K otázce odročení jednání z důvodu péče advokátky účastníka řízení o její novorozené dítě

§ 101 odst. 3 o. s. ř.

§ 27 odst. 1 zákona č 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů

Důvodem pro odročení jednání (v projednávané věci na dobu 2 měsíců) není péče advokátky o její novorozené  dítě a nesouhlas jejího klienta (účastníka řízení) se substitučním zastoupením.

(pravomocný) rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 11. 2022, č. j. 6 C 105/2022-90

Z odůvodnění: Dne 7. 6. 2022 byla žaloba doručena (do datové schránky) žalovanému, jenž byl soudem vyzván, aby se k této žalobě vyjádřil.

     Dne 21. 6. 2022 bylo soudu doručeno vyrozumění právní zástupkyně žalovaného – Mgr. M. Š., advokátky se sídlem shora, v němž uvedená právní zástupkyně oznámila soudu, že převzala právní zastoupení žalovaného v této věci (připojila k tomu plnou moc, z níž se podává, že žalovaný jmenované advokátce udělil plnou moc dne 17. 6. 2022, respektive že Mgr. M. Š. toto zmocnění přijala dne 20. 6. 2022), a současně požádala o prodloužení lhůty do 31. 7. 2022 za účelem přípravy k sepisu vyjádření k žalobě. Soud této žádosti právní zástupkyně žalovaného vyhověl.

     Jak již shora bylo uvedeno, vyjádření k žalobě učinil žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně podáním ze dne 25. 7. 2022, doručeným soudu dne 29. 7. 2022.

     Jelikož soud v rámci přípravy naznal, že zjišťování skutkového stavu spočívá výhradně na listinných důkazech, usnesením ze dne 9. 8. 2022, č. j. 6 C 105/2022-57, vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalující strana s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná strana nikoliv.

      Dne 12. 9. 2022 soud vyzval právního zástupce žalobců, aby příp. soudu zaslal repliku k vyjádření žalovaného k žalobě s tím, že pokud do 15 dnů od doručení této výzvy k tomu nedojde, soud přistoupí k nařízení jednání.

     Žalobci prostřednictvím svého právního zástupce dne 5. 10. 2022 učinili repliku k vyjádření žalovaného, jež byla doručena soudu dne 6. 10. 2022.

     Soud poté dne 10. 10. 2022 přistoupil k nařízení jednání na den 16. 11. 2022 a současně právní zástupkyni žalovaného zaslal uvedenou repliku žalobců k vyjádření žalovaného. Uvedené předvolání k jednání bylo právní zástupkyni žalovaného doručeno dne 19. 10. 2022.

      Podáním ze dne 19. 10. 2022 (odeslaným do datové schránky soudu dne 21. 10. 2022), doručeným soudu dne 21. 10. 2022) právní zástupkyně žalovaného se omluvila z jednání dne 16. 11. 2022 a požádala soud o odročení jednání v termínu od druhé poloviny měsíce ledna 2023. Svou žádost odůvodnila jejím zdravotním stavem, když se aktuálně nachází bezprostředně po propuštění ze zdravotnického zařízení a je v rekonvalescenci po porodu v první polovině měsíce října 2022. Jmenovaná dále uvedla, že: „Vzhledem k nezbytnosti mé rekonvalescence tak, abych byla způsobilá účastnit se jednání v nadepsané věci, a také z důvodu, kdy nemám za sebe adekvátní substituci, si dovoluji…požádat o odročení jednání na jiný možný termín, a to v termínu od druhé poloviny měsíce ledna 2023…“

      Samosoudce podepsaného soudu přípisem ze dne 27. 10. 2022 vyrozuměl právní zástupkyni žalovaného o tom, že její žádosti o odročení jednání nevyhovuje, a to s následujícím odůvodněním:

      „V žádosti o odročení jednání uvádíte, že důvodem odročení je Váš zdravotní stav, neboť se aktuálně nacházíte bezprostředně po propuštění ze zdravotnického zařízení a jste v rekonvalescenci po porodu v první polovině měsíce října 2022.

     Z obsahu spisu plyne, že dne 20. 6. 2022 jste přijala zmocnění od žalovaného k jeho právnímu zastupování v této věci, tedy v době, kdy jste příp. zdravotní či jiné (organizační) problémy spojené s očekávaným porodem mohla předvídat a v mezidobí jste si pro takový případ mohla s dostatečným předstihem včas zajistit příp. substituční zastoupení, což jste – jak se podává z Vaší žádosti – neučinila.

      Podle § 100 odst. 1 věty první o. s. ř. jakmile bylo řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta.

      Z vyloženého důvodu proto nepovažuji Vámi uváděný důvod o odročení jednání za relevantní, a proto Vaší uvedené žádosti nevyhovuji.“

     Následně právní zástupkyně žalovaného v podání ze dne 4. 11. 2022 (odeslaném do datové schránky soudu dne 7. 11. 2022), které bylo doručeno soudu dne 7. 11. 2022, podala „žádost o přehodnocení situace a stanoviska soudu ze dne 27. 10. 2022…“ V této žádosti právní zástupkyně žalovaného mj. uvedla, že se jí dne 3. 10. 2022 narodila dcera (před plánovaným termínem) a s ohledem na poporodní komplikace byla opětovně hospitalizována od 9. 10. do 11. 10. 2022. Uvedená právní zástupkyně mj. uvedla, že s ohledem na věk její dcery a nezbytné zajištění celodenní péče o ní se k nařízenému jednání nemůže dostavit. S ohledem na termín podání žaloby nemohla očekávat, že první jednání ve věci bude soudem nařízeno až po pěti měsících právě v termínu tak krátce po uvedeném porodu. S ohledem na danou aktuální životní situaci a velmi krátký čas k zajištění adekvátní substituce není v silách právní zástupkyně žalovaného substituci na daný termín zajistit a přes veškeré úsilí se jí toto nepodařilo. Žalovaný i právní zástupkyně má zájem o zastupování žalovaného, „avšak stávající stanovisko soudu ohledně neodročení jednání toto znemožňuje, přičemž klient (žalovaný) toto důvodně vnímá jako porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když je důvodné a zcela pochopitelné stanovisko žalovaného pokračovat v řešení kauzy se mnou jakožto advokátem, který je s věcí seznámen a kterého si vybral, přičemž soud mu toto jeho právo svým postojem odpírá. Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům proto stávající rozhodnutí o mé žádosti, která nepochybně není bezdůvodným vymlouváním se za účelem oddalování dalšího procesní postupu, když za dva měsíce jsem schopna se jednání zúčastnit, nutno posoudit jako diskriminační ve vztahu k mé osobě a mému osobnímu stavu. Svou žádost o odročení jednání tedy považuji…za zcela odůvodněnou, a proto si nadepsaný soud dovoluji požádat o přehodnocení jeho stanoviska k ní tak, že jí bude vyhověno a jednání bude odročeno na termín od druhé poloviny ledna 2023...“

      Dne 14. 11. 2022 bylo doručeno soudu podání žalovaného (učiněného prostřednictvím jednatele žalovaného Ing. I. D.) ze dne 11. 11. 2022 (odeslané do datové schránky soudu dne 14. 11. 2022), v němž žalovaný vyjádřil nesouhlas se svým substitučním zastoupením, neboť „trvám výhradně na právním zastoupení Mgr. M. Š., kterou jsem si v dané věci jakožto právní zástupkyni zvolil, a která je s celou kauzou a v souvislostech detailně obeznámena. Nesouhlasím proto se substitučním zastoupením, neboť mám důvěru pouze ke své stávající právní zástupkyni. Mgr. Š. mne nadto vyrozuměla i o tom, že i kdybych snad se substitučním zastoupením souhlasil, bohužel adekvátní substituci se jí s ohledem na tak krátký čas k převzetí věci a seznámení se s podstatou kauzy zajistit nepodařilo. Zvolit si svého právního zástupce je mým ústavně zaručeným právem a je mi známo, že toto právo mi nemůže být upíráno ani tím způsobem, že k tomu, abych mohl být na jednání ve své právní záležitosti právně zastoupen, budu nucen souhlasit se substitucí. Trvám tedy na právním zastoupením Mgr. M. Š. v nadepsané věci, a proto žádám, stejně jako má právní zástupkyně, aby její žádosti bylo vyhověno a jednání nařízení na den 16. 1. 2022 bylo odročeno na termín po polovině ledna 2023.“

     Dne 14. 11. 2022 bylo rovněž doručeno (také) podepsanému soudu (k této právní věci) podání (odeslané do datové schránky soudu dne 14. 11. 2022) právní zástupkyně žalovaného označené jako „Podnět k prošetření procesního postupu a chování soudce JUDr. P. V., a žádost o udělení pokynu.“ V tomto podnětu, primárně adresovaném předsedovi zdejšího soudu, právní zástupkyně žalovaného mj. uvádí, že: „Důvodem mého podnětu je procesní postup jmenovaného soudce a také jeho nevhodné chování vůči mé osobě, jakožto právní zástupkyni žalovaného. Konkrétně jeho závadné jednání spočívá v nesprávném posouzení a rozhodnutí o mé žádosti o odročení jednání nařízeného v nadepsané věci na den 16. 11. 2022.“ Právní zástupkyně žalovaného dále popisuje sled učiněných (shora již vyložených) podání a odkazem na § 80 odst. 6 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, dovozuje, že: „dosavadní postoj JUDr. V. o neodročení jednání projevený ve sdělení ze dne 27. 10. 2022 i vzhledem k jeho obsahu důvodně vnímám jako hrubě diskriminační ve vztahu k mé osobě a mé roli matky. Takové jednání je nepřípustné a potlačuje ústavněprávně zaručenou ochranu rodiny a ochranu před neoprávněnými zásahy do rodinného života (čl. 10/2 a čl. 32 LZPS.“).“ V závěru tohoto podání uvádí, že: „je tedy zcela vyloučené, abych se k jednání vzhledem k mimořádnosti a neopakovatelnosti své životní situace dostavila, anebo, abych zajistila substituční zastoupení na jednání. Současně nemohu garantovat, že dříve než v druhé polovině ledna 2023 budu opět k dispozici.“ Z těchto důvodu proto právní zástupkyně žalovaného požádala předsedu zdejšího soudu, aby „jakožto nadřízený uložil JUDr. P. V., aby mé žádosti o odročení bylo vyhověno a jednání bylo odročeno nejdříve na termín po polovině ledna 2023.“

     Na začátku jednání konaného dne 16. 11. 2022 soud vyhlásil usnesení, že bude jednáno v nepřítomnosti žalovaného a jeho právní zástupkyně. Toto vyhlášené usnesení bylo při jednání odůvodněno, přičemž k důvodům, proč žádosti právní zástupkyně žalovaného o odročení jednání soudem nebylo vyhověno, se pro účely tohoto písemného vyhotovení rozsudku uvádí následující.

      Soud neshledal důvod k odročení jednání, neboť postup právní zástupkyně žalovaného, která v době svého těhotenství převzala právní zastoupení žalovaného, v situaci, kdy samostatně vykonává advokacii a mohla a měla předvídat, že v jejím případě mohou nastat nahodilé zdravotní komplikace či předčasný porod, aniž by si současně pro takový případ zajistila spolupráci s příslušným advokátem či advokáty pro případnou operativní realizaci substitučního zastoupení, lze přirovnat k hrubé nedbalosti. Při stávajícím počtu advokátů je prakticky vyloučené nezajistit v rozumném předstihu substituční zastoupení či možnost zajištění substitučního zastoupení pro případ vzniknuvší nenadálé okolnosti na straně advokáta nacházejícího se v podobné situaci (např. u advokáta stiženého nevyléčitelnou nemocí s prognózou postupného zhoršování zdravotního stavu; pokud advokát za stávajícího stavu je schopen vykonávat advokacii, měl by v dané situaci alespoň rozumně předvídat možné zhoršení svého zdravotního stavu a pro takový případ učinit příslušná organizační opatření ústící i v možnost operativního zajištění substituce na soudní jednání, k němuž by se pro náhlé zhoršení svého zdravotního stavu, jinak ale vcelku předvídatelného, nemohl dostavit).

      Tento případ je třeba odlišovat např. od situace nastanuvší náhlým onemocněním advokáta. V dané věci totiž právní zástupkyně žalovaného přebírala zastoupení žalovaného v době, kdy podle názoru soudu mohla a měla očekávat, že v jejím případě – právě s ohledem na její těhotenství – může mít náhlé zdravotní komplikace, které nikoliv výjimečně bývají s tímto jiným stavem často provázeny, případně může i předčasně porodit, čímž fakticky ze dne na den nebude schopna vykonávat advokacii. Tyto skutečnosti měla a mohla před převzetím právního zastoupení žalovaného pečlivě zvážit a v intencích toho rovněž poučit (informovat) svého klienta - žalovaného, a pokud zvolila takové riziko, měla a mohla si alespoň zajistit spolupráci s jiným advokátem stran nezbytného substitučního zastoupení pro případ, že z důvodu shora uvedeného nebude moci náhle fakticky vykonávat advokacii, což právní zástupkyně žalovaného neučinila a situaci podle názoru soudu hrubě podcenila. Žalovaného pak měla právní zástupkyně informovat i o tom, že soud nemusí důvod žádosti o odročení jednání akceptovat a že kategorický požadavek, že v tomto řízení požaduje pouze a jen být zastupován uvedenou právní zástupkyní, nemusí být soudem v určitých procesních situacích považován za relevantní, resp. za důvod, který by vždy musel vést k odročení nařízeného jednání např. pro očekávaný porod právní zástupkyně žalovaného.

      Kromě toho právní zástupkyně žalovaného od 19. 10. 2022, kdy jí byla doručena datová zpráva obsahující předvolání k soudnímu jednání u zdejšího soudu na 16. 11. 2022, měla poměrně dostatečný časový prostor k zajištění substitučního zastoupení. Soud v této souvislosti připomíná, že svým usnesením ze dne 9. 8. 2022, č. j. 6 C 105/2022-57, vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž žalovaný v zastoupení své právní zástupkyně podáním ze dne 24. 8. 2022, doručeným zdejšímu soudu dne 25. 8. 2022, vyslovil nesouhlas s rozhodnutím v této věci bez jednání, pročež právní zástupkyně žalovaného mohla očekávat brzké nařízení soudního jednání a vzhledem k jejímu stupni těhotenství mohla a měla si případně zajistit možnost substitučního zastoupení.

      V dané situaci tedy podle názoru soudu nebyl důvod odročovat jednání na právní zástupkyní požadovaný termín jednání v příštím roce, neboť k tomu podle názoru nebyly splněny podmínky.

      Soud pochopitelně v žádném ohledu neposuzuje (ani posuzovat nemůže) a nehodnotí (ani hodnotit nemůže) k tíží stávající právní zástupkyní žalovaného tvrzený její zdravotní stav (jenž ale nevykazuje stav rovnající se tzv. pracovní neschopnosti, což ostatně ani uvedená právní zástupkyně, jinak zjevně schopná zajišťovat si administrativní chod své advokátní kanceláře, což prokázala svými shora zreferovanými učiněnými podáními, soudu netvrdila ani neprokazovala) či v daném období plnění jejích mateřských povinností, nicméně nesouhlasí s jejím náhledem, že uvedenou situaci a možné zdravotní komplikace spojené s jejím těhotenstvím, příp. spojené s jejím předčasným porodem nemohla a neměla předvídat, zde pochopitelně výhradně z pohledu osoby vykonávající advokacii.

      Podle názoru soudu správný postup advokátky, jež v určitém stupni svého těhotenství přebírá právní zastoupení klienta – tedy nejedná se o případ dlouhodobého právního zastupování v letitém soudním sporu (v němž mj. došlo k otěhotnění advokátky), a kde zpravidla substituce s ohledem na skutkovou či právní složitost věci vhodná není (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2000, sp. zn. I. ÚS 136/99) - by měl být takový, že by mohla a měla předvídat možné zdravotní komplikace, které velmi často bývají spojeny s očekávaným porodem, případně též s možností předčasného porodu. Podle názoru soudu odpovědný postup v takové situaci je ten, že se zajistí jeden či více kontaktů na spolupracující advokáty pro případ nezbytného substitučního zastoupení, k čemuž může ve spise sloužit připravený koncept substitučního pokynu pro spolupracujícího advokáta, aby ten měl relevantní podklady a zcela jasný substituční pokyn k realizaci daného substitučního zastoupení (podle názoru soudu posuzovaná právní věc nevykazuje výraznou skutkovou či právní složitost, a proto možnost substitučního zastoupení zde přicházela v úvahu).

      Pokud by pak nastala situace, v níž se nyní nachází právní zástupkyně žalovaného, kdy v důsledku předčasného porodu de facto není schopna – nikoliv krátkodobě, nýbrž několik měsíců - vykonávat advokacii, byť je schopna v určitém rozsahu – jak se podává z její intenzivní  korespondence se soudem - tzv. „řídit“ chod své advokátní kanceláře toliko ze svého domova, neboť pochopitelně musí celodenně pečovat a kojit své dítě, jde právě o onu situaci, kterou bylo možno předvídat a jež by byla vcelku snadno řešitelná oním substitučním zastoupením již dříve sjednaného spolupracujícího advokáta. Vždyť jen v roce 2021 aktivně vykonávalo v tuzemsku advokacii přes 12 000 advokátů, což znamená, že v dnešních poměrech je prakticky nemožné nezajistit si substituční zastoupení advokátem.

      O jinou situaci by se jednalo, pakliže by právní zástupkyně žalovaného neměla možnost např. předání substitučního zastoupení z důvodu své hospitalizace (porodu) v nemocničním zařízení, která by (přímo) kolidovala s termínem nařízeného jednání atd., kterážto eventualita se ovšem netýká této věci.

      Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4496/2018, mj. vyložil, že ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. je normou s relativně neurčitou hypotézou (srov. formulaci z důležitého důvodu), neboť hypotéza právní normy zde není stanovena přímo právním předpisem, ale přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. V rámci posuzování důležitosti důvodu omluvy tak lze vedle existence lékařské zprávy o pracovní neschopnosti (předložené v této věci) zohlednit celou řadu skutečností významných pro rozhodnutí o tom, je-li omluva důvodná. Protože však zákon přenechává řešení na úvaze soudu, pak zdůvodní-li soud řádným způsobem, proč nepovažuje neúčast u jednání za omluvitelnou, zpochybní dovolací soud takovou úvahu učiněnou v nalézacím řízení, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená.

     A jak již bylo uvedeno, soud v této věci svou úvahu, proč nevyhověl žádosti o odročení jednání právní zástupkyně žalovaného, zdůvodnil, neboť její popsanou nečinnost stran možnosti zajištění substituce považoval za důsledek její hrubé nedbalosti. Právo na spravedlivý proces v tomto případě žalovanému a jeho právní zástupkyni upíráno nebylo, neboť jedná-li advokát nedbale, nelze si vynucovat odročení jednání pro situaci, jež v poměrech daného advokáta nenastala nahodile, nýbrž byla předvídatelná a odpovídajícím způsobem – v rámci substitučního zastoupení předem zajištěného – řešitelná. Právo žalovaného, aby byl zastupován konkrétním advokátem zase nemůže vytěsňovat princip proporcionality, který je třeba poměřovat též s právem účastníků (a tomu jistěže odpovídající povinnosti procesního soudu) na projednání věci bez zbytečných průtahů.

      Jestliže v daném případě věc bylo možnost rozhodnout bez projednání, respektive při prvním soudním jednání, nelze podepsanému soudu, respektive samosoudci důvodně vytýkat, že v popsané situaci žádosti právní zástupkyně žalovaného o odročení jednání nevyhověl a po proběhnuvším prvním jednání ve věci samé rozhodl, navíc v situaci, kdy v řízení nebylo zapotřebí vyslechnout žádného svědka, ani účastníky řízení, nebylo zapotřebí ani znalecké verifikace, když skutková podstata věci plynula z listin, jež obě strany v dostatečném předstihu (žalobce v rámci žaloby a žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě) předložily, přičemž ani v průběhu řízení nenastaly žádné procesní okolnosti, které by měly vést procesní soud k úvaze o případném odročení jednání za účelem poskytnutí odpovídajícího procesního prostoru žalované straně (např. v souvislosti s tzv. dotvrzením skutku ze strany žalující, případně s návrhem nových důkazů po poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř. atd.).

Poznámka: Krajský soud v Brně v potvrzujícím rozsudku ze dne 26. 10. 2023, č. j. 14 Co 21/2023-146, k žádosti advokátky o odročení předmětného jednání uvedl:

„Žádost zástupkyně žalované odročení jednání nařízeného na den 16. 11. 2022 odůvodněnou nutností péče o novorozené dítě odvolací soud stejně jako soud I. stupně nepovažuje za důvodnou. V této souvislosti je třeba odkázat na ustanovení § 27 odstavec 1 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii, dle něhož brání-li advokátovi, který vykonává advokacii samostatně, jakákoli překážka ve vykonávání advokacie a neučiní-li jiné opatření za účelem ochrany práv nebo právem chráněných zájmů svých klientů, je povinen ustanovit bez odkladu, nejpozději však do jednoho měsíce ode dne, kdy taková překážka vznikla, jiného advokáta po dohodě s ním svým zástupce (§ 26 odstavec 1). Poruší-li přitom advokát tuto povinnost, určí zástupce Komora. V daném případě narození dítěte představovalo překážku trvající po dobu několika měsíců vyžadující takový postup advokátky (která soudu I. stupně podala informaci, že bude schopna se jednání účastnit nejdříve počátkem následujícího roku), takže nebylo povinností soudu vyčkávat po dobu několika měsíců s dalším nařízením jednání, nýbrž naopak bylo povinností advokátky zajistit si na dobu očekávané několikaměsíční nemožnosti vykonávat advokacii svého zástupce, případně situaci řešit pomocí substitučního zastoupení. Z plné moci udělené advokátce žalovanou přitom vyplývá, že žalovaná výslovně souhlasila se substitučním zastoupením své zástupkyně. Z žádného ustanovení zákona přitom nevyplývá povinnost soudu sdělit termín vyhlášení rozhodnutí účastníkům řízení.“