David Kosař: Někteří advokáti se vůči Nejvyššímu soudu vyjadřují dost neuctivě

Letošní říjnový časopis Soudce přinesl rozhovor s doc. JUDr. Davidem Kosařem, Ph.D., LL.M., J.SD., který je vedoucím Ústavu pro otázky soudnictví (JUSTIN) na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Rozhovor s Davidem Kosařem vedl Mgr. Miroslav Jurman, místopředseda Okresního soudu v Českých Budějovicích.

V rozhovoru David Kosař mj. uvedl: „…mám pocit z nějakých rozhovorů, které jsme vedli v rámci našeho výzkumu, že dost respondentů z velkých advokátních kanceláří v Praze má pocit, že erudice a kvalita je největší deficit českého soudnictví. Zejména vůči Nejvyššímu soudu se někteří advokáti vyjadřují dost neuctivě a některé jeho senáty u nich nepožívají dobré reputace, nikoliv z hlediska toho, že by byli třeba úplatní nebo něco takového, ale že jsou podle nich prostě slabí právníci, což je problém, který by se měl řešit.“

Právě v tomto okamžiku byl prostor pro Mgr. Jurmana, aby položil jmenovanému doplňující otázky, které by mohly čtenářům blíže osvětlit to, co David Kosař naznačil. Především tedy ve vztahu k onomu výzkumu a náhledu některých (dle Davida Kosaře pražských) respondentů na některé senáty či soudce Nejvyššího soudu. Případně k onomu problému, který by se měl řešit.

Takové doplňující otázky položeny nebyly, takže publikovaná předmětná pasáž svými prvky tenduje spíše k určité manipulativní rétorice, kdy se s odkazem na blíže neuvedená data z blíže neoznačeného výzkumu sděluje určitý kritický náhled na blíže neurčené senáty či soudce Nejvyššího soudu.  Připomínám jen, že David Kosař podle publikovaného rozhovoru na brněnské právnické fakultě přednáší i předmět „Soudy a soudci“ budoucím právníkům.

Je jisté, že např. v oblasti „nového“ civilního práva bude stále více docházet k určitým názorovým střetům mezi soudní praxí na straně jedné a zástupci právní praxe či právní teorie atd. na straně druhé. Tento trend je často poznat i v použité rétorice při publikování různých odborných článků kritizujících různá soudní rozhodnutí či v některých vyjádřeních v rámci oponentury rozhodnutí navržených pro publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.   Těch názorových střetů bude přibývat, neboť často např. počáteční komentářové pojetí vhledu na určitou výseč právní úpravy nebude v tom kterém případě rozhodujícím soudem akceptovatelné, a to nejen s ohledem na dané skutkové poměry rozhodované věci, ale vůbec s ohledem na použitou optiku interpretace daného zákonného textu.

Je třeba si ovšem uvědomit, že tak jako ani Nejvyšší soud či Ústavní soud neoplývají kategorickou neomylností, nemusí ani pohled novodobých komentátorů, právních vědců, praktických právníků představovat jedině a pouze ten správný vhled na tu či onu výseč dané právní materie či na fungování soudců (senátů) či těch kterých soudů. Ostatně názorové pnutí v uvedeném náhledu lze dohledat i za poměrů „první republiky“, vyjma jedné podstatné části. Totiž, že podobné odborné diskuze se vedly poměrně slušně, i když často s velmi kritickou (věcnou) rétorikou.