K absenci data uzavření smlouvy

K absenci data uzavření smlouvy

§ 35 odst. 2, § 37 odst. 1 obč. zák.

     Absence data uzavření smlouvy o převodu nemovitostí v její písemné formě nevede k její absolutní neplatnosti, avšak její zpochybnění může být zásadně významnou okolností z hlediska posouzení, zda taková smlouva byla vůbec uzavřena.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. září 2017, sp. zn. 30 Cdo 5807/2016

     K věci: Soud prvního stupně rozsudkem zamítl žalobu o určení, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí spoluvlastníkem (v rozsahu id. 2/4) označeného nemovitého majetku. V předmětné věci se žalobce domáhal předmětného určení s tvrzením, že darovací smlouva, na základě které otec účastníků daroval žalované (sestře žalobce) předmětné nemovitosti, byla (absolutně) neplatná (zpochybňován byl zejména projev vůle dárce). Soud prvního stupně po provedeném dokazování měl za prokázané, že otec účastníků (dále též „dárce“) měl v úmyslu na žalovanou převést předmětné nemovitosti, a to zejména z důvodu chování svého syna (žalobce). Darování předmětných nemovitostí učinil prostřednictvím darovací smlouvy, kterou vlastnoručně podepsal. Soud prvního stupně měl k dispozici dva znalecké posudky, a to jednak posudek znalce PhDr. J. V., v němž bylo zjištěno, že podpis dárce je jeho pravým podpisem, a posudek znalce PhDr. J. Z., „který určil, že podpis E. S. st. na darovací smlouvě ze dne 10. 4. 2007 je jeho pravým podpisem, avšak že podpis mohl být učiněn dříve v období let 2004 až 2006, za situace, kdy žalovaná sice navrhla revizní znalecký posudek, když od tohoto návrhu později odstoupila, soud jejímu návrhu na vyhotovení revizního znaleckého posudku z oboru zkoumání ručního písma nevyhověl, neboť skutečnost doby podpisu darovací smlouvy otcem účastníků není skutečností rozhodnou z pohledu aplikované hmotně právní normy, navíc dva posudky potvrdily shodně, že podpis dárce E. S. st. je jeho pravým vlastnoručním podpisem.“ Uvedený soud dále konstatoval, že je vázán i pravomocným rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci sp. zn. 6 C 166/2007, kde nebylo prokázáno, že darovací smlouva je neplatná. Darovací smlouva byla řádně uzavřena a dárce v ní projevil jednoznačně svoji vůli.

       K odvolání žalobce odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Mj. uvedl, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že darovací smlouva je padělkem. Ve vztahu k právním závěrům soudu prvního stupně pak odvolací soud úvodem konstatoval, že se neztotožnil s aplikací zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jelikož na věc měl být aplikován dřívější zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále již „obč. zák.“). V této souvislosti pak s odkazem na příslušná ustanovení obč. zák. odvolací soud konstatoval, že „občanský zákoník nikde neuvádí, že nezbytnou náležitostí darovací smlouvy je i datum jejího uzavření. Neplatnost smlouvy nelze spatřovat ani v absenci data jejího uzavření či uvedení nesprávného data, neboť uvedením data se nedovršovaly obsahové náležitosti smlouvy… Momentem uzavření smlouvy je okamžik, kdy dojde k přijetí návrhu smlouvy.“ Odvolací soud dále shrnul, že kupní smlouva byla uzavřena v písemné podobě, kdy došlo k akceptaci návrhu na uzavření darovací smlouvy na jedné listině, a to při splnění všech zákonných náležitostí. Pro úplnost odvolací soud dodal, že „i kdyby darovací smlouva byla ze strany otce žalované (tj. ze strany dárce) podepsána v dřívější době, přede dnem 10. 4. 2007, uvedeným ve smlouvě, tak v této skutečnosti nelze spatřovat důvod absolutní neplatnosti smlouvy, neboť účastníci smlouvy jsou projevy své vůle při uzavírání smlouvy vázáni, a v takovém případě by k uzavření darovací smlouvy došlo pozdější akceptací ze strany žalované.“

      K dovolání žalobce Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

       Z odůvodnění: Z obsahu (procesního) spisu vyplývá, že předmětem dokazování byl mimo jiné i (na základě objednávky žalobce zpracovaný) znalecký posudek (obsahující doložku ve smyslu § 127 o. s. ř.) znalce PhDr. J. Z., Ph.D., ze dne 25. července 2011, který při verifikaci podpisu dárce na darovací smlouvě ze dne 10. dubna 2007 učinil následující odborné závěry:

     „1. Sporný podpis ve znění ‚S. E.‘, nacházející se v části ‚Podpisy smluvních stran‘ na druhé straně Darovací smlouvy, uzavřené dne 10. 4. 2007 mezi E. S., nar. 17. 5. 1922 ...a Marií Jungovou, nar. 12. 1. 1950 ... podepsala tatáž osoba, která napsala a podepsala srovnávací texty a podpisy (poznámka: znalec vycházel ze srovnávacího souboru představující – podle tvrzení žalobce -  listiny, které obsahovaly buďto rukou psané texty či jen podpisy dárce).

      2. Sporný podpis neodpovídá datu 10. 4. 2007, kdy měl být podepsán před advokátem JUDr. G. V., AK B. 15, P. Úroveň sporného podpisu odpovídá období let 2004-2006 (viz zjevné rozdíly v úrovni podpisu s. 30-36 ve speciální části Grafické přílohy).“

     Soud prvního stupně nejenže nepřesně interpretoval znalcem učiněný závěr (když sám z tohoto důkazního prostředku neučinil žádné skutkové zjištění, které by v souhrnu s dalšími zjištěními podrobil právnímu posouzení), neboť znalec ve svém posudku neformuloval závěr, že by „podpis mohl být učiněn dříve v období let 2004 až 2006“, nýbrž uvedl, že „sporný podpis neodpovídá datu 10. 4. 2007“, ale de facto dospěl k závěru, že i kdyby bylo prokázáno, že dárce darovací smlouvu nepodepsal dne 10. 4. 2007, nejednalo by se právně významnou okolnost, „neboť skutečnost doby podpisu darovací smlouvy otcem účastníků není skutečností rozhodnou z pohledu aplikované hmotně právní normy.“

     Odvolací soud pak takto učiněný právní názor soudu prvního stupně v napadeném rozsudku potvrdil, když (v poslední větě druhého odstavce na str. 5 odůvodnění svého písemného vyhotovení rozsudku) vyložil, že „i kdyby darovací smlouva byla ze strany otce žalované podepsána v dřívější době, přede dnem 10. 4. 2007, uvedeným ve smlouvě, tak v této skutečnosti nelze spatřovat důvod absolutní neplatnosti smlouvy, neboť účastníci smlouvy jsou projevy své vůle při uzavírání smlouvy vázáni, a v takovém případě by k uzavření darovací smlouvy došlo pozdější akceptací ze strany žalované.“

      Odvolací soud sice správně uzavřel, že případná absence data uzavření smlouvy v její písemné formě nevede k její absolutní neplatnosti, ponechal však zcela stranou, že zpochybnění data uzavření písemné smlouvy o převodu nemovitostí může být zásadně významnou okolností z hlediska posouzení, zda taková smlouvy byla vůbec uzavřena.

       Nejvyšší soud totiž pro poměry občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., v rozhodném znění, např. v rozsudku ze dne 27. května 2010, sp. zn. 30 Cdo 1244/2009 (na nějž ostatně dovolatel v rámci své dovolací argumentace na několika místech odkazuje, resp. z něj cituje) mimo jiné vyložil, že „k tomu, aby byl splněn jeden z obligatorních předpokladů pro povolení vkladu vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí katastrálním úřadem, je nezbytné, aby kupní smlouva byla uzavřena dříve, než byl podán návrh na vklad podle této smlouvy. Kupní smlouva ovšem nemůže být uzavřena, pokud není účinná, a účinná zase být nemůže, jestliže nedošlo k včasnému přijetí jejího návrhu, přičemž včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli (viz § 43c a násl. obč. zák.). Pokud je tedy zpochybněn časový údaj uzavření kupní smlouvy (tzn., že ve smlouvě uvedeného dne mezi přítomnými účastníky nedošlo k uzavření této smlouvy), ten sice sám o sobě nečiní tuto smlouvu neplatnou, avšak taková důkazní situace současně vyžaduje verifikovat a relevantně si vyjasnit esenciální otázky týkající se oferty a její akceptace...“ 

      Nutno současně zdůraznit, že problematiku účinnosti přijetí návrhu na uzavření smlouvy je zapotřebí interpretovat s ohledem na rozsudek velkého senátu (občanskoprávního a obchodního kolegia) Nejvyššího soudu ze dne 16. ledna 2013, sp. zn. 31 Cdo 1571/2010, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 39/2013, v němž dovolací soud judikoval, že účinnost přijetí návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu § 44 odst. 1 obč. zák. může být dohodou stran určena k jinému okamžiku, než k okamžiku, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde zpět navrhovateli smlouvy (oferentovi).

    Jestliže tedy odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě je třeba věc posuzovat podle dosavadní právní úpravy (obč. zák. č. 40/1964 Sb., v rozhodném období), kterýžto závěr v dovolání zpochybňován není, pak je nasnadě, že v okamžiku, kdy vznikly pochybnosti o tom, zda dárce předmětnou darovací smlouvu uzavřel skutečně dne 10. dubna 2007 (viz odborný závěr vyplývající z výše uvedeného znaleckého posudku), bylo jeho povinností postupovat ve smyslu shora dovolacím soudem judikovaných závěrů. Tedy s ohledem na předmětnou právní úpravu zjistit, zda vůbec došlo k uzavření darovací smlouvy, pakliže by bylo prokázáno, že dárce dne 10. dubna 2007 darovací akt neučinil (neboť v tento den smlouvu nepodepsal, respektive neučinil ani její návrh, ani takovou smlouvu svým podpisem neakceptoval), a vznikly tak pochybnosti, kdo byl vlastně navrhovatelem a kdo zase adresátem učiněného návrhu, to vše z hlediska posouzení právní perfekce uzavření převodní smlouvy (jak je podrobně rozvedeno právě v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1244/2009). A též s přihlédnutím k tomu, že za včasné prohlášení souhlasu adresáta s obsahem návrhu smlouvy o převodu nemovitosti nelze považovat okamžik doručení stejnopisu smlouvy navrhovateli katastrálním úřadem, který podle této smlouvy rozhodl o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a tuto skutečnost ve smlouvě vyznačil v rámci tzv. vkladové doložky (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. 30 Cdo 4817/2008).

       Neboť odvolací soud nepřistoupil k verifikaci právně rozhodných údajů ve shora uvedeném směru, respektive nepřistoupil k vydání kasačního rozhodnutí s tím, aby zavázal soud prvního stupně v uvedeném směru zjistit právně významné okolnosti týkající se uzavření smlouvy, pochybil.