K nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu

K nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu

§ 157 odst. 2 o. s. ř.

     Dovolacímu soudu je upřena možnost případného věcného přezkumu dovoláním napadeného (měnícího) rozsudku odvolacího soudu, jestliže odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nevyložil, co z toho kterého (jím provedeného) důkazu zjistil, když přistoupil k nepřípustnému opisu přednesů svědků, žalobkyně a účastníků řízení; tento deficit dílčích skutkových zjištění se tak nemohl stát podkladem pro odvolacím soudem učiněný závěr o skutkovém stavu.

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3119/2016

     K věci: Soud prvního stupně rozsudkem zamítl žalobu na určení, že označené nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.     Ve věci samé uzavřel, že kupní smlouva, uzavřená mezi žalobkyní a P. M. ze dne 19. 5. 2011, na základě níž žalobkyně převedla předmětné nemovitosti na P. M. za kupní cenu 300.000,- Kč (a ten je následně zhruba po měsíci prodal za kupní cenu 1.000.000,- Kč), není smlouvou lichevní a že nebylo prokázáno, že by smlouva byla uzavřena v tísni či nesvobodně. Proto jsou tedy platné i kupní smlouvy, kterými P. M. převedl předmětné nemovitosti na žalované.

       K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až V.).

     K dovolání žalovaných Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. srpna 2014, sp. zn. 30 Cdo 2102/2014, uvedený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Kasačním důvodem byly dovolacím soudem vytknuté vady rozsudku odvolacího soudu, v němž absentovala právně relevantní skutková zjištění s odkazem na příslušné důkazní prostředky, řádná precizace závěru o skutkovém stavu věci, jež by posléze byla podrobena právnímu posouzení, či vypořádání se s námitkami žalované strany.

     Odvolací soud poté rozsudkem opět změnil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až V.). Po zopakování některých důkazů a provedení důkazů nových (nové výslechy svědků) dospěl k závěru, že kupní smlouva uzavřená dne 19. 5. 2011 mezi žalobkyní a Pavlem M. naplňuje všechny znaky tzv. lichevní smlouvy, tj. znaky objektivní i subjektivní, a je tudíž absolutně neplatná. Odvolací soud se zabýval i (ne)existencí dobré víry žalovaných, kteří nabyli předmětné nemovitosti od P. M., a dospěl k závěru, že nebyla prokázána dobrá víra žádného z žalovaných. Odvolací soud tudíž změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, jak bylo uvedeno výše, a rozhodl o nákladech řízení.

     K dovolání žalovaných Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

      Z odůvodnění: Jakkoliv z obsahu spisu a konečně ze samotného odůvodnění písemného vyhotovení dovoláním napadeného rozsudku je zřejmé, že odvolací soud věnoval patřičnou pozornost této věci, přesto je dovolacímu soudu upřena možnost případného věcného přezkumu napadeného rozsudku (na podkladě dovolateli vymezených předpokladů přípustnosti dovolání), neboť odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nevyložil, co z toho které důkazního prostředku zjistil, když přistoupil k nepřípustnému opisu přednesů svědků, žalobkyně a žalovaného 1). Tento deficit dílčích skutkových zjištění se pak přirozeně nemohl stát ani podkladem pro (odvolacím soudem) následně učiněný závěr o skutkovém stavu. V dovolacím řízení pochopitelně tyto skutkové defekty napravovat nelze, takže jediným procesním vyústěním této situace je vydání kasačního rozhodnutí (k tomu srov. např. již dovolateli zmíněný rozsudek dovolacího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009).

     Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc tomuto soudu vrátil podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. k dalšímu řízení.

      V dalším řízení odvolací soud vyloží, jaká dílčí skutková zjištění a ze kterých důkazů učinil (nebude tedy pouze opisovat přednesy svědků a účastníků), z nichž následně učiní závěr o skutkovém stavu věci, který podrobí právnímu posouzení.

       Dospěje-li odvolací soud k závěru o (absolutní) neplatnosti předmětných právních úkonů (převodních smluv) a vyvstane-li potřeba řešit právní otázku nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem na základě dobré víry nabyvatelů v zápis v katastru nemovitostí, neopomene při rozhodování zohlednit ustálené právní závěry v judikatuře k této právní materii, které se připomínají např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2452/2016.

Poznámka: Nemá-li závěr o skutkovém stavu vyložený v odůvodnění rozsudku podklad, resp. nevychází-li z učiněných dílčích skutkových zjištění, pak je zde procesní stav, kdy soud učinil skutkový závěr tzv. souhrnně či souborně, což jde pochopitelně na vrub přezkoumatelnosti takového rozsudku.