Vyjádření k návrhu na dočasné přidělení JUDr. J. K., soudce Okresního soudu v T., k Nejvyššímu soudu od 1. 5. 2021 do 31. 4. 2022

25.06.2021 21:50

Vážený pan

JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.

předseda Nejvyššího soudu

 

k sp. zn. S 9/2021, S 548/2017

 

 

                                                                                        Brno, dne 27. ledna 2021

 

Věc: Vyjádření k návrhu na dočasné přidělení JUDr. J. K., soudce Okresního soudu v T., k Nejvyššímu soudu od 1. 5. 2021 do 31. 4. 2022

 

1. Vážený pane předsedo, předseda občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. (dále též „dr. Eliáš“), Vás přípisem ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. Cpjn 43/2019, v návaznosti na svá dřívější sdělení ze dne 2. 10. 2019 a 17. 12. 2019, učiněná předchozímu předsedovi NS prof. JUDr. Pavlu Šámalovi, Ph.D., oslovil  s podnětem týkajícím se dočasného přidělení soudce Okresního soudu v T. JUDr. J. K. (dále též „dr. K.“), který v současné době vykonává ve své kariéře svou první stáž u odvolacího soudu (konkrétně u Krajského soudu v Brně od 1. 4. 2020 do 31. 3. 2021), k Nejvyššímu soudu (dále již „NS“).

 

2. S návrhem na dočasné přidělení dr. K., soudce Okresního soudu v T., k NS nesouhlasím z níže uvedených důvodů, které vycházejí z toho, že přidělování,  případně následné překládání prvoinstančních soudců přímo k NS je principiálně nesprávné,  je nesystémové, postrádá racionální odůvodnění, je tím popírána dosavadní a mnoha desítkami let osvědčená (zažitá) praxe, kdy primárně na stáž k NS byli oslovováni zkušení předsedové odvolacích senátů, kteří jsou nejen erudovanými soudci, ale nadstandardně disponují i soft skills (viz níže), kteréžto dovednosti lze objektivně získat teprve až po určité době výkonu soudcovské funkce a zpravidla až po vykonání minimální tří až pětileté praxe u odvolacího soudu.

 

3. Je tomu prakticky rok, co ohledně dr. K. proběhla podobná procedura, tehdy s negativním výsledkem. K tehdejší žádosti o dočasné přidělení dr. K. k NS jsem se vyjádřil (zasláno tehdejšímu předsedovi Nejvyššího soudu prof. Šámalovi a Soudcovské radě Nejvyššího soudu) následovně:

 

 

„1. Předseda občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. přípisem ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. Cpjn 43/2019, požádal předsedu Nejvyššího soudu (dále již ‚NS‘) prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D. ‚o realizaci kroků k zahájení‘ stáže soudce Okresního soudu v T. JUDr. J. K. k NS, a to s předpokladem jeho zařazení do senátu 28 Cdo. V této žádosti se také uvádí, že: ‚Příchod JUDr. K. vítají a vyjadřují s ním souhlas ostatně i členové senátu č. 28, jejichž řady by měl rozšířit, a stát se tak posilou jednoho z našich nejvytíženějších soudních oddělení, které se v budoucnu bude muset vypořádat s personálním oslabením způsobeným předpokládaným odchodem JUDr. O. P., jejíž soudcovská funkce zanikne k 31. 12. 2021 z důvodu dosažení 70 let věku.‘

 

2. Ačkoliv očekávaná personální situace dle ad 1 přímo vybízí k hledání odvolacího soudce (odvolací soudkyně), který (která) by po proběhnuvší osvědčené stáži in eventum mohl (mohla) být přeložen (přeložena) k NS, preferuje se řešení, o němž již v minulosti bylo diskutováno, přičemž jsem tehdy nenaznal, že by civilní kolegium tendovalo k oslovování prvoinstančních soudců pro výkon stáže u NS. Nechápu tedy, proč se k takovému nesystémovému kroku nyní vlastně přistupuje a proč by navíc daný okresní soud měl být ‚ochuzen‘ o jednoho soudce, ačkoliv je zřejmé, že se má jednat o tzv. ‚vratnou stáž‘, takže se stejně bude muset na půdě NS hledat další řešení v souvislosti s popisovaným skončením jednoho soudcovského mandátu.

 

3. V roce 2011, v souvislosti s návrhem na dočasné přidělení JUDr. Z. P., Ph.D., tehdy soudce Okresního soudu P., k NS, kolega JUDr. Z. K. mimo jiné uvedl: ‚Jsem přesvědčen o tom, že není-li soudce jakéhokoli okresního soudu onou ‚lucernou juris‘, jejíž názory již nyní prozařují justiční prostředí v České republice tak, že jde o osobu obecně známou a respektovanou způsobem, jenž bude přínosem pro pověst Nejvyššího soudu, není vhodné, aby byť dočasně působil u Nejvyššího soudu.‘

 

4. K témuž návrhu jsem se rovněž negativně písemně vyjádřil a v tomto vyjádření také uvedl, že: ‚Na odvolacích soudech je celá řada kvalitních soudců a já nevidím žádný důvod, aby k Nejvyššímu soudu byli dočasně přidělováni soudci okresních soudů (příp. t. č. vykonávající stáž u odvolacího soudu) a měnila se tak dosud osvědčená praxe personálního obsazování Nejvyššího soudu.‘

 

5. Mnozí si jistě vzpomínají na diskutování o tomtéž v souvislosti se snahami o přidělování prvoinstančních soudců do senátu 30 Cdo, jehož jsem byl rovněž členem, což tehdy bylo umocněno ještě tím, že o těchto věcech se ani v rámci daného senátu předem (mezi všemi jeho členy) nediskutovalo.

 

6. V roce 2017 jsem se pokusil sumarizovat názory některých členů OOK (z roku 2016) v naději, že převládá většinový názor, že primárně by měli být ke stážím u NS oslovováni odvolací soudci, a není-li z jejich strany zájem, pak případně soudci prvoinstanční. Jelikož se problém spojený se snahou o dočasné přidělení prvoinstančního soudce na NS po několika letech opakuje, nezbývá mi, než přistoupit k jisté rekapitulaci na dané téma.

 

7. Tak např. kolega dr. K. zaujal názor, že jako stážisty preferuje soudce ze soudů odvolacích, neboť na NS je třeba hotových soudců s dostatečnými zkušenostmi a odpovídající délkou odsloužených let. Soudci z první instance mají získat zkušenosti u soudů odvolacích, až poté lze uvažovat o jejich stáži na NS. Kolega dr. K. tehdy k řešení obsazení senátu 30 Cdo doporučil, aby NS oficiální cestou oslovil všechny odvolací soudce ohledně nabídky stáže, neboť podle jeho názoru se jedná o způsob nejvhodnější a také nejtransparentnější. S tímto názorem plně souhlasím i pro dnešní poměry.

 

8. Dnes již bývalá kolegyně dr. Š. v r. 2016 doporučila, aby perspektivní soudci z prvoinstančních soudů nejprve získali zkušenosti u soudů odvolacích; soudce bez těchto zkušeností je výrazně handicapován, což se v jeho práci na NS velmi rychle projeví.

 

9. Kolega dr. G. vyslovil souhlas s tím, že v ideálních poměrech by soudce měl přirozeným vývojem projít všechny instance, až by nakonec zakotvil u té nejvyšší; takové ideální poměry však v české justici nepanují. Může totiž – objektivně – nastat situace, kdy není možno oslovit nikoho jiného, nežli právě a pouze soudce prvoinstančního.

 

10. Kolega dr. E. se (v r. 2016) principiálně vyjádřil proti stážím vykonávanými přímo prvoinstančními soudci, připustil ovšem, že v konkrétních, výjimečných a zcela ojedinělých případech nebude jiná možnost, než oslovit je. Tehdy jsem to pochopil tak, že pakliže budou vyčerpány možnosti ve vztahu k odvolacím soudcům (nikdo z nich o stáž zájem neprojeví), pak je možné zvažovat o realizaci stáží přímo prvoinstančními soudci.

 

11. Z podané žádosti o záměru stran dočasného přidělení dr. K. z Okresního soudu v T. na NS se nepodává, že by tento krok byl učiněn až po marné snaze najít stážistu z řad odvolacích soudců. Není tedy jasné, z jakého důvodu byl osloven pouze a jen uvedený prvoinstanční soudce, přičemž budu předpokládat, že důvodem snad nebyla okolnost, že dr. K. svého času působil na NS jako asistent soudce v soudním oddělení 30.

 

12. JUDr. J. K. dosud nevykonal žádnou stáž u odvolacího soudu, od svého jmenování vykonává funkci soudce u Okresního soudu v T., takže v tomto směru nelze ani dovodit zvláštní získané dovednosti pro fungování v rámci senátu 28 Cdo (tj. s přihlédnutím na jím rozhodovanou dovolací agendu).

 

13. Pokud nebyli vyčerpávajícím způsobem osloveni odvolací soudci s nabídkou stáže a s případnou možností trvalého přeložení k NS, pakliže by se v rámci stáže plně pro výkon funkce dovolacího soudu osvědčili, pak podle mého názoru není žádného racionálního důvodu usilovat o realizaci stáže u prvoinstančního soudce, který ani po krátkou dobu nestážoval u odvolacího soudu. Jinými slovy řečeno, byl-li by dán průchod navrhovanému řešení, pak by prvoinstanční soudce bez jakékoliv praxe u odvolacího soudu měl v rámci dovolacího přezkumu posuzovat práci odvolacích soudců.

 

14. Včera jsem se telefonicky dotazoval na okolnosti záměru této stáže, přičemž mi bylo vysvětlováno, že jde pouze o ‚vratnou stáž‘ s tím, že pokud by se dr. K. osvědčil, pak by po případné stáži ještě u odvolacího soudu mohl být považován za perspektivního soudce pro možné budoucí přeložení k NS. Tato argumentace mi nepřijde vůbec přesvědčivá, pakliže NS potřebuje personálně řešit situaci v souvislosti se zánikem soudcovské funkce jedné naší kolegyně k 31. 12. 2021. Proč tedy nehledat raději přímo zkušeného odvolacího soudce, který má zájem o stáž na NS a o dovolací agendu v senátu 28 Cdo?

 

15. Pokud by ze strany odvolacích soudců nebyl zájem o stáž na NS s případnou perspektivou trvalého přeložení k NS (taková okolnost by ale už o něčem vypovídala a měla by vést odpovědné osoby spíše k hlubokému zamyšlení, jak personální situaci na NS dále řešit), pak by jednoznačně za transparentní řešení bylo nutno považovat oslovení okresních soudů stran nabízené možnosti vykonání stáže u NS z řad prvoinstančních soudců za definovaných podmínek. V rámci toho by se pak mohlo přihlížet třeba i k tomu, že žádající prvoinstanční soudce vykonal již stáž u odvolacího soudu, případně v předchozí době úspěšně fungoval jako asistent soudce (třeba právě i) NS atd. Kromě toho přichází v úvahu i otázka návrhu kandidáta na funkci soudce z mimosoudní oblasti ve smyslu předmětných Pravidel pro výběr kandidátů na soudce NS.

 

16. Z vyložených důvodů proto vyslovuji zásadní nesouhlas s návrhem na dočasné přidělení JUDr. J. K., soudce Okresního soudu v T. k NS.“

 

4. Neuplynul ani rok a předseda OOK dr. Eliáš opětovně žádá, aby dr. K., stále soudce Okresního soudu v T., byl dočasně přidělen k NS a zařazen do soudního oddělení č. 28, kde vykonává stáž JUDr. D. R., Ph.D. Dr. Eliáš svou žádost odůvodňuje tím, že dr. K. od 1. 4. 2020 vykonává (ve své kariéře historicky svou první) stáž u Krajského soudu v Brně, tj. v současné době deset měsíců. Dr. Eliáš odkazuje na kladné hodnocení dr. K. přímo předsedou Krajského soudu v Brně JUDr. Milanem Bořkem (k žádosti ovšem připojeno nebylo; bylo vyžádáno až následně Soudcovskou radou Nejvyššího soudu), pomíjí však, že zde chybí hodnocení příslušného předsedy odvolacího senátu Krajského soudu v Brně (u něhož dr. K. vykonává stáž), který by v podstatě mohl aktuálně provést toliko dílčí hodnocení, neboť jednoroční stáž dr. K. u tohoto krajského soudu ještě nevykonal. Dr. Eliáš také pomíjí, že životní zkušenosti a osvojení odborných návyků zkušený odvolací soudce získá teprve po několika letech souzení u odvolacího soudu, neboť zkušenosti tohoto typu se nedají ani pilně nastudovat, ani „ve zrychlenějším režimu prožít“; prostě výše uvedené vyžaduje určitý čas (z mého pohledu minimálně tří až pětileté působení u odvolacího soudu).

 

5. Dále dr. Eliáš svou žádost o dočasné přidělení dr. K. k NS odůvodňuje tím, že: „příchod řečeného soudce vítají a vyjadřují s ním souhlas rovněž ostatní členové soudního oddělení č. 28, jejichž řady by měl rozšířit“, že: „jmenovaný soudce u Nejvyššího soudu působil řadu let jako asistent předsedy kolegia a po dobu přibližně jednoho roku byl i mým asistentem. Jeho práce vykazovala vždy zcela mimořádnou kvalitu a toto hodnocení lze plně vztáhnout i při následném výkonu funkce soudce u Okresního soudu v T. a dále u Krajského soudu v Brně“, a že: „JUDr. K. má velmi přátelskou povahu a vykazuje zanícení pro práci v justici.“

 

6. Důvody v ad 5 pochopitelně představují esenciální požadavky, jimiž by měl ale disponovat každý soudce, který by měl působit (byť v rámci dočasného přidělení, tj. v rámci výkonu stáže) u NS. Pracovní hodnocení dr. K. příslušným předsedou senátu Krajského soudu v Brně k žádosti připojeno nebylo, a i kdyby se tak stalo, nemohlo by mít dostatečnou vypovídající hodnotu z důvodu vykonané pouhé desetiměsíční stáže jmenovaného u odvolacího soudu.

 

7. Soudcovská rada Nejvyššího soudu (dále již „SR NS“) na svém jednání dne 18. 2. 2020 (k loňské žádosti dr. Eliáše o dočasné přidělení dr. K. k Nejvyššímu soudu) dospěla k závěru, že: „pravidla pro výběr kandidátů na soudce Nejvyššího soudu (S 219/2017) předpokládají, že základním (převažujícím) způsobem doplňování uvolněných míst soudců na Nejvyšším soudě jistě i v budoucnu zůstane karierní postup, kdy soudci nižších soudů projdou více články soudní soustavy, v ideálním případě okresním, krajským i vrchním soudem. Dále se předpokládá, že každý soudce Nejvyššího soudu je uznávaným odborníkem, respektovanou osobností, která obsahuje výjimečných výsledků zejména v oblasti, v níž má rozhodovat u Nejvyššího soudu.“

 

8. Před rokem žádost o dočasné přidělení soudce Okresního soudu v T. dr. K. byla odůvodněna také tím, že jde pouze o tzv. „vratnou“ stáž. I k tomu se již SR NS na jednání ad 7 vyjádřila s tím, že: „argument ‚vratnosti‘ stáže nevyznívá přesvědčivě, neboť návrh stáže je odůvodněn hledáním nástupce za kolegyni, jejíž funkce skončí v roce 2021, tedy v relativně krátké době. JUDr. J. K. je soudcem od roku 2014 a celou dobu justiční praxe absolvoval výhradně u Okresního soudu v T. Zaměřuje se na všeobecný civil a z předložených podkladů nelze beze všech pochybností dovodit, že jmenovaný kolega navzdory svému relativně krátkému působení ve funkci soudce splňuje všechny (další) předpoklady, připomenuté výše. I když JUDr. K. předchází vynikající pověst z doby jeho působení u Nejvyššího soudu jako asistenta soudce, nemá dosud žádné zkušenosti s prací v senátu. Úspěšnému absolvování stáže u Nejvyššího soudu by jistě výrazně napomohlo, kdyby nejdříve s úspěchem absolvoval stáž u odvolacího soudu, kde by si osvojil specifika senátní práce. Z výše uvedených důvodů proto soudcovská rada  většinově nesouhlasí s dočasným přidělením JUDr. K. k Nejvyššímu soudu od 1. 4. 2020 a navrhuje, aby byl osloven až po absolvování stáže u odvolacího soudu.“

 

9. Rád bych doplnil závěr SR NS v ad 8 a dovolil bych s tam vysloveným názorem (v předposlední a poslední větě uvedeného odstavce) do určité míry nesouhlasit za užití následujících argumentů. Pro výkon funkce soudce NS nestačí si pouze osvojit specifika práce senátní práce u odvolacího soudu, nýbrž soudce musí u odvolacího soudu výkonem své soudcovské funkce zjevně vynikat, především jako předseda odvolacího senátu. Přijde mi ve vztahu k NS vskutku nedůstojné, aby byli tímto způsobem obcházeni kvalitní předsedové odvolacích senátů či kvalitní votanti odvolacích senátů a aby pro výkon funkce soudce NS plně postačovalo, pokud (byť kvalitní – roz. odborně zdatný či velmi nebo dokonce mimořádně odborně zdatný) prvoinstanční soudce si pouze v rámci velmi krátké stáže u odvolacího soudu „osvojil“ senátní práci (ergo získal elementární náhled na fungování senátního rozhodování u odvolacího soudu). To je z mého pohledu zcela nedostatečné.

 

10. Všem jistě známý justiční matador JUDr. Jaroslav Bičovský ve své studii „Problematika soudcovské práce“ z r. 1991 mj. zdůrazňuje (ve stručnosti shrnuto z jeho obšírných myšlenek a zkušeností z justičního prostředí zasahujícího ještě do poměrů reflektujících práci prvorepublikových soudců), že pro celkovou kvalitu výkonu soudcovské funkce, jistěže i z pohledu kariérního růstu soudce, je nezbytné co nejlepší dosažení následujících veličin - A, B, C a Z toho kterého soudce, které v souhrnu charakterizují jeho celkové IQ. A představuje potřebné všeobecné vzdělání soudce, B představuje jeho perfektní právní znalosti (tedy v dnešním pojetí tzv. hard skills, tzv. tvrdé znalosti), C představuje jeho charakterové vlastnosti a Z představuje jeho praktické zkušenosti v aplikaci a vyšetřování. V rámci Z jde pochopitelně o vlastní osvojení soudcovské techniky, čímž se míní především: a) technika výslechu, ať svědků či jiných osob, b) technika psaní protokolu, c) technika právní přípravy a postupujícího vývoje vyšetřování skutkového stavu spolu se vzájemným působením obou složek, d) technika interpretace příslušných právních předpisů a jejich konečné aplikace na skutkovou podstatu, e) technika řízení jednání, f) umění rozpoznat, kdy záležitost je zralá k rozhodnutí a s tím souvisící vynesení rozhodnutí, g) technika formulování výroku rozhodnutí, jeho ústního a písemného odůvodnění, jakož i stylu projevu ať ústního či písemného, a g) technika (vedení, respektive organizování) kanceláře.

 

11. K dr. Bičovským označované kategorii Z dle ad 10 je ovšem zapotřebí připojit ještě velmi významné tzv. měkké dovednosti, neboli soft skills. Mezi tyto měkké dovednosti náleží především komunikační dovednosti, vedení lidí, výkonnost, řešení konfliktů, asertivní jednání, osobní efektivnost, sebereflexe, kritické vnímání sebe sama, kreativita, strategické neboli koncepční myšlení, schopnost delegování, flexibilita, adaptabilita, plánování a organizování, aktivní přístupy, zvládání zátěže. Stěžejní jsou pak komunikační dovednosti, mezi které náleží aktivní naslouchání, asertivní komunikace, technika kladení otázek, verbální a neverbální komunikace, vyjednávání. Jakkoliv by se zdálo, že získávání a rozvíjení měkkých dovedností náleží do managementu, je třeba zcela jasně uvést, že celá řada těchto dovedností je soudci při výkonu jejich funkce rovněž využívána (i když si to mnohdy ani neuvědomují), neboť způsob a organizace práce v rámci odvolacího senátu, vedení odvolacího jednání, technika vedeného výslechu, prvky spojené s delegováním (ve vztahu k pomocnému justičnímu personálu), formy organizace práce v rámci senátního rozhodování, prvky prezentace a komunikačních dovedností např. ve vztahu ke způsobu vedení soudního řízení, k odůvodňování rozhodnutí atd. jsou v jejich souhrnu právě významnými spoluurčujícími faktory z hlediska celkové erudice odvolacího soudce. K získávání a osvojení či prohloubení v co nejširším rozsahu těchto měkkých dovedností je u začínajícího votanta odvolacího senátu zapotřebí alespoň tříleté až pětileté praxe u odvolacího soudu, a to jistěže též v závislosti na celkové erudici daného předsedy toho kterého odvolacího senátu, který vůči votantovi plní svým způsobem v tom kterém časovém úseku roli mentora, kouče, jenž votanta připravuje na dráhu budoucího zkušeného předsedy odvolacího senátu. Z popsaného je pak zřetelné, jaké odlišnosti zpravidla panují mezi začínajícím votantem odvolacího senátu a ostatními votanty s delším výkonem praxe u odvolacího soudu, či především předsedou odvolacího senátu.

 

12. Mělo-li by platit, že již na tomto de facto počátku odvolací praxe začínající votant zjevně převyšuje erudici svých služebně starších kolegů u odvolacího senátu, tj. služebně starší votanty či dokonce samotného předsedu odvolacího senátu, pak by z pohledu zahájené procedury o dočasné přidělení prvoinstančního soudce, t. č. začínajícího votanta příslušného odvolacího senátu mělo být z podkladových materiálů zcela průkazné, že tomu tak vskutku je. Z mého pohledu v daném případě podkladové materiály o takových kvalitách navrhovaného soudce pro dočasné přidělení k NS nevypovídají (nikdo přitom nezpochybňuje možná až mimořádné dosavadní výborné působení uvedeného soudce u jeho kmenového okresního soudu a jeho výborné charakterové vlastnosti, jež byly zjevné již při jeho výkonu v pozici asistenta dovolacího soudce, stejně jako dosavadní perfektní průběh stáže tohoto soudce u odvolacího soudu).

 

13. Názor v ad 11 sdílím i poté, co jsem téměř v okamžiku zaslání tohoto vyjádření obdržel (dne 27. 1. 2020) od SR NS „hodnocení předsedy senátu Okresního soudu v T. JUDr. J. K. za dobu jeho dočasného přidělení ke Krajskému soudu v Brně od 1. dubna 2020“, a to ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. Spr 602/2020. Ve skutečnosti ovšem pracovní hodnocení dr. K. činí neobvykle sám předseda Krajského soudu v Brně JUDr. Milan Bořek, a to s odkazem na informace, které měl získat od tří předsedů odvolacích senátů uvedeného krajského soudu (oddělení č. 12, č. 16 a č. 26). Podle předsedy Krajského soudu v Brně dr. Bořka (v textu nyní tučně zvýrazňuji) „všichni předsedové senátů, u nichž JUDr. J. K. působil, se shodují, že jmenovaný kolega se vyznačuje pracovitostí, důsledností, pečlivostí, výbornou právní erudicí a schopností logické a přesvědčivé argumentace jak v ústní, tak v písemné formě. Ke všem svěřeným věcem a uloženým úkolům přistupoval JUDr. K. vždy velmi vstřícně, ochotně, důkladně a systematicky. v prvé řadě bylo zřejmé, že základem pro jeho soudcovské postupy je pečlivé a důsledné nastudování obsahu spisu. Po správném pochopení řešeného problému se JUDr. K. seznámil s dostupnou judikaturou i odbornou literaturou, z ní provedl pro danou věc přiléhavý výběr a na poradách senátu prezentoval projednávanou věc vždy srozumitelně, v patřičném rozsahu (ani ne příliš stručně, ani ne rozvláčně) a se schopností vystihnout její podstatu a zabývat se skutečně jen tím, co je pro přezkumnou činnost odvolacího soudu významné. Rovněž v jednací síni při referování průběhu řízení, jednání s účastníky a jejich zástupci i odůvodňování rozhodnutí působil kolega jistě, srozumitelně a přesvědčivě. Vydaná rozhodnutí v písemné podobě vyhotovoval vždy včas a na takové úrovni odůvodnění, že je nebylo třeba nijak korigovat. Zcela závěrem lze konstatovat, že JUDr. K. působí dojmem zcela komplexního soudce, vysoce erudovaného v civilní agendě jak po hmotněprávní, tak po procesněprávní rovině. Jeho výkonnost byla na požadované úrovni a lze předpokládat, že po získání větší praxe bude schopen svou produktivitu ještě navýšit. Jeho chování ke kolegům i zaměstnancům soudu je velmi slušné a korektní; ve všech senátech, kde působil, si získal přirozený respekt. Pokud by bylo možné, aby zůstal u krajského soudu, zcela jistě bychom měli o jeho další působení zájem.“

 

14. Z aktuálně provedeného hodnocení ad 13 (nikoliv však hodnocení předsedů příslušných odvolacích senátů, kde dr. K. zatím krátkodobě působil) nevyplývá (nelze to ani z kontextu vyvodit), že by dr. K. dosahoval plnohodnotné úrovně zkušeného votanta odvolacího senátu či dokonce předsedy odvolacího senátu, a naopak z něho plyne, že „po získání větší praxe“, bude dr. K. „schopen svou produktivitu ještě navýšit.“ Tedy v zásadě sám předseda KS v Brně připouští, že je u jmenovaného ještě zapotřebí přece jen nějaké té praxe u odvolacího soudu. To ovšem přesně koresponduje tomu, co jsem se snažil již ve svém minulém (loňském) i nynějším vyjádření k návrhu jmenovaného na dočasné přidělení k NS vyjádřit. Lapidárně zrekapitulováno: jde o odborně velmi zdatného prvoinstančního soudce s minimem praxe u odvolacího soudu. Proč je zde tedy taková úporná snaha, aby jmenovaný – děj se co děj – musel vykonávat stáž u NS? Cožpak je nějak špatné, pro jmenovaného jaksi již nepřínosné, především ale pro NS přínosné, aby na NS přicházel prvoinstanční soudce s velmi krátkou praxí u odvolacího soudu? To jsou personální zdroje u krajských soudců natolik vyčerpány? Pokud ne, v čem je tedy skutečný problém? Ve faktické neochotě přijmout kandidáta z řad zkušených odvolacích soudců s odpovídající praxí?

 

15. Podstatné je, že vesměs měkké dovednosti (v ad 11 letmo zmíněné) lze získávat toliko postupně, ve spojitosti s životními zkušenostmi, tedy v určitém nezbytném časovém úseku, kdy jistěže přitom sehrává roli celá řada dalších okolností, rovněž i charakterové vlastnosti soudce atd. Specifickou doménou získávání soft skills votanta při senátním rozhodování u odvolacího soudu jsou ze strany zkušeného předsedy odvolacího senátu realizované různé formy nápomoci, mentorování, koučování, jež se postupem času přetavují do fáze (svého druhu) delegování, kdy votant po získání nezbytných (dalších) znalostí a dovedností povětšinou již tenduje k získání postu předsedy odvolacího senátu či alespoň zcela již samostatně fungujícího votanta. Nicméně v žádném ohledu nelze tvrdit, že je reálně možné, aby prvoinstanční soudce za pouhých několik měsíců stáže u odvolacího soudu mohl (měl vůbec objektivně možnost) získat relevantní část popsaných měkkých dovedností, tedy získat je v jakémsi zrychleném režimu. Tvrzení opaku je zcela nepodložené, popírá exaktní závěry vyložené v odborné literatuře a v dosud provedených výzkumech v této materii (z pohledu managementu, kteréžto závěry, respektive větší část z nich lze přiměřeně vztáhnout i do specifických poměrů justice). Totéž platí i v oblasti získávání dílčí složky hard skills ve vztahu ke znalostem souvisejícím se zvládáním specifické odvolací materie, s níž se prvoinstanční soudce nesetkal. K plnohodnotnému seznámení s odvolací materií ovšem nemůže dojít v situaci, kdy prvoinstanční soudce  vykonával (byť třeba až bravurně) funkci asistenta dovolacího soudce. Už to dříve vyslovil např. právě justiční matador dr. Bičovský a celá řada dalších justičních osobností (naposledy podobný názor vyslovila bývalá kolegyně JUDr. M. Š.) – soudce z obsahu soudního spisu objektivně nemůže získat zkušenosti o tom, jak to v reálu funguje např. právě u odvolacího soudu, pakliže nepodstoupí po určitý čas praxi (minimální délka praxe) u odvolacího soudu, aby si zajistil co nejširší vhled do této materie, osvojil si specifické techniky práce senátního rozhodování, organizace práce, procedury nezbytné pro realizaci vlastního odvolacího  jednání, specifika při dokazování v odvolacím řízení atd. Za krátký průběh praxe u odvolacího soudu nemůže se prvoinstanční soudce  setkat s potřebnou paletou různých problémů, k jejichž poznání je zapotřebí určité délky praxe, poněvadž ne všechny či převažující právní problémy se mohou kumulovat (napadnout v rámci soudních případů) během několikaměsíční praxe votanta u odvolacího soudu.

 

16. Proto ve vztahu k závěru vyjádření ad 8 SR NS si dovoluji, a to s veškerou pokorou k SR NS, zdůraznit, že pouhá několikaměsíční stáž prvoinstančního (byť velmi - stran hard skills též co do rozsahu prvoinstanční materie – kvalitního) soudce u odvolacího soudu může u takového soudce sice vést v určitém směru k jistému osvojení výseče tzv. měkkých dovedností + specifické části hard skills odvolací materie, v žádném případě však k jejich k perfektnímu zvládnutí a rozvinutí, neboť k tomu je potřeba prostě jisté věci také „prožít“  a v určitém časovém úseku, který by mohl být spojován např. s délkou praxe v rozsahu tří až pěti let u odvolacího soudu. Tedy nejen „prožít“, „osvojit si“ praxi senátního rozhodování u odvolacího soudu, ale všechny ty procedury, nezbytné segmenty výkonu funkce odvolacího soudce časem propojit, uvést do souladu, zakomponovat do výkonu své práce, jaksi zautomatizovat a v neposlední řadě pak precizovat do stavu, jenž ústí v celkovou rozhodovací erudici odvolacího soudce.

 

17. Pokud by si v daném případě dr. Eliáš odmyslel svou osobní zkušenost s dr. K. coby po určitou dobu vykonávajícího funkci (také) jeho asistenta, pokládám pak řečnickou otázku: do jaké míry by v takovém případě měl dr. Eliáš možnost se seznámit s rozhodovací praxí a s tím provázenou činností dr. K.? I za takové situace (odmyslel-li by si u dr. K. dráhu asistenta soudce NS) by mu přesto jmenovaný utkvěl v paměti jako první a jediný v úvahu přicházející kandidát pro výkon stáže u NS? Opravdu je tomu tak? Skutečně?

 

18. Dovoluji v této souvislosti opětovně připomenout již dříve veřejně vyslovený názor mého kolegy dr. Z. K., který k uvedené personální problematice doslova uvedl (napsal): „Jsem přesvědčen o tom, že není-li soudce jakéhokoli okresního soudu onou ‚lucernou juris‘, jejíž názory již nyní prozařují justiční prostředí v České republice tak, že jde o osobu obecně známou a respektovanou způsobem, jenž bude přínosem pro pověst Nejvyššího soudu, není vhodné, aby byť dočasně působil u Nejvyššího soudu.“

 

19. Pokud bych tedy v nedávné době měl bez jakéhokoliv přemýšlení vybavit si nějakého prvoinstančního soudce v intencích názoru ad 18, abych učinil konkrétní případ, pak bych zřejmě vyslovil jméno: „Mgr. J. P., soudce Okresního soudu v K.“, který se v předmětné době intenzivně věnoval problematice elektronizace (nejen justice), o této problematice výrazně publikoval, přednášel, vedle své nepochybně kvalitní rozhodovací činnosti, pro kterou byl posléze přeložen ke Krajskému soudu v Praze (aktuální stav). Otázka týkající se problematiky soft skills a mnou shora popisované nezbytné doby k osvojení si předmětných měkkých dovedností a znalostí z oblasti odvolací materie, které jsou pro výkon funkce soudce NS rovněž nezbytné, však i v tomto případě zůstává nezměněna.

 

20. V předchozích letech jsem se uvedené personální problematice (otázce dočasného přidělování či překládání prvoinstančních soudců rovnou na NS) věnoval a za tím účelem i publikoval několik svých názorů; nejde tedy pouze o případ dr. K., jedná se mi o systémové řešení a mou vskutku upřímnou snahu argumentovat proti zjevně nesystémovému zavádění „pravidel“, které v obnažených souvislostech daného případu lze vnímat - bohužel, musím to sdělit, ač nerad - jako spíše případ protěžování určité osoby.

 

21. Jsem opravdu hluboce přesvědčen, a tento názor jsem si ověřil nejen při dotazování celé řady odvolacích soudců, ale i studiem odborné literatury týkající se i oblasti justičního managementu, že k NS by prvořadě měli přicházet zkušení předsedové odvolacích senátů. Pokud snad někteří z nich byli osloveni a přesto nabídku stáže  s perspektivou jejich možného přeložení k NS (s díky) odmítli, je to opravdu velmi vážný důvod k zamyšlení, že zde (na tomto personálním poli u NS) něco není v pořádku a mělo by se to systémově řešit.

 

22. „O nechuti soudců proti povolání k Nejvyššímu soudu“ ostatně (v reakci na svého času v poměrech tzv. první republiky kritické názory poslance dr. Kafky, vyjádřené v rozpočtovém výboru tehdejší Poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé) psal na stránkách časopisu Právník již v roce 1930 tehdejšího rada NS JUDr. Václav Cícha. Dr. Cícha personální problémy s tehdejším obsazováním NS vnímal také vzhledem k jeho sídlu v Brně, hovořil v tomto směru o politické chybě a doslova uvedl, že: „pro nynější sídlo nejvyššího soudu platí teskné ruské přísloví: „Bůh vysoko a car daleko. Kdyby byl nejvyšší soud v hlavním městě, jako jsou tam všechny ostatní centrální úřady, odpadla by tak mnohá nesnáz a mnohá výtka a jistě by odpadla aspoň ona ‚nechuť soudců proti povolání k nejvyššímu soudu‘.“ Dr. Cícha k problému tehdejšího obsazování NS soudci mj. uvedl: „Jsem dalek toho, abych chtěl veřejnosti namlouvati, že nejvyšší soud jest již na vrcholu své dokonalosti. Známť sám dosti dobře jeho bolavá místa. Ale jsou poměry, které nejvyšší soud nezmůže vlastní silou. Nelze se přece domnívati, že jsou právě pro nejvyšší soud vybírány síly neschopné a nedbalé. Jsou-li po ruce lepší, proč se jich nepoužije? A nelze-li jich použíti, jest tím vinen nejvyšší soud?“

 

23. Názor dr. Cíchy, soudního rady prvorepublikového NS v ad 20, jakoby rezonoval do dnešních dnů. Jde stále o naplňování kvalitní personální politiky NS související s doplňováním kvalitních soudců, kteří nejen disponují hard skills (což může zčásti doléhat i na prvoinstanční soudce, vyjma znalostí odvolací materie), ale disponují také soft skills, což u prvoinstančních soudců - vykonávajících soudcovskou funkci pouhých několik let - již v drtivé většině (z důvodů mnou shora vskutku jen letmo připomenutých) neplatí. K osvojení a zdokonalení takovýchto měkkých dovedností, ruku v ruce s doplněním tvrdých znalostí v oblasti praxe odvolacího soudce je nezbytný určitý čas, který zcela jistě nemůže být naplněn výkonem pouhé několikaměsíční stáže prvoinstančního soudce coby votanta u příslušného odvolacího senátu.

 

24. Vybírejme proto kandidáty na soudce NS, stážisty na dočasné přidělení k NS s možnou perspektivou jejich trvalého přeložení k NS primárně z řad kvalitních (odborně i z hlediska životních a dalších zkušeností v oblasti soft skills) odvolacích soudců, především z řad zkušených předsedů odvolacích senátů, kteří přece jen nějaký ten rok předsedají svým odvolacím senátům, vynikají jako odvolací soudci a ovládají též zmíněné (nejen tzv. tvrdé, ale i měkké) dovednosti. Pakliže se z nějakých příčin nedostává těchto soudců ve vztahu k obsazování NS, měla by se revidovat dosavadní uplatňovaná personální politika NS ve snaze zavést do ní profesionálního personálního přístupu a systematiky. Jednou z možností je také vyhlašovat výběrová řízení na obsazování postů (prozatím) stážistů u NS (tj. pro dočasné přidělení k NS) a teprve v případě, že by i tato aktivita úspěšná nebyla, by bylo možné hledat personální pokrytí NS z řad (přiznejme si to opravdu) méně zkušených (byť třeba jen v oblasti tzv. měkkých dovedností) prvoinstančních soudců. V této části si dovoluji opět citovat bývalého radu prvorepublikového NS dr. Cíchu, který ve shora již označeném zdroji také vyslovil: „Kdybych chtěl býti zlomyslným, řekl bych, že demokracie má takový nejvyšší soud, jaký si udělala.“

 

25. Nemá-li na uvedeném personálním poli dominovat (faktické) protěžování určitých osob (ve stylu „je oblíbený v kolektivu“, „má přátelskou povahu“ „osobně je znám pro svou přívětivou povahu“ atd.), pak je třeba se nad daným problémem opravdu vážně zamyslet a řešit jej odborně a systémově ve snaze zajistit, aby na NS přicházeli soudci, kteří kromě odborných znalostí (hard skills) disponují také shora požadovanými měkkými dovednostmi (soft skills), které ovšem objektivně nelze získat v nějakém zkráceném časové období soudní praxe. Jestliže v Pravidlech pro výběr kandidátů na soudce (sp. zn. S 219/2017) se mj. zdůrazňuje požadavek, že: „každý soudce musí být uznávaným odborníkem, respektovanou osobností, která dosahuje výjimečných výsledků zejména v oblasti, v níž má rozhodovat u Nejvyššího soudu“, pak nelze dost dobře z uvedeného slevovat ve vztahu ke kandidátům na dočasné přidělení (stáž) k NS, neboť při rozhodování u NS nelze odlišovat postavení „kmenového“ soudce od soudce dočasně přiděleného k NS (stážisty). To je moje základní odpověď na zpochybňování typu „ale vždyť jde jen o stáž“, případně „jde jen o vratnou stáž“. Nicméně rozhodnutí NS, na němž by se spolupodílel stážista, který by nesplňoval shora uvedené požadavky, bude již nevratné.

 

26. Nejtransparentnějším a systémovým řešením na poli výběru stážistů pro výkon funkce soudce u NS by bylo přijetí zásad pro jejich přijímání k NS (za účelem jejich dočasného přidělení k NS), tedy stanovení jak osobních předpokladů včetně praxe (a minimálně u kterého soudu), tak organizačních – tj. zavedení výběrového řízení, kterému by např. předcházel monitoring zájemců z řad primárně odvolacích soudců, kteří by byli k tomu (pro jejich erudici a jejich dosavadní perfektní výkon soudcovské funkce) vybídnuti předsedy krajských soud na základě výzvy předsedy NS, či předsedy senátů NS, předsedou OOK NS (pokud sleduji civilní úsek), místopředsedou NS či přímo předsedou NS.

 

27. V této fázi by se mělo dostat potencionálním kandidátům primárně z řad odvolacích soudců (pokud jde o aktivitu „náboru“ ze strany NS) uznání za jejich dosavadní výkon soudcovské funkce a vyjádření zájmu NS, aby souhlasili s nominací na výkon stáže (dočasné přidělení) u NS s tím, že by jejich účastí u NS mohlo dojít k personálnímu obohacení NS na straně jedné a k dovršení jejich soudcovské kariéry na straně druhé. Tedy žádný formalismus v této počáteční fáze nominace, který by mohl již v samém jejím zárodku zkušené odvolacího soudce odrazovat, ale opravdu zjevně prozařující snaha ze strany NS „získat“ takto kvalitní odvolací soudce, aby podstoupili předmětnou stáž, v níž by mohli rozvinout svou erudici a prokázat, že s ohledem na jejich znalosti, schopnosti, životní zkušenosti a získané dovednosti (soft skills) jsou schopni kvalitně působit v pozici soudce, který byl dočasně přidělen k výkonu funkce k NS s perspektivou jeho možného (budoucího) přeložení k tomuto soudu.

 

28. K osobám (takto předběžně „získaných“) zájemců by se posléze vyjádřil předseda příslušného odvolacího soudu, jakož i soudcovská rada příslušného soudu. Posléze by vhodné kandidáty posuzovala SR NS a předseda NS - po vyjádření předsedy příslušného kolegia NS a místopředsedy NS (civilní úsek) - by finálně rozhodl, kdo z užšího výběru bude navržen k dočasnému přidělení, respektive by stanovil pořadí vhodných kandidátů k následné (případně postupně jdoucí) personální realizaci v závislosti na aktuální personální potřebě NS.

 

29. Vážený pane předsedo, z vyložených důvodů proto vyslovuji zásadní nesouhlas s návrhem na dočasné přidělení JUDr. J. K., soudce Okresního soudu v T. k NS, jako řešení zjevně nesystémové, které z mého pohledu – vzhledem k výše uvedenému (opětovná žádost o dočasné přidělení téhož soudce v časově poměrně krátkém období po předchozí žádosti, jíž nebylo vyhověno) - vykazuje spíše určité prvky protěžování dané osoby.

 

 

 

 

                                                                                         JUDr. Pavel Vrcha, MBA

                                                                                                

 

 

 

Na vědomí:

 

Soudcovská rada Nejvyššího soudu

 

 

Poznámka: Předseda NS na toto mé vyjádření nijak nereagoval, jako by ani neměl zájem diskutovat nad tímto závažným tématem. Podobný postoj jsem ostatně zaznamenal i ve vztahu k návrhu Etického kodexu, kde se na půdě NS očekávala diskuze, k níž ovšem nedošlo, neboť  k tomu nebyl vytvořen žádný prostor.

Pokud jde o SR NS, ta s tímto návrhem na dočasné přidělení uvedeného prvoinstančního soudce nakonec vyslovila souhlas se šalamounským odůvodněním. Na straně jedné totiž konstatovala že jmenovaný soudce nedisponuje výjimečnou kvalifikací, že se navíc soudní oddělení č 28 objektivně nenachází v situaci vyžadující urychlené posílení, avšak současně na straně druhé uvedla, že je třeba zohlednit, že jde o „vratnou“ stáž, takže při příznivém hodnocení dosavadní praxe SR NS „nevidí důvod, proč vratné stáži bránit.“

Z postoje SR NS tedy vyplývá, že i méně odborně erudovaný (z pohledu mnou shora popisovaných měřítek ve srovnání s erudovanými odvolacími soudci) prvoinstanční soudce může po určitou dobu – v rámci tzv. „vratné“ stáže – vykonávat funkci soudce Nejvyššího soudu. Tento názor SR NS je pochopitelně třeba respektovat, v žádném ohledu se s ním ale nelze ztotožnit; považuji jej za zjevně nesprávný a vyvrácený argumenty, které jsem vyložil shora ve svém vyjádření k předmětnému návrhu na dočasné přidělení uvedeného soudce k NS.