Jak Ministerstvo spravedlnosti o vzniklém problému mlčelo, až ho „vymlčelo“

„Proč Ministerstvo spravedlnosti stále mlčí k otázce předložení fingovaného návrhu na změnu rozvrhu práce č. 5/2024 u Okresního soudu ve Vyškově…

Proč paní ministryně spravedlnosti na opakované podněty ve shora uvedené záležitosti nereaguje?

Proč?

Přece tím, že problém se nebude řešit, nevymizí.“

Takové otázky jsem pokládal na svém blogu dne 8. 9. 2025 v příspěvku zde: https://vrcha.webnode.cz/news/proc-ministerstvo-spravedlnosti-stale-mlci-k-otazce-predlozeni-fingovaneho-navrhu-na-zmenu-rozvrhu-prace-u-os-ve-vyskove/

Dne 9. 9. 2025 jsem podal paní vrchní ředitelce justiční sekce Ministerstva spravedlnosti dr. Kláře Cetlové stížnost na postup (odpovědné úřední osoby) odboru dohledu a kárné agendy při vyřizování mého podnětu (již) ze dne 22. 6. 2025.

Žádal jsem o důsledné prošetření záležitosti ve věci předložení fingovaného návrhu změny rozvrhu práce č. 5/2024 u Okresního soudu ve Vyškově příslušným soudním funkcionářem (nikoliv tehdejší předsedkyní soudu, která byla na zahraniční dovolené a takový návrh, který nepravdivě obsahoval údaj, že je jeho autorkou, nevypracovala).

A co se stalo poté?

Dnes jsem obdržel informaci, že paní ministryně spravedlnosti dne 10. 9. 2025 jmenovala pro další funkční období problémového soudního funkcionáře, který prokazatelně předložil fingovaný návrh změny rozvrhu práce č. 5/2024.

A aby bylo také jasno, Krajský soud v Brně ve svém rozsudku (zde: https://infodeska.justice.cz/soubor.aspx?souborid=9040101) na základě mé zásahové žaloby a poté Nejvyšší správní soud (ve svém rozsudku zde: https://vrcha.webnode.cz/news/nss-mou-kasacni-stiznost-ve-veci-zmeny-rozvrhu-prace-u-os-ve-vyskove-dnesnim-rozsudkem-zamitl/) na základě mé kasační stížnosti, řešily problém přijetí rozvrhu práce ve vztahu k oznámení změny rozvrhu práce vůči mé osobě. Oba soudy se totiž vůbec nedotkly a ani nevyhodnotily okolnosti, že soudcovské radě byl nikoliv předsedkyní okresního soudu předložen návrh na změnu rozvrhu práce č. 5/2024. Oba soudy ani neřešily okolnost, že soudcovská rada Okresního soudu ve Vyškově marně žádala předsedkyni soudu o písemné předložení jí uvažovaného návrhu změny rozvrhu práce. Tzn. nejen v tom směru, že se zruší soudní minitým v soudním oddělení 6 C (jak mi bylo rámcově předsedkyní soudu ústně sděleno), ale jaký bude algoritmus přidělování nového soudního nápadu ve vztahu k ostatním soudním oddělením, a také, ve kterém soudním oddělení budou členky zrušeného soudního minitýmu soudního oddělení 6 C dále pracovat a co konkrétně budou mít za povinnost vyřizovat.

Takže kolegyně a kolegové.

Až někdo z vás bude kárně stíhán třeba za „prohřešek“ typu, že jste v některých případech nedodrželi lhůtu pro vyhotovení soudního rozhodnutí, máte zde odpověď na aplikovaný "dvojí metr" z pohledu „našeho“ ministerstva ve vztahu k výkonu funkce soudce a soudního funkcionáře.

Blíže se k celé této situaci vyjádřím v dohledné době a dojde-li ke změně vedení na Ministerstvu spravedlnosti po letošních podzimních volbách, obrátím se na nového ministra spravedlnosti či ministryni spravedlnosti s řešením této záležitosti. Tzn záležitosti, na jejímž počátku bylo popsané fingované jednání předmětného soudního funkcionáře a absolutní nezájem Ministerstva spravedlnosti tuto záležitost odpovědně řešit.

Mlčení Ministerstva spravedlnosti v této záležitosti ohledně fingovaného návrhu na změnu rozvrhu práce u Okresního soudu ve Vyškově jen prokazuje, že nebyl žádný zájem tuto situaci řešit (v souladu se zákonem).

Ptám se tedy veřejně.

Jak může ten, kdo učinil popsané fingované (někdo by to označil dokonce za podvodné) jednání, vykonávat - jako morálně zdatná osoba - post soudního funkcionáře (v daném případě) okresního soudu?

Aha.

Že se nesmí o něčem takovém vůbec hovořit.

Že je to zapovězeno?

Opravdu?

Ale jak může (třeba okresní) soudce věřit takovému systému, který si není schopen poradit s popsaným triviálním (někdo by řekl až) „podvodným“ jednáním? Či (prostřednictvím úředních osob) spíše nechce takovou situaci řešit.

O zcela jinou situaci by se asi jednalo, pokud bych od Ministerstva spravedlnosti obdržel odpověď typu:

„Vážený pane doktore, pan XY sice v rozporu se zákonem předložil soudcovské radě vašeho soudu návrh na změnu rozvrhu práce č. XY, v němž nesprávně uvedl jméno předsedkyně okresního soudu, i když tak podle zákona postupovat nemohl a neměl, neboť nebyl předsedou okresního soudu. Ale nakonec jsme dospěli k závěru, že toto jeho jednání, byť v rozporu se zákonem, nemá (nemůže mít) vliv na jeho jmenování soudním funkcionářem pro další funkční období. Podle našeho názoru se totiž stále jedná o osobu, která i svými morálními vlastnostmi dává záruku, že bude svou funkci řádně vykonávat. Z těchto důvodů jsme proto doporučili paní ministryni spravedlnosti, aby pana XY jmenovala do funkce XY okresního soudu XY pro jeho další funkční období“.

Jenže k takové odpovědi (a názorovému postoji) Ministerstva spravedlnosti nedošlo.

Ministerstvo spravedlnosti prostě a jen mlčelo a problém doslova a do písmene „vymlčelo“.

A to do jmenování onoho soudního funkcionáře (paní ministryní spravedlnosti) pro další funkční období.

A za této situace se opravdu vážně ptám.

Jak lze věřit odpovědným úředníkům na Ministerstvu spravedlnosti, kteří mají měřit každému stejným metrem?

Kam jsme to jen dospěli?

Co to má vlastně znamenat, když na jasný podnět soudce příslušný odpovědný úředník Ministerstva spravedlnosti mlčí, až problém do předmětného jmenování doslova tzv. „vymlčí“?

Každý nechť si odpoví raději sám.

Nevěřím totiž tomu, že paní ministryně spravedlnosti by za popsané situace (pokud by o tom byla pravdivě podřízeným úředníkem informována) takového soudce jmenovala soudním funkcionářem.

Jen připomínám pro kolegyně a kolegy.

Dnes se vás takový problém ještě netýká. Dnes opravdu ne.

Ale zítra, pozítří, někdy příště se vás již (v jiné formě a s jiným obsahem) možná (do)týkat může (bude).

Tyto věci nelze přecházet bez povšimnutí a s obavami (před možnými „sankcemi“) na ně (raději, z opatrnosti) neupozorňovat.

A jak jsem již uvedl v jiném příspěvku na svém blogu:

„Pokud ministerstvo spravedlnosti neřeší tuto otázku, neodpovídá mi na opakované podněty, v nichž poukazuji na uvedené pochybení, pak i soudci nezbývá, než s věcí seznámit veřejnost a celou záležitost tak vystavit občanské kontrole. Jestliže je podle rozhodovací praxe kárných senátů soudcům povoleno kritizovat vnitřní poměry v justici, pak občanská veřejnost má mít možnost být seznámena s konkrétními problémy, s nimiž si justice neví rady nebo s jejichž řešením tápe anebo se řešení vzniklého problému (více či méně) vyhýbá. Veřejná kontrola a z ní plynoucí diskuze je totiž jistou pojistkou, že se ani v personální oblasti justice nebudou bez následného postihu dít nestandardní či dokonce nezákonné věci, a v horším případě, že se sice dít budou, ale alespoň se o nich bude veřejně vědět.“ (https://vrcha.webnode.cz/news/ministryne-spravedlnosti-resi-u-vyskovskeho-okresniho-soudu-osemetnou-otazku/).