Jmenováním Zdeňka Kühna by došlo k personálně-hodnotové asymetrii u Ústavního soudu

Prezident republiky Petr Pavel předložil Senátu Parlamentu České republiky žádost o vyslovení souhlasu se jmenováním Lucie Dolanské Bánaiové a Zdeňka Kühna (nyní soudce Nejvyššího správního soudu) do funkce soudců Ústavního soudu (zdroj informace zde: https://1url.cz/kuRRt) .

Podle mého názoru ovšem jmenováním (nynějšího soudce Nejvyššího správního soudu) Zdeňka Kühna ústavním soudcem by došlo k personálně-hodnotové asymetrii u Ústavního soudu v tom směru, že by u českého orgánu ochranu ústavnosti (z celkem 15 soudců) se soustředili čtyři soudci, kteří v nedávné době vykonávali funkci soudce Nejvyššího správního soudu (Josef Baxa, Vojtěch Šimíček, Daniela Zemanová a Zdeněk Kühn).

Aniž by bylo třeba nějak blíže danou personální problematiku vysvětlovat, není již nyní (objektivně) přijatelné, aby u Ústavního soudu fungovalo tolik bývalých soudců Nejvyššího správního soudu, kteří nepochybně po mnoho let byli v užším (minimálně) kolegiálním propojení a v zásadě obdobným stylem práce a do určité míry i se stejně vykazovaným hodnotovým usazením se dosud zaobírali obdobnou soudní agendou.

Je třeba zohlednit i celou řadu dalších významných faktorů, které v souhrnu podle mého hlubokého přesvědčení by měly vést k závěru, že tak vysoká koncentrace bývalých soudců Nejvyššího správního soudu nemůže být pro Ústavní soud objektivně prospěšná. Nezávisle na tom, jakých případných odborných a osobnostních kvalit soudce Zdeněk Kühn dosahuje.