Cena Orla aneb výklad práva z Olomouce

Podle akademika Petra Bezoušky z olomoucké právnické fakulty je zcela v souladu se zákonem o soudech a soudcích i s etickými pravidly, pokud soudce propaguje svou mimoprofesní pedagogickou činnost např. v oblasti (v posledních týdnech tolik probíraného) cvičení soudce Nejvyššího soudu Pavla Simona. Akademik Petr Bezouška na serveru Česká justice (zde: https://1url.cz/guG0d) zaujal právní názor či výklad zákona o soudech a soudcích v tom směru, že (ve stručnosti shrnuto z jeho argumentace) soudce může např. na příslušných webových stránkách   i s využitím svých fotografií propagovat svou mimoprofesní (výukovou) činnost, kterou vykonává za úplatu.

Když se sepisoval zákon o soudech a soudcích, zcela nikoho vážně nenapadlo, že k takovému výkladu jednou může dojít. Cit. zákon v podstatě umožnil soudcům vykonávat např. pedagogickou činnost v tom smyslu, že soudce bude např. přednášet a obdrží za to odměnu, že soudce sepíše nějakou odbornou právní publikaci a obdrží za to honorář atd. Ale nikdo, opravdu nikdo nemyslel vážně, že soudce se např. na sociálních sítích bude nabízet v rámci reklamy a propagace své mimoprofesní činnosti vykonávané za úplatu, a to v rozsahu de facto komerční reklamy jako při podnikatelské činnosti. Např. právě onoho realizovaného (určitého) cvičení. A že budou na uživatele sociálních sítí, kteří se náhodně anebo cíleně na daný zdroj dostanou, atakovat obrázky cvičícího instruktora (jinak soudce), tu s nabídkou dárkového kuponu, tu zase s možností např. 20 % slevy za online kurz, případně získání jiných možných bonusů při využití toho kterého dílčího (v takto svého druhu fungující reklamě) segmentu z nabízeného cvičení za úplatu.

To by se asi divili soudci prvního obsazení Ústavního soudu (vážení pánové Kessler, Ševčík, Procházka, Cepl atd. atd.), kam to vše až zašlo a čeho jsme se v roce 2023 dočkali ve výkladu zákona o soudech a soudcích, v tomto případě vanoucího z olomoucké právnické fakulty. Že podle akademika je možné, aby se soudce (s prominutím) doslova nabízel obdobně jako reklama na hrnce.

Dovoluji si na tento problém záměrně upozornit a zdůraznit, že podobný výklad je z mého pohledu hluboce za červenou čárou, neboť podobné aktivity ve svém důsledku jdou k tíží důstojnosti soudcovské funkce a na veřejnost působí doslova jako „červený hadr“.

O zcela jiný případ by šlo, pakliže by soudce přiměřeným (vhodným) způsobem a bez provázanosti na úplatnost veřejně (například na příslušném webu) prezentoval svou mimoprofesní (pedagogickou) činnost. Ale v okamžiku, kdy rozsah reklamy vztahující se k nabízení úplatných produktů v rámci mimoprofesní (pedagogické) činnosti soudce se fakticky blíží hrubé komerční nabídce, pak podle mého názoru nejde o výkon mimoprofesní činnosti slučitelné s řádným výkonem soudcovské funkce.

A to ponechávám stranou „odborné rady“ z medicínského oblasti ve vazbě na konsekvence plynoucí z § 5 odst. 2 o. z.  Anebo z těchto reklam a dalších aktivit prozařující neskutečné množství času, kterého těmto všem činnostem musí být ze strany daného jedince věnováno, a to v porovnání s náročným výkonem soudcovské funkce v zásadě po celých 24 hodin. Kolik tedy skutečného času na souzení vlastně zbývá, a to při konfrontaci s tak masivně aplikovanou reklamou (propagované) mimoprofesní (pedagogické)  činnosti daného jedince za úplatu? Toť otázka.

Podkladový materiál zde:

PS-Orel1.pdf (1327291) (zdroj: facebookový profil Orel v hnízdě a internet).