K názoru ohledně nového předsedy NSS

    V souvislosti s včerejším jednáním justičních špiček (Pavel Rychetský, Pavel Šámal a Josef Baxa) s prezidentem republiky Milošem Zemanem informovala některá média o reakci prezidentky Soudcovské unie Daniely Zemanové k obsazení  postu předsedy Nejvyššího správního soudu.

    Zemanová mj. uvedla, že: "Nový předseda bude muset řešit řadu koncepčních změn, které se za tři roky stihnout nedají. Musí mít před sebou plné desetileté období.“ Např. podle Marka Pokorného z HN  „Zemanová se kloní k tomu, aby novým předsedou byl člověk, který nemusí jít brzy do důchodu. Jedním z možných adeptů je totiž Baxův zástupce Michal Mazanec, který ovšem může být v čele soudu nejvýše tři roky, protože je mu nyní 67 let“ (viz zdroj: https://kuc.cz/qkadjr).

   Přijde mi „nefér“, pokud se soudce tímto způsobem (nepřímo) vymezuje proti jinému kolegovi, zde pod pláštíkem jakýchsi nezbytných (očekávaných) koncepčních změn.

     Vždyť přece soud, který by měl „stát“ a „padat“ na tom, zda jeho předseda přijme, prosadí, či bude řešit nějaké koncepční změny, v České republice -  a je to jenom dobře -  neexistuje.    

     Vynikající soudce s manažerskými schopnostmi, i kdyby měl pouhé tři roky do skončení svého soudcovského mandátu, může být v nové pozici předsedy soudu jedině přínosem pro justici.

     Ponechme proto moudré rozhodnutí, kdo se stane novým předsedou Nejvyššího správního soudu, na osobě prezidenta republiky Miloše Zemana.