnosti, aby na post soudce Nejvyššího soudu byli jmenováni právníci, kteří dosud nesoudili:

     „Vždy jsem byl zastáncem toho, aby se justice doplňovala zvenčí. Aby přicházeli advokáti, akademici, sám jsem přišel z pozice podnikového právníka…Je velmi důležité začít na okresním soudě nebo na prvostupňovém krajském soudě a tam poznávat, o čem souzení je. Že se jedná o příběhy lidí. O to, že máme vyřešit jejich problémy. Je nesmírně důležité před sebou lidi vidět a uvědomit si, že soudy jsou tady kvůli účastníkům, kteří se na ně obracejí nebo kteří jsou naopak před soudy postaveni v trestních věcech. Okresní soudy jsou tu k nalézání práva, je to největší dřina, která v justici je, ale také přináší nejvíce zkušeností. Nezastávám názor, že by měl být Nejvyšší soud uzavřen pro každého, kdo nepřijde z „nižších pater“ justice. Ale pak to musí být naprosto výjimečná a v právnickém světě respektovaná osobnost....“  

     K otázce, zda by se mohli stát soudci Nejvyššího soudu právníci (akademici), kteří jsou spoluautory nového občanského zákoníku, jeho komentářů a kteří jej nyní vykládají i na různých komerčních přednáškách:

     „Říká se, že soudci nemají psát zákony, podle nichž pak budou soudit. Myslím si, že je to pravda. Soudci by měli v zákonodárném procesu hrát roli, ale toliko připomínkovou. Kvůli svým poznatkům z praxe. To, že se někdo podílel na přípravě zákona, ho nediskriminuje z toho, aby se stal soudcem. Ale je nešťastné, pokud by někdo silně spjatý s určitým předpisem začínal rovnou na Nejvyšším soudu a podával by jeho autoritativní výklad. Říkal by: Zákon má být vykládán tak a tak, protože tak jsme to mysleli, když jsme ho psali. Potlačoval by roli ostatních soudů. Nejvyšší soud má sjednocovat judikaturu na základě rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů. Je to tak důležité proto, že před prvostupňovými a odvolacími soudy se projednávají případy ze života. Tam vidíme dopad konkrétních zákonů na konkrétní situace a teprve z nich vzniká konkrétní výklad. Nemělo by to být shora.“

(zdroj: Představte si, že místo Ratha stojíte u soudu vy, 25. 4. 2017 - Mladá fronta DNES,  rozhovor)

     Prezentované názory ústavního soudce Tomáše Lichovníka mají podle mého názoru velmi silnou podporu (nejen) u soudců. Tomáš Lichovník totiž smysluplně vysvětluje, že nelze zapovídat prostupnost právníků – „nesoudců“ do justice, avšak mají-li být někteří z nich jmenováni rovnou na post soudce Nejvyššího soudu, mělo by se tak dít jen ve výjimečných případech. A o takový případ se nejedná u těch akademiků, kteří se spolupodíleli na tvorbě nového občanského zákoníku. Správně totiž autor uvádí, že by ani dosavadní činnost právníků v legislativě je neměla vylučovat z možnosti ucházet se o post soudce. Avšak není vhodné a žádoucí (přičemž Tomáš Lichovník zcela přesvědčivě vysvětluje proč), aby tyto osoby byly jmenovány rovnou soudci Nejvyššího soudu.