A bude nový civilní procesní kodex! Aneb soudci by zákony psát neměli.

Ministerstvo spravedlnosti dnes na svých stránkách (zde: https://kuc.cz/wm5z28) zveřejnilo informaci, že byl učiněn „Další krok k efektivnějšímu soudnictví: Ministerstvo spravedlnosti ustavilo pracovní skupinu k rekodifikaci procesního práva“ Na půdě ministerstva spravedlnosti se dnes sešla nově ustavená pracovní skupina, „jejímž cílem je vytvoření věcného záměru civilního řádu soudního. Jejími členy jsou uznávaní odborníci na procesní právo, konkrétně JUDr. Petr Lavický, prof. JUDr. Alena Winterová, JUDr. Bohumil Dvořák, JUDr. Jiří Spáčil, JUDr. Zdeněk Pulkrábek a JUDr. Eva Dobrovolná.“

Zatímco předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský svého času uvedl: "Nesouhlasil bych s tím, aby se jednotliví soudci přímo podíleli na tvorbě právních předpisů, považuji však za možné, byť výjimečně, aby v procesu tvorby právních předpisů byli dotázáni a vyslovovali základní informace." (zdroj zde: https://kuc.cz/1wba0m), je zjevné, že podobný názor ministr spravedlnosti JUDr. Robert Pelikán (alespoň aktuálně nyní) nesdílí. Trochu jsem z toho ovšem překvapený, protože nedávno jsem na svých stránkách citoval názor téhož ministra, který – pokud se neztrácím v níže citovaném textu – vyzníval úplně opačně. Ministr Pelikán totiž v časopisu Soudce č. 6/2015 na str. 12 mj. uvedl: „Setkáváme se velice často s tím, že jeden člověk zákon píše, komentuje, učí, přednáší o něm praktikům a nakonec soudí. Tím je popřen tento mechanismus práva...Povšimněme si, že se dnes doktrína často omezuje na pouhou rekapitulaci judikatury k určitému tématu. Z tohoto důvodu se domnívám, že by se jednoduše řečeno, každý měl držet svého kopyta, že soudce by měl soudit. To je způsob, kterým se má vyjadřovat k právu, k zákonu. Neměl by si usurpovat další centra. V této souvislosti si troufnu připomenout, že v zahraničí tyto věci fungují výrazně jinak. Dobře znám například prostředí Evropského soudního dvora, kde soudce se vůbec veřejně nevyjadřuje a pokud se výjimečně něco takového chystá učinit, musí mu to schválit plenární schůze toho soudu. Jak jiná to situace proti České republice, kde mnozí soudci, zejména Nejvyššího soudu, tráví možná více času než souzením, objížděním různých komerčních přednášek. Proto je můj závěr velice jednoduchý. Domnívám se, že tato praxe by měla co nejdříve ustat..." (k tomu srov. též zde: https://kuc.cz/7lkfgl)

Nuže, nyní jsou členy této nové komise hned tři soudci. Všestranně erudovaný civilista (procesualista) JUDr. Jiří Spáčil ze senátu 22 Cdo Nejvyššího soudu (z něhož mimochodem pochází další členka této komise – členka katedry občanského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a  asistentka soudce Mgr. Michala Králíka, Ph.D.  - JUDr. Eva Dobrovolná, Ph.D., LL.M., která mimochodem v únoru t. r. obhájila  velmi zajímavou disertační práci „Nabývání vlastnického práva smlouvou“ - https://kuc.cz/zwja6b, /oponentem této práce byl shodou okolností právě JUDr. Jiří Spáčil z téhož senátu/). Dále soudce JUDr. Bohumil Dvořák – na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti v seznamu soudců vystupuje pod  uvedeným jménem a příjmením pouze jeden JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL. M., který dříve vykonával funkci místopředsedy Obvodního soudu pro Prahu 9, a jenž byl od 1. 10. 2015 dočasně přidělen ze soudu prvního stupně rovnou k Nejvyššímu soudu (dr. Dvořák je činný rovněž na katedře občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, je mj. vědeckým pracovníkem Centra právní komparatistiky - https://kuc.cz/c1sx44, ale také do přidělení k Nejvyššímu soudu byl spoluautorem /coby člen Výboru nyní spolku "Klubu na Obranu demokracie"- https://kuc.cz/q5sd14/ různých aktivisticko-politických výzev v oblasti komunální, ale i celostátní politiky - https://kuc.cz/xukzix, https://kuc.cz/8qufhf,  https://kuc.cz/jdlw6y, https://kuc.cz/x6eghj, https://kuc.cz/2t54ag , https://kuc.cz/5jzw56  atd. atd.) a soudce Krajského soudu v Plzni JUDr. Zdeněk Pulkrábek, Ph.D., (dr. Pulkrábek byl v r. 2005 jmenován soudcem a k výkonu soudcovské funkce nastoupil u Okresního soudu Plzeň-jih, přičemž již na období od 1. 1. 2012 do 21. 12. 2012 byl dočasně přidělen rovnou k Nejvyššímu soudu, odkud se ovšem opět vrátil zpět do svého domovského soudu; poté byl přeložen ke Krajskému soudu v Plzni).

Podle veřejně dostupných informací dr. Dobrovolná studovala v Německu i v Rakousku, a dr. Dvořák v Německu, takže pochopitelně jmenovaní jsou znalí tamních procesních kodexů. Je ovšem otázkou, zda přistupovat k tvorbě procesního kodexu systémem jako v případě nového civilního kodexu (“převzít od každého něco”), anebo dát raději na radu moudrých a přistoupit např.  (“přiměřeně”) k plnému překladu odpovídajícího procesního kodexu i s příslušnou judikaturou - https://kuc.cz/tosl3i),  když už je zde touha po úplně novém procesním terénu, anebo prozatím mapovat danou situaci a sbírat relevantní podklady pro teprve budoucí legislativní práci (když už ten “o. s. ř.” je natolik nevyhovující procesní kodex) a soustředit zkušené legislativce pro práce na takovém projektu, jistěže v situaci, kdy bude většinově "odsouhlasen" směr, jímž se má nové české civilní procesní právo ubírat.

      Po přijetí nového občanského zákoníku si již s novým právem nedělám žádné iluze, neboť podle mého soudu je na míle vzdáleno laickému lidu, který je jeho každodenním adresátem,  a stává se motorem nově se rodící povětšinou mladé doktrinální vlny, která nastavuje plachty pro vítr proudící z různých zahraničních reglementací, což pak v budoucnu může způsobit všelijaké tuzemské právní mutace včetně (možná až místy totálního) judikatorního rozklížení se vzniknuvším doktrinálním směrem (v mnohem usazenější prvorepublikové společnosti tenze mezi doktrínou a soudní praxí bylo možné rovněž zaznamenat; ovšem co přijde nyní, to – domnívám se – bude zcela jiného kalibru, ledaže by zrovna součásti oné doktríny byli i někteří soudci, spoluautoři nových (komerčně úspěšných) komentářů, kteří by tak v mnoha případech byli vystaveni nepochybně obrovské životní zkoušce a také pokušení, zda mají setrvávat na jimi (spolu)vyřčených počátečních názorech publikovaných v objemných komentářích, anebo svůj názor v rámci jimi vydávaných rozhodnutí – pod tíhou zeleného stromu života – (v tom kterém rozsahu) korigovat. Ať si každý domyslí, jaké okolnosti mohou provázet tento složitý mechanismus soukolí právního prostředí.

Ať tak či onak, musím konstatovat, že většina členů této komise podle mého (možná nesprávného) názoru (to ať si posoudí každý sám) není natolik legislativně-právně  erudovaná, aby mohla reálně dotáhnout novou koncepci civilního procesu do nějakého (pro normotvorbu, především však pro právní - soudní praxi) zdárného konce. Ne, nepochybuji o vysokých odborných kvalitách některých členů této pracovní komise, ale málo platné, cožpak to stačí k tomu, aby se mohlo reálně zrodit tak složité dílo jako je civilní procesní kodex? Tady nestačí jen znalost zahraniční úpravy, tady je především zapotřebí legislativní erudice, vytříbenost legislativní techniky, dokonalé vhlédnutí do značného množství dílčích problémů, což si pochopiteně vyžaduje určitou delší právní praxi. Ale doba je uspěchaná, spousta věcí se přehlíží, v mnoha případech absentuje přirozený kariérní vývoj, který je přehlcován (někdy neskutečnou až opovážlivou) snahou přeskakovat stupínky, které ovšem v zásadě jsou důležitými (aspoň to tak po staletí bylo) milníky i lidské vyzrálosti a univerzality.

Především však nechápu postoj ministra Pelikána, který povolává do této skupiny pro tvorbu nového civilního procesního kodexu soudce, ačkoliv se dříve vyjadřoval celkem jednoznačně (kategoricky) v tom směru, že soudci by především – jak už to tak bývá – měli (hlavně) soudit; tím nijak nezpochybňuji možnost dotázat se i soudců, jaký názor mají na novou koncepci českého civilního procesu.

Co říci závěrem? V žádném případě jsem nechtěl být jízlivý, ale považoval jsem za svou povinnost připomenout dříve pronesená slova ministra Pelikána (s nimiž se plně ztotožňuji) a vyslovit svůj názor na věc, pokud se tvorba nového “pracovního nástroje” (také) pro soudce předává členům nové pracovní skupiny, která nahrazuje tým vedený místopředsedou Nejvyššího soudu JUDr. Romanem Fialou (mimochodem o skončení předchozí komise v tiskové zprávě Ministerstva spravedlnosti nepadla žádná zmínka). Mám tedy z toho všeho velmi smíšené pocity a obavy, co zase příští měsíce přinesou za zásadní obraty na poli českého civilního procesu.

* “Požadavky, nároky, pokyny a rady soustřeďující se na zahájení a průběh legislativního procesu, na zpracování kvalitního návrhu právního předpisu jsou především adresovány legislativním pracovníkům. Jejich politický, odborný a profesionální přístup k praktickému řešení problematiky přípravy a vlastnímu zpracování právní úpravy je nezastupitelný.

     Je proto povinností všech legislativních orgánů (zákonodárného orgánu, vlády, ministerstev a ostatních ústředních orgánů) dbát o přípravu kvalifikovaných legislativních pracovníků, aby byla zajištěna potřebná profesionalita tvorby práva jako formy státní regulace a organizace. Tzv. ‘amatérský přístup”, názory, že ‘napsat právní předpis‘ může každý, kdo umí jen ‘zformulovat jeho paragrafy‘, je naivní zejména z odborného hlediska.”

Knapp, V., Šín, Z., Běhan, P. a Král, K.: Tvorba práva a její pravidla, Právní rádce, příloha časopisu, 1996, str. XVII

* “Patřím k odpůrcům toho, aby soudci zastávali legislativní činnost. Soudci by neměli psát zákony, protože by mohlo dojít k porušení rovnováhy státních mocí.”

*     "Kladu si sama otázku, jak může soudce nalézat právo, jestliže si ho sám vynalezl již tím, že ho napsal."

JUDr. Iva Brožová, bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu ČR, zdroj: https://kuc.cz/s0zbvi

JUDr. Jan Sváček, bývalý předseda Městského soudu v Praze, dnes soudce Vrchního soudu v Praze, zdroj: https://kuc.cz/iruwww

* “Soudci by neměli psát zákony. A ostatně – pokud naplno pracují jako soudci, tak na to ani nemají čas.”

JUDr. Kateřina Šimáčková, ústavní soudkyně, zdroj: https://kuc.cz/u6qdmp

* “Soudci jsou tady proto, aby zákony vykládali a aplikovali a hledali rozumná řešení v konkrétních případech, o nichž rozhodují; nikoliv, aby je sami vytvářeli….Konečně, soudcovské příjmy jsou natolik vysoké právě proto, aby soudci soudili a nenechali se rozptylovat dalšími aktivitami.”

Doc. JUDr.  Vojtěch Šimíček, Ph. D., ústavní soudce, zdroj: https://kuc.cz/q1es6r

* “Souhlasím s názorem, že soudci nemají aktivně psát zákony. Tím ale nesmí být řečeno, že nemají být ani k zamýšleným změnám slyšeni.”

JUDr. Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu, zdroj: https://kuc.cz/n89fq7

*  “Nyní se stává, že si soudce napíše zákon, okomentuje ho, vyškolí ostatní a pak podle něj sám soudí. To není příliš vhodné.”

JUDr. Jan Vyklický, čestný prezident Soudcovské unie, soudce Nejvyššího správního soudu, zdroj: https://kuc.cz/mboyps

Dovoluji si tedy uzavřít:

Jde o – z pohledu demokratického a právního státu – defektní stav, jestliže se soudci podílejí na tvorbě právních předpisů, které posléze v rámci výkonu své soudcovské funkce vykládají a aplikují. Mnohdy navíc v situaci, kdy své právní názory [jak daný právní předpis, na jehož tvorbě se (spolu)podíleli, vykládat a aplikovat] bezprostředně po jeho příjetí zákonodárcem vyloží v komerčně vydaných komentářích, v nichž stabilita obsažených informací [spojená s osobností těchto soudců  - (spolu)autorů], předurčuje jejich prodejnost a tím i výši autorských honorářů. I tato okolnost může (do jisté míry) zpomalovat názorovou pluralitu v konfrontaci s právní realitou, neboť právě (spolu)autorům je zřejmé, že každé zpochybnění takového jejich komentářového názoru (v případě soudců – spoluautorů – jde právě o téže osoby) se fakticky stává “hřebíčkem do rakve” validity informací v takovém díle, což (postupně) může snižovat jeho prodejnost (neboť především praktičtí právníci zpravidla nemají zájem pořizovat si odborné publikace obsahující právní názory, jež se odchylují od judikovaných názorů v soudní praxi, resp. které byly v judikatuře překlenuty a proto v právní realitě neobstojí).