K vázanosti odvolacího soudu jeho právním názorem vysloveným v předchozím vydaném usnesení. K odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku

čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky      

§ 170 odst. 1 o. s. ř.

      Odvolací soud je povinen respektovat právní názor, který v téže věci vyslovil dříve, v předchozím kasačním usnesení, přičemž jediným relevantním důvodem odchýlení se od něj, odhlédne-li se od kasačního zásahu Nejvyššího soudu doprovázeného závazným právním názorem, může představovat podstatná změna v obsahu skutkového základu, která by zapříčinila vlastní neaplikovatelnost takového dříve vysloveného právního názoru.

     Uvedené závěry se přiměřeně uplatní i ve vztahu k měnícímu usnesení, v němž odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení z důvodu vyloučení soudní jurisdikce na základě účastníky uzavřené rozhodčí doložky změnil tak, že se řízení z důvodu absolutní neplatnosti rozhodčí doložky nezastavuje, a současně v odůvodnění svého usnesení vyložil, že v době před uzavřením kupní smlouvy s předmětnou rozhodčí doložkou byl žalobce ve výrazné finanční tísni, kterémuž právnímu názoru následně na základě podaného dovolání přisvědčil v odmítacím usnesení Nejvyšší soud.

      Odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku je třeba ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř. precizovat tak, aby z něj v logické návaznosti vyplývala jednotlivá dílčí skutková zjištění (nikoli obšírné opisy ze spisu),  jakož i závěr o skutkovém stavu vycházející z dílčích a pro rozhodnutí ve věci samé významných skutkových zjištění, který je východiskem pro následné právní posouzení věci.

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2021, sp. zn. 24 Cdo 411/2021