K mediálnímu vystupování (nejen) Josefa Baxy

Po krátké přestávce spojené s kauzou tzv. „kopečkářů“ začínají v médiích opět zaznívat názory např. Josefa Baxy, předsedy Ústavního soudu (ÚS), na aktuální problémy v justici. V posledních hodinách je především ze všech stran rozebíráno „vtipkování“ předsedy Nejvyššího soudu (NS) Petra Angyalossyho na jednom semináři věnovaném profesní etice soudců (předseda NS měl v prezentaci použít vtipy o znásilnění) – viz info o tomto vtipkování předsedy NS např. zde: https://1url.cz/tupBz nebo zde:  https://1url.cz/8upBr anebo zde: https://1url.cz/NupBu

Josef Baxa, předseda ÚS, k vtipkování předsedy NS poměrně jasně uvedl: „Myslím si, že kandidáti do funkce soudců na úvodním kurzu o profesní etice očekávají od vystoupení představitelů justice jiné myšlenky než takové, které připomínají hlášky z filmu Babovřesky.“ (zdroj zde: https://1url.cz/cupBi).

S Josefem Baxou nemusíme ve všem souhlasit, ale nelze mu upřít několik dovedností. Mj. i dovednost či jeho schopnost v pravou chvíli a zcela jasně vyjádřit svůj osobní názor a nečekat na vyjádření jiných. Pokud se nemýlím, Soudcovská unie, stejně jako např. Soudcovská rada Nejvyššího soudu se k uvedenému „vtipkování“ předsedy NS nevyjádřily. Josef Baxa ovšem vzkázal, že takové vtipkování pro kandidáty do funkce soudců vhodné není a spíše připomíná hlášku z filmu Babovřesky. Zcela jasně a důrazně řečeno.

Poslechněte si záznam z rozhovoru s bývalou předsedkyní NS Ivou Brožovou (zde: https://1url.cz/dupBl), která byla a je skeptická k uvažovanému orgánu Nejvyšší soudcovské rady. „Bývala jsem proti, protože se osobně domnívám, že kolektivní orgány vyprazdňují odpovědnost za konkrétní rozhodnutí.“, dodala v rozhovoru Iva Brožová. Slova Ivy Brožové opět tesat do kamene (k tomu pomyslnému tesaní srov. názor Ivy Brožové i zde: https://1url.cz/LupBV).

Právě v těchto dnech či hodinách máme možnost porovnávat fungování či naplňování různých etických kodexů a promyšlených náhledů na zřízení různých kolektivních orgánů v justici, s výraznými současnými osobnostmi. Třeba s Josefem Baxou nebo s Ivou Brožovou. Jejich názory na aktuální dění v české justici zjevně zastiňují všechny ty kolektivní obecné deklarace o chování soudců a desítky za tím účelem již zrealizovaných různých setkání, při nichž se sáhodlouze hovoří o etických pravidlech soudců atd. Když je ovšem třeba na konkrétní problém reagovat, odpovědi se nám bezprostředně nedostává. To jen právě ty výrazné osobnosti z justičního prostředí nám dokážou včas a seznatelně sdělit svůj náhled, a nastavit určitá verifikační kritéria, která můžeme či nemusíme přijmout. Podstatné je ovšem, že taková kritéria z jejich úst včas zazněla a je možno o nich přemýšlet. Ať se to někomu líbí, či nikoliv.