Vzdělávání soudců a náměstek Karel Dvořák

Justiční akademie zveřejnila zápis ze zasedání (v tomto případě ve formě on-line) Rady Justiční akademie (dále již „Rada“), které se konalo dne 7. 6. 2024. Zápis z tohoto jednání je zde:  web-zapis_rada_7.6.24 (1).pdf (588993). Součástí jednání členů Rady byl mj. návrh Ministerstva spravedlnosti ČR (dále již „Msp“) „na soustavné vzdělávání soudců“. Ze zápisu zasedání Rady plyne, že hostem zasedání byl i náměstek ministra spravedlnosti Mgr. Karel Dvořák (roč. 1985, studium práv ukončil v r. 2011 – in https://justice.cz/documents/2509270/0/Karel+Dvo%C5%99%C3%A1k+CV+2022+pro+MSp.pdf/2f1dd20e-99f8-441d-bc49-c6cc89f0ac98, člen STAN – viz https://www.starostove-nezavisli.cz/regiony/hlavni-mesto-praha/krajsky-vybor/dvorak-karel).

Na zasedání Rady náměstek K. Dvořák (dle zápisu Rady) „okomentoval ministerstvem předložený materiál ‚Základní teze systému soustavného vzdělávání soudců‘“. Na tomto místě bych vytkl Radě, že obratem nezajistila publikaci a distribuci tohoto materiálu soudcům nebo alespoň tento materiál nezveřejnila na webových stránkách Justiční akademie. Ptám se proč tak neučinila? A proč tento materiál nebyl publikován např. na webových stránkách Nejvyššího soudu, když předsedou Rady je soudce Nejvyššího soudu JUDr. Roman Fiala, a jejími členy také místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Petr Šuk a předseda trestního kolegia JUDr. František Púry, Ph.D.?

Pokud zápis z červnového zasedání Rady obsahuje relevantní informace a pravdivě zachycuje průběh projednávání, o čemž podle mého názoru nelze v žádném ohledu pochybovat, pak je třeba se především pozastavit nad (s přihlédnutím k následně nastanuvším okolnostem) podivným chováním náměstka ministra spravedlnosti K. Dvořáka. Ten totiž na červnovém zasedání Rady nijak členům Rady nenaznačoval, že za několik dnů poté bude nové úprava vzdělávání soudců v podstatě vložena do novely zákona o soudech a soudcích v rámci tzv. Lex Anička. Náměstek K. Dvořák je politicky ukotven ve STAN a proto na červnovém zasedání Rady (s pravděpodobností rovnající se téměř jistotě) musel vědět, že vzdělávání soudců bude vloženo do připravovaného zákona – tzv. Lex Anička. Vycházím z předpokladu, že jestliže náměstek K. Dvořák na tiskové konferenci dne 26. 6. 2024 (viz info o této TK např. zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/224411000100626/cast/1054048/) spoluprezentoval legislativní počin v oblasti idnviduálního vzdělávání soudců (jistěže gros prezentace se odvíjela od vystoupení ministra spravedlnosti Pavla Blažka, ale pokud nahlédnete nejen na sociální sítě, pak je nasnadě, že náměstek K. Dvořák se významně spolupodílel na této prezentaci), tak přece musel toho 7. června t. r. vědět, co se v následujících dnech bude dít. A proto měl být vůči členům Justiční akademie férový a naplno jim sdělit, jak se věci mají a co nastane. Což neučinil.

Jenže chování náměstka K. Dvořáka na červnovém zasedání Rady situaci, která vygradovala v onu tiskovou konferenci dne 26. 6. 2024, kde byla prezentována nutnost individuálního vzdělávání soudců, tomu neodpovídalo. No posuďte sami. Zápis ze zasedání Rady např. obsahuje následující prezentaci náměstka K. Dvořáka: „Podle náměstka ministra spravedlnosti záměr ministerstva spočívá v tom, jakým způsobem nastavit celý systém vzdělávání tak, aby soudci i vedení soudů byli směřováni k tomu, jaké jsou jejich vzdělávací potřeby…Zdůraznil, že by měly vznikat individuální plány vzdělávání, které by byly vytvářeny na základě dialogu s předsedkyní/předsedou soudu nebo jimi pověřenou osobou a konkrétním soudcem, který má určit odbornost, specializaci a nachází se v nějaké fázi svého profesního života. Celoroční vzdělávací plány sestavované Justiční akademií by do budoucna měly odpovídat struktuře, které Justiční akademie nabízí. V této souvislosti se náměstek…obrátil na členy Rady s dotazem, zda zamýšlenou koncepci ‚povinného‘ vzdělávání v této podobě dál rozvíjet, zda navrhovaná forma je přijatelná a jaké změny by Rada doporučila.“

Z uvedeného plyne, že náměstek ministra spravedlnosti K. Dvořák Radě nijak nenaznačil, že o individuálním vzdělávání soudců je vlastně rozhodnuto a že za pouhých 19 dnů bude společně s ministrem Pavlem Blažkem a především poslankyněmi na tiskové konferenci sdělovat zásadní informace týkající se nové úpravy vzdělávání soudců v rámci Lex Anička.

Zdá se Vám toto zdokumentované chování náměstka K. Dvořáka v pořádku?

A zdá se Vám v pořádku např. sdílená reakce náměstka K. Dvořáka na jeho instagramu  či síti X dne 27. 6. t. r. (zde: web-X-náměstekl K. Dvořák.doc (880640), kde je v souvislosti s Lex Anička mj. na plakátu uveden text: „Lex Anička – Aby už žádný soudce neříkal ‚mohla si za to sama‘“?¨- viz onen plakát zde: 

Cožpak nějaký soudce v nějakém rozsudku (ať již při jeho ústním odůvodnění anebo v odůvodnění jeho písemného vyhotovení) snad (doslova) řekl, že si poškozená za to znásilnění může sama? Jsem civilní soudce, nicméně v rámci služeb rozhoduji také i o vzetí do vazby (třeba právě v souvislosti se znásilněním), a takové texty jsou vůči soudcům doslova urážlivé.

Pokud existuje nějaký případ nevhodného chování soudce v souvislosti se znásilněním, tj. v souvislosti např. se zlehčováním znásilnění atd., tak i každá poslankyně, každý poslanec, a tím spíše (hlavně) i náměstek ministra spravedlnosti K. Dvořák by měl takové závadné chování oznámit příslušnému předsedovi soudu, případně ministru spravedlnosti. Ale pokud se takové věci paušalizují, pak to má mj. negativní dopad vůči samotné justici, neboť laická veřejnost může lehce nabýt dojmu, že v justici snad i fungují soudci, kteří znásilnění tímto způsobem bagatelizují. Ale to přece není pravda.

A pokud tedy není soudce, který by se tímto nehorázným způsobem snad vyjadřoval, tak veřejně pokládám otázku, kde je a jaká odpovědnost i náměstka K. Dvořáka za sdílení těchto plakátů.

A pokud by zde snad měl zaznít argument, že bagatelizace se dostalo z řad nejvyšších, v jednom případě (raději nebudu toho soudce a soudního funkcionáře v jedné osobě jmenovat), pak by klidně mohlo být na tom plakátu místo onoho textu napsáno: „Předseda a soudce XY vtipkoval na semináři o znásilnění, předkládal přítomným nevhodné hospodské vtipy, na které jsme reagovali jen tak, že jsme mu (někteří z nás) prostřednictvím médií toto chování vytkli, sdělili jsme veřejně, že takové chování je nevhodné, nežádoucí, ale jinak ten soudce může i nadále v klidu zastávat post justičního funkcionáře.“ Chápete ten absurdní rozměr popsané situace, události? Tak kdo chce a o čem dále vlastně diskutovat? Kdo chce vlastně a koho poučovat, co se smí a nesmí, když v tak zásadní věci, jako je vtipkování o znásilnění na úrovni semináře, nikoliv však rozhodování, jste věc de facto bagatelizovali. Přece v dané situaci bylo jen jediné možné řešení v demokratické a slušné občanské společnosti. Že takový člověk ve vedoucí funkci musí skončit a právě k tomu měl být vyzván. Nestalo se tak, protože došlo k bagatelizaci daného problému, a proto je neslušné skrze tento jediný exces, který se ale neudál v soudní síni, vzbuzovat dojem prostřednictvím plakátu s uvedeným textem, který minimálně u laiků navozuje dojem, že existují nějací soudci, kteří znásilnění bagatelizují. Je to neskutečné pokrytectví. Konkrétní exces se bagatelizuje, o neznámém (neznámých) soudci (soudcích), kteří (dle plakátu) měli snad v nějaké věci znásilnění bagatelizovat, se publikují plakáty, pod nimiž na sociálních sítích se množí často vulgární diskuze. Proti takovému přístupu je zapotřebí se postavit, kritizovat jej, protože není souladný s principy demokratické a občanské společnosti.

A dále ještě k obsahu zápisu ze zasedání Rady z června t. r.. Z něj také plyne, že člen Rady a předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Karel Šimka prezentoval k uvedenému návrhu vzdělávání soudců následující názor, který mohu jen podepsat jako správný, uvážlivý a moudrý: „Podle jeho názoru není potřeba kvůli určité skupině nevzdělávajících se soudců byrokraticky zatěžovat všechny soudce, předsedy soudů včetně ministerstva spravedlnosti, Rady Justiční akademie a jí jako takovou. Spousta byrokratických postupů by systém zcela zahltila. Pro představu uvedl Městský soud v Praze, který čítá cca 200 soudců, kteří by museli mít IPV, na kterém by se buď spolupodílela, nebo podílela předsedkyně soudu. To je samo o sobě nereálné. Doporučil proto ministerstvu spravedlnosti nejprve zjistit, zda existuje v této oblasti nějaký analytický materiál. Pokud ne, navrhnut, zmapovat jaké procento osob má v tomto ohledu problém, o jakou konkrétní skupinu se jedná (zda se jedná např. o starší soudce apod.) a na základě těchto výstupů začít s touto skupinou individuálně, třeba i prostřednictvím jejich soudců, pracovat a nezatěžovat tak justici plošně. Co se týče začínajících soudců, tam již Justiční akademie poskytuje potřebné vstupní vzdělávání.“

Předseda Rady JUDr. Roman Fiala pak vcelku logicky a dle mého názoru správně „doporučil jednání na téma individuálních plánů vzdělávání přerušit. Zástupci ministerstva spravedlnosti si vyslechli kvalifikované a zásadní argumenty, proč na tomto návrhu dál nepracovat.“

Obsahově do jisté míry (z mého pohledu dosti) rušivě pak zazněl argument člena Rady a místopředsedy Nejvyššího soudu JUDr. Petra Šuka, který „připomněl, že motivaci ministerstva spravedlnosti by bylo vhodné spojit s debatou na zvýšení rozpočtu Justiční akademie. Pokud chceme zintenzívnit a rozšířit vzdělávání soudců i v neprávních oborech, musí mít Justiční akademie na takovéto aktivity dostatečné finanční zdroje. Pokud ministerstvo spravedlnosti jimi nedisponuje, je potřeba o nich jednat.“

U JUDr. Petra Šuka odhlížím od jeho (nad rozsah kompetencí místopředsedy Nejvyššího soudu jdoucích) aktivit na poli podpory zaměstnanců soudů v jejich úsilí o výšení platů, a musím konstatovat, že toto jeho „přetavení“ problému do finanční stránky bez znalosti tvrdých dat, o kterých velmi uvážlivě hovořil předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Karel Šimka, je jakási nepřímá „pobídka“ pro realizaci takové formy vzdělávání soudců. Přece nejprve se musí odpovědně problém analyzovat, k tomu je potřeba mí k dispozici určitá data, a pak se zamyslet nad možnou úpravou. Poněvadž to, co v konečném důsledku je navrhováno, totiž stylem, že individuální vzdělávání soudců „bude“ a že vše bude obsaženo v metodice, kterou zpracuje Justiční akademie, je nejen nesprávné, neprozíravé, ale odporuje to i stávající právní úpravě. Proč? No protože pokud soudce nebude takové vzdělávání respektovat, pak se kárně proviní (už i novináři si toho všimli - viz např. zde: www.respekt.cz/zakony-politiky/politici-chteji-aby-se-soudci-lepe-vzdelavali-ohrozuji-tim-jejich-nezavislost) a jeho provinění bude spatřováno v jakési metodice zpracované Justiční akademií, což je absolutně nepřijatelné. Kárný soud, který by rozhodoval o kárném provinění takového soudce, by přece nemohl přímo aplikovat, respektive vycházet z jakési metodiky a právního stavu, že zákon v tomto směru en bloc odkazuje na metodiku. A hotovo. Jak jen to mohlo někoho vůbec napadnout tak závažné věci řešit tímto způsobem? To je prostě k nepochopení.

Docela by mne tedy zajímalo, kdo fakticky na této nové úpravě vzdělávání soudců vlastně pracoval. Protože novela počítá s metodikou vypracovanou Justiční akademií a protože členem Justiční akademie je rovněž JUDr. Jaroslav Bureš, jenž na onom červnovém zasedání Rady chyběl, a který současně funguje jako poradce ministra spravedlnosti, nabízí se otázka posledně jmenovanému, zda náhodou něco o tomto návrhu přece jen neví, a pokud ano, zda by mohl především odborné veřejnosti tlumočit svůj názor na věc. Zejména by mnohé soudce zajímalo navrhované ustanovení § 82a (novely) zákona o soudech a soudcích, která má znít:

§ 82a

(1) Soudce předloží předsedovi soudu ke schválení návrh individuálního plánu vzdělávání nejpozději do 6 měsíců od přidělení nebo přeložení soudce k soudu; dále nejpozději 3 měsíce před uplynutím doby, na kterou byl plán schválen. Individuální plán vzdělávání soudce vypracuje na období 3 let. Předseda soudu může návrh individuálního plánu vzdělávání upravit s přihlédnutím k současnému nebo předpokládanému zařazení soudce a k znalostem a dovednostem soudce.

(2) Pravidla a postup při vypracování a předkládání individuálního plánu vzdělávání, jeho formu, obsah a náležitosti stanoví metodika Justiční akademie

Především ten odstavec druhý je absolutně „připravený“ ke zrušení Ústavním soudem, pakliže by taková novela byla přijata. Přece povinnosti a jejich případné neplnění soudci a z toho pak plynoucí možnost jejich kárného provinění nemohou spočívat na obsahu jakési metodiky.

Novela zákona o soudech a soudcích byla ušita horkou jehlou, je koncepčně extrémně špatná, nevychází z žádné analýzy a byla by jen projevem opravdového byrokratického formalismu. V tomto směru vše podstatné k danému problému (stručně, jasně a velmi přesvědčivě) vyložil předsedy Nejvyššího správního soudu JUDr. Karel Šimka.