Volná úvada soudu

§ 136 o.s.ř.

      Dospěje-li odvolací soud po provedeném odvolacím řízení k závěru, že je jistý právní základ žalobou uplatněného nároku, avšak že výši takového nároku lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, bude tím osvědčen postup pro aplikaci volné úvahy soudu podle § 136 o.s.ř. Volná úvaha ovšem bude na místě až po zjištění skutečností, které umožňují porovnat srovnatelné (obdobné) případy v daném místě a čase, resp. které umožňují kvantitativní posouzení srovnatelných (obdobných) souvislostí, což musí být podloženo logickým a v rozhodnutí pečlivě odůvodněným úsudkem soudu a naopak nemůže být projevem libovolné (tedy nijak nepodložené) úvahy soudu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2007, sp. zn. 30 Cdo 2625/2007, uveřejněný v časopise Právní rozhledy pod číslem 20, ročník 2007).

       Při určení přiměřené výše nároku musí soud vyjít z důkazů provedených v řízení, přičemž nastíněný myšlenkový postup (obsažený v odůvodnění písemného vyhotovení jeho rozhodnutí) musí odpovídat z hlediska řádného zdůvodnění myšlenkového postupu soudu obecným zásadám logiky, a tedy i jeho přesvědčivosti. Pouze takové zdůvodnění soudu zakládá alespoň elementární možnost přezkumu správnosti volné úvahy soudu, o níž své rozhodnutí opřel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2009, sp. zn. 28 Cdo 418/2009, in www.nsoud.cz). Naopak pokud soud nemá pro svou volnou úvahu k dispozici základní zjištění umožňující kvantitativní posouzení souvislostí v porovnatelných případech v daném místě a čase, nejsou zde splněny předpoklady pro aplikaci volné úvahy.

rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. ledna 2010, sp. zn. 30 Cdo 5359/2007, in

https://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=53761&searchstr=30+Cdo+5359%2F2007