K právu žalovaného vyjádřit se k návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení podle § 107a o. s. ř.

K právu žalovaného vyjádřit se k návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení podle § 107a o. s. ř.

§ 107a o. s. ř.

    Právo žalovaného vyjádřit se k návrhu na realizaci procesního nástupnictví podle § 107a o. s. ř. nelze ztotožňovat s jeho právem (pro případ, že soud takovému návrhu vyhoví, aniž by jej předtím doručil žalovanému) podat proti vydanému usnesení odvolání.

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2668/2017

      K věci: Soud prvního stupně usnesením připustil, aby na místo dosavadního žalobce Mgr. L. B. vstoupil do řízení J. L., aniž by návrh žalobce na vstup J. L. do řízení před vydáním usnesení doručil žalovanému a umožnil mu vyjádřit se k tomuto návrhu. K odvolání žalované odvolací soud usnesením napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že výhrady žalované stran zpochybnění vlastnického práva dosavadního žalobce k předmětné nebytové jednotce (a tím tedy i k platnosti postoupení pohledávky) nejsou relevantní, neboť soud se jimi zabývá jen v rozhodnutí ve věci samé. Dále zaujal názor, že z obsahu spisu nelze dovodit, že by postup dle § 107a o. s. ř. měl ze strany žalobce být zneužitím práva s cílem vyhnout se případné úhradě nákladů řízení.

      K dovolání žalované Nejvyšší soud shora označeným usnesením zrušil rozhodnutí obou soudů.

      Z odůvodnění: Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 3. října 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016, zaujal následující právní závěry:

      „V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno (srov. § 2 o. s. ř.).

      Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 o. s. ř. (srov. § 107a odst. 1 o. s. ř.). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř., a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (srov. § 107a odst. 2 větu první o. s. ř.).

     Aby soud mohl ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř. uzavřít, zda návrh žalobce na singulární sukcesi podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím práva, které má vést k tomu, aby pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení se stala reálně nevymahatelnou, je třeba naplnění dvou předpokladů; jednak musí být zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná, a že proto lze očekávat, že jí bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení (zejména podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.), jednak musí být zřejmé, že nový žalobce (postupník) nebude schopen splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011 sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, které bylo uveřejněno pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2012). Naplnění obou těchto předpokladů nemusí být postaveno zcela najisto; rozhodný je v tomto směru stav v době rozhodování soudu. Jistota o nich nemůže ani být naprostá, protože nelze zcela vyloučit, že během řízení vyjdou najevo skutkové okolnosti, pro které žalobce bude ve sporu úspěšný, případně že osoba, která má do řízení vstoupit na základě návrhu podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř., se v budoucnosti stane schopnou nést případnou povinnost k náhradě nákladů řízení, bude-li jí uložena. Postačuje proto, je-li v době, kdy soud rozhoduje o návrhu podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř., důvodné podezření, že k postoupení (k jinému převodu) pohledávky nebo jiného práva došlo právě proto, aby případný procesní neúspěch strany žalující nevedl k úspěšnému vymožení přisouzené náhrady nákladů řízení (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2015 sp. zn. 21 Cdo 73/2015 nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015 sp. zn. 21 Cdo 743/2015), a nabízí se závěr, že smyslem postoupení pohledávky a následného návrhu podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. je zneužití procesní úpravy tímto způsobem (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012 sp. zn. III. ÚS 468/11). Míru pravděpodobnosti, že podání návrhu na postup podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř., případně postoupení pohledávky na jiný subjekt, který posléze podá žalobu o její splnění, je zneužitím práva výše popsaným způsobem, soud poměřuje s možnou újmou žalovaného na právu na náhradu nákladů řízení; kdyby tato možná újma byla ve srovnání s obecně pojatým petičním právem žalobce zanedbatelná, soud návrhu na postup podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. vyhoví (případně věcně rozhodne o žalobě podané postupníkem), neboť hrozba zneužití procesního práva ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř. se stává podružnou, když je třeba i nadále vycházet z judikatury soudů, podle níž k zamítnutí návrhu na postup podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. má docházet spíše výjimečně (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011 sp. zn. 29 Cdo 3222/2010). Uvedený závěr přitom neodporuje názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, podle něhož návrh žalobce na postup podle ustanovení § 107a odst. 1 o.s.ř. je zneužitím práva ve smyslu ustanovení § 2 o.s.ř. zejména v případě, že během řízení došlo k postoupení pohledávky, která byla předmětem dlouhotrvajícího a složitého soudního sporu, na základě jehož průběhu (včetně procesního jednání stran) je zjevné, že strana žalující ve sporu nebude úspěšná a že žalobce, který má do řízení vstoupit na místo původního žalobce na návrh podle ustanovení § 107a odst. 1 o.s.ř., nebude schopen dostát povinnosti k náhradě nákladů řízení. Okruh případů, v nichž soud může shledat návrh na postup podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. za zneužití procesního práva, je ovšem širší a zahrnuje nutně i případy, kdy s ohledem na stav řízení tu není praktická jistota, ale jen důvodné podezření, že návrh na postup podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř., případně podání žaloby nikoliv postupitelem, ale postupníkem (došlo-li k postoupení pohledávky ještě před zahájením řízení) je zneužitím práva. Závěr Nejvyššího soudu prezentovaný v usnesení ze dne 27. 10. 2011 sp. zn. 29 Cdo 3013/2010 (uveřejněném pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2012), podle kterého prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, nepostačuje k zamítnutí návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř., je třeba pojímat tak, že závěr o možném zneužití návrhu podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. za účelem, aby se strana žalující vyhnula případně uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení, nemůže být jen hypotetický, ale musí být odůvodněn konkrétními okolnostmi, jež vyplývají z obsahu spisu...

      Je-li tu důvodné podezření, že postoupení pohledávky po podání žaloby a následný návrh žalobce na postup podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. jsou zneužitím práva, soud se z podstaty tohoto procesního (nemeritorního) návrhu musí zabývat též tím, zda jsou splněny předpoklady pro vyhovění tomuto návrhu předepsané ustanovením § 107a odst. 2 věta druhá o. s. ř., tedy že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř., a že se svým vstupem do řízení na místo dosavadního žalobce souhlasí ten, kdo má na jeho místo vstoupit. Jsou-li tyto formální předpoklady naplněny, zabývá se soud dále tím, zda tu není důvodná obava, že podání návrhu na postup podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím práva ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř. Shledá-li soud, že nejsou splněny veškeré předpoklady pro vyhovění návrhu podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. (včetně procesní podmínky, že návrh není zneužitím práva ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř.), návrh na postup podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. zamítne.“

        Otázka povinnosti soudu před rozhodnutím o návrhu na realizaci procesního nástupnictví podle § 107a o. s. ř. umožnit žalované straně, aby se k podanému návrhu žalobce vyjádřila (což předpokládá povinnost takový návrh žalované straně doručit) a měla tak zachovanou procesní možnost tvrdit právně významné okolnosti a navrhnout soudu důkazy o možném zneužití procesní úpravy účelovým převodem či postoupením pohledávky, je rovněž v judikatuře dovolacího soudu jednotně řešena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, nebo ze dne 19. dubna 2017, sp. zn. 30 Cdo 5030/2016), přičemž byť se uvedené závěry vztahují explicitně k pochybení odvolacího soudu, je zjevné, že obdobně se musí postupovat v procesní situaci, kdy takový návrh byl učiněn již v prvoinstančním řízení, aniž by byl doručen žalované straně a aniž by takové pochybení bylo odstraněno v případném odvolacím řízení. Je tomu tak z toho důvodu, že odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu nemůže sanovat úkony a postupy, jež by – při dodržení zásad spravedlivého procesu – měly být činěny soudem prvního stupně, obzvláště pokud žalovaná strana namítá, že jsou zde právně rozhodné okolnosti, které je nezbytné dokazováním verifikovat a jež podle jejího názoru by měly vést k zamítnutí návrhu žalobce na postup podle § 107a o. s. ř. z důvodu zneužití jeho práva ve smyslu § 2 o. s. ř.

     Jak je zřejmé z obsahu spisu, taková procesní okolnost nastala i v posuzovaném případě.

     Soud prvního stupně návrh (původního) žalobce na postup podle § 107a o. s. ř. žalované nedoručil a bez dalšího přistoupil k vydání shora označeného rozhodnutí, kterým tomuto návrhu vyhověl. Žalovaná měla sice proti tomuto rozhodnutí soudu prvního stupně zachovanou možnost podat opravný prostředek (odvolání), čehož také využila (proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně podala odvolání), avšak její procesní možnosti brojit proti takovému návrhu se již (z povahy věci) zredukovaly (k tomu srov. § 205 a násl. o. s. ř.), namísto toho, aby jí byla zachována (v rámci zásad spravedlivého procesu) možnost uplatnit skutkové a právní argumenty, jakož i navrhnout důkazy k prokázání účelovosti tvrzeného převodu s cesí, jímž navrhovatel má zneužívat svého práva ve smyslu § 2 o. s. ř.

       Z obsahu procesního spisu dále vyplývá, že odvolací soud posledně zmíněné procesní konsekvence nezohlednil, předmětný návrh žalované nedoručil, a – jak plyne z odůvodnění písemného vyhotovení jeho usnesení – při rozhodování vycházel též z listinného důkazu předloženého advokátem původního žalobce (potvrzení U. B., a. s. ze dne 6. ledna 2017 na č. l. 60 o úhradě částky 16.914,- Kč J. L. ve věci úhrady nákladů řízení Ing. J. Ž.; příjemce převáděné částky byla „AK E. JUDr. P. a spol.“). Z této listiny učinil zjištění, že „dle údajů žalobce sice je vůči J. L. vedeno několik exekucí, ale jmenovaný...dodatečně doložil, že v jiném soudním sporu (v němž nebyl úspěšný) uhradil počátkem roku 2017 náklady řízení v částce 16.844 Kč...“, aniž by za tím účelem (v popsané procesní situaci) nařídil jednání, takže při dokazování postupoval in camera, a zjevně porušil právo dovolatelky na spravedlivý proces.

      Z těchto důvodů proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze považovat za věcně správné.