Uvážlivost není slabost

Každý, kdo v současné době prosazuje silové (vojenské) řešení, by si měl pravdivě odpovědět na základní otázky. Chci skutečně a se všemi z toho plynoucími důsledky prosazovat (roz. každý ze své pozice nějak dle svých možností a schopností podporovat) silové (válečné) řešení? Pokud ano, jsem ochoten za prosazení toho položit i svůj život? Jsem srozuměn s tím, že při prosazování takového řešení mohou zemřít i mé děti, moji příbuzní? Pokud stále odpovědi zní ano, pak další otázka. Jsem skutečně ochoten být konkrétně nápomocen v tomto silovém (válečném) řešení? Tedy nejen o tom mluvit? Že ano? Pokud ano, proč o tom jenom stále hovoříte a nejste tam, kde byste být s tímto postojem správně být měli! Jen, prosím, nezatahujte do těchto svých postojů a z toho plynoucích problémů druhé. Ty, kteří usilují namísto silového (vojenského) řešení o zcela jiný způsob odstranění konfliktu. Možností je stále ještě mnoho. Skrze diplomaty a osobnosti nabízející dialog. Skrze výměnu informací. Skrze mezinárodní setkání, jednání. Zatím se o to nikdo skutečně opravdově nezasadil, neusiloval. Silové řešení může nastoupit až tehdy, pokud nebude možné již diskutovat, diplomaticky jednat, hledat kompromisní řešení. Pak už opravdu nebude jiné možnosti. Takový okamžik každý pochopí a vycítí. Stav, který zde byl např. před nástupem fašistického teroru. Znáte vůbec postoj druhé strany? Co vlastně chce? A co naopak nechce dopustit a proč? To vše jsou základní informace. Uvědomte si, prosím, že jsou zde i lidé, kteří nepotřebují „tlumočit“ či „analyzovat“ výroky té druhé strany skrze tuzemské „odborníky“. Každý svéprávně uvažující člověk s průměrným rozumem je schopen v zásadě (v základu) pochopit, oč zde vlastně jde. Jen je třeba, aby se dostal k relevantním informacím. Bez nich nemůžeme dospět k správnému rozhodnutí. Kdo je zbrojař, hovoří o nezbytnosti zbrojení. Kdo je štváč, hovoří o nezbytnosti blížícího se konfliktu a silového řešení. Kdo chce jednat uvážlivě, nejprve se pokusí získat informace, jednat s druhou stranou a snažit se zmírnit napětí. Až v okamžiku, že to objektivně skutečně není možné, je třeba jednat a bránit se. Kdo je a kdo není ve válce je každému jasné. Kdo chce a kdo nechce být v možné válce již tak jasné ale není. O to více je v této době nezbytná skutečně vysoká obezřetnost, uvážlivost a snaha řešit věci nekonfliktně. Byly opravdu vyčerpány všechny možnosti pro smírné řešení vzniklého vážného sporu? Každý soudný přece zná odpověď.