Metodika „Nejvyššího soudu“ k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z. ve světle šetření ombudsmana

V červenci t. r. ombudsman Stanislav Křeček zveřejnil zprávu o šetření ve věci Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z. [1] (dále též „Zpráva“ a „Metodika“), které bylo zahájeno ještě za působení přechozí ombudsmanky Anny Šabatové. Ombudsman v této Zprávě kritizuje mj. vedení Nejvyššího soudu, že nepřijalo příslušná opatření k řešení vzniklého (ve Zprávě podrobně vyloženého) problému. Ombudsman je ve své Zprávě, v níž zpochybňuje legitimitu vytvoření Metodiky a snah o její uplatnění (aplikaci) v právní praxi, vůči (nejen) vedení Nejvyššího soudu i Ministerstvu spravedlnosti opravdu velmi kritický. Jelikož se postupně začínají potvrzovat mé výhrady, které jsem na adresu Metodiky bezúspěšně (protože na půdě Nejvyššího soudu nebyl žádný zájem tento problém řešit) vyložil občanskoprávnímu a obchodnímu kolegiu Nejvyššího soudu již v roce 2014, dovolil jsem si z předmětné Zprávy ombudsmana, též s přihlédnutím k mým znalostem dané věci (a to nejen z pozice člena občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu), učinit následující stručnou rekapitulaci skutkových zjištění a názorů:

1. Metodika je soukromoprávním dokumentem (snažícím se řešit problematiku poskytování náhrad nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z.), který nevypracoval Nejvyšší soud. Metodika není právním předpisem, který by byl přijat cestou stanoveného a transparentního legislativního procesu, ani sjednocujícím stanoviskem, jehož existenci předpokládá zákon, který rovněž upravuje postupy jeho přijetí. Není ani žádnou obdobou sjednocujícího stanoviska, protože nepracuje s již vydanou judikaturou. Práce na vypracování Metodiky koordinovala Společnost medicínského práva podle smlouvy o koordinaci expertní činnosti a zpracování metodiky ze dne 30. 12. 2013, jež uvedená společnost uzavřela s Ministerstvem spravedlnosti. Společnost medicínského práva dne 31. 12. 2014 – jako zhotovitel díla – předala Ministerstvu spravedlnosti dílo nazvané: „Metodická pomůcka výpočtu peněžité náhrady za újmu způsobenou ublížením na zdraví, a to co do nároků vyvažující vytrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění.“ K uveřejnění Metodiky došlo dne 14. 4. 2014 nikoliv na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti, nýbrž na internetových stránkách Nejvyššího soudu, na kterých byla Metodika – včetně původní doprovodné tiskové zprávy - zjevně nesprávně prezentována jako Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z.

2. Metodika není shrnutím zásad, na kterých se shodla soudní praxe (není založena na soudní judikatuře ani na zásadách z ní plynoucích). Metodika většinu svého obsahu „neargumentuje“, ale prostě stanoví; neodůvodněně předpokládá závaznost plynoucí z hierarchie nadřízenosti a podřízenosti.

3. Pravomoc Nejvyššího soudu sjednocovat judikaturu obecných soudů je jedinečná a v určité míře prolamuje princip nezávislosti soudů; proto je zapotřebí, aby k výkonu této pravomoci docházelo jen v mezích a způsobem stanovených zákonem, což v případě Metodiky dodrženo nebylo. Metodika totiž vznikala ještě před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku a krátce po ní, tzv. v době, kdy žádná pravomocná rozhodnutí soudů ještě nebyla k dispozici.

4. V rozporu se zákonem o soudech a soudcích a s Jednacím řádem Nejvyššího soudu redakční rada Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu (dále též „Sbírka“) umožnila publikaci Metodiky coby soukromoprávního materiálu ve Sbírce, ač lze v ní podle uvedeného zákona publikovat pouze stanoviska kolegií Nejvyššího soudu a vybraná rozhodnutí Nejvyššího soudu či ostatních soudů. Dosud ze strany redakční rady Sbírky, ale ani ze strany vedení Nejvyššího soudu nebyl prezentován žádný právně relevantní důvod, který by vytěsňoval závěr, že uvedený soukromoprávní dokument nebylo možné v uvedené Sbírce, navíc se zavádějícím textem, že jde o Metodiku Nejvyššího soudu, publikovat. Jak je známo, Metodika byla publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 63/2014, přičemž v původním textu otištěné Metodiky bylo uvedeno, že občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu přijalo dne 12. 3. 2014 doporučení, aby při aplikaci § 2958 o. z. byla používána Metodika Nejvyššího soudu. Následně byla pod č. 1/2015 ve Sbírce provedena redakční oprava, kterou byla v úvodu Metodiky připojena informace, že občanskoprávní a obchodní kolegium (dále též „civilní kolegium“) Nejvyššího soudu vzalo dne 12. 3. 2014 Metodiku na vědomí.

4.1 V současnosti jsou veřejnosti dostupné dvě verze Metodiky – první tzv. „sbírková“ v podobě otištěné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (spolu s uvedenou redakční opravou), druhá tzv. „internetová“ je přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu v sekci rozhodovací činnost. Uvedené (obě) verze jsou obsahově částečně rozdílné. V textu „sbírkové“ verze Metodiky se např. nepravdivě uvádí, že: „občanskoprávní a obchodní kolegium přijalo dne 12. 3. 2014 doporučení, aby při aplikaci § 2958 o. z. byla používána Metodika Nejvyššího soudu“ anebo, že: „Doporučuje se, aby jako důkaz v soudních sporech byly využity znalecké posudky vypracované znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví odškodňování nemateriálních újem na zdraví, který splňuje kvalifikační požadavky…nadstavbový kurs Odškodňování újem na zdraví…podle Metodiky. K absolvování nadstavbového kursu se doporučuje školení, které provádí Univerzita Karlova v Praze 1, lékařská fakulta ve spolupráci se Společností medicínského práva o. s. Termíny a konání školení a zkoušek se budou zveřejňovat způsobem umožňujícím přístup na webových stránkách www.skoleniznalcu.cz. Znalecké posudky budou zpracovávány na webovém rozhraní (www.ztizeni.cz), které bude vytvořeno za účelem technické podpory a garance správnosti výpočtu.“ Vstup do uvedeného rozhraní, které v dané době jako jediné umožňovalo znalcům vkládat údaje k předmětným výpočtům podle Metodiky a s jehož pomocí bylo možné získat finální výpočet cílové částky, byl placený. Majitelem domény www.ztizeni.cz byla fyzická osoba propojená s dotčenými subjekty participujícími na Metodice, a v roce 2015 byla trestně stíhaná v závažné trestní kauze týkající jedné pražské nemocnice.

4.2 Teprve později vznikla webová rozhraní www.datanu a www.nahraduzsu.cz, která byla publikována v druhé tzv. „internetové“ verzi Metodiky, čímž byl završen dokonalý zmatek obsahového nesouladu mezi uvedenými verzemi Metodiky. Webové rozhraní www.datanu.cz vzniklo v důsledku smlouvy o využití výsledků dosažených při řešení projektu výzkumu a vývoje, která byla uzavřena dne 20. 12. 2017 mezi (hlavním příjemcem) Centrem dopravního výzkumu, v. v. i., se sídlem v Brně a (aplikačním centrem) Českou republikou – Nejvyšším soudem. Z obsahu této smlouvy vyplývá, že „aplikační partner“ měl mj. poskytnout hlavnímu příjemci oprávnění čerpat údaje Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, která zde byla nesprávně označena jako Metodika Nejvyššího soudu (toto nesprávné označení bylo uvedeno  v dalších materiálech Nejvyššího soudu prezentujících projekt „datanu“), ačkoliv v době uzavření této smlouvy Nejvyšší soud neměl žádné oprávnění k nakládání s Metodikou, k níž neomezená a bezplatná nevýhradní licence k užití práv náležela – na základě shora již uvedené smlouvy o koordinaci – České republice – Ministerstvu spravedlnosti.

5. I když vedení Nejvyššího soudu vědělo (ví), že Metodiku nevypracoval Nejvyšší soud, přesto připustilo, aby tento soukromoprávní materiál byl, respektive stále je publikován na internetových stránkách Nejvyššího soudu s nepravdivými informacemi o tom, že jde o Metodiku Nejvyššího soudu nebo že občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu přijalo dne 12. 3. 2014 doporučení, aby při výkladu § 2958 o. z. byla používána Metodika „Nejvyššího soudu“ anebo že Nejvyšší soud doporučuje soudům, aby jako důkaz v soudních sporech byly využit znalecké posudky vypracované znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví nemateriálních újem na zdraví, který absolvoval nadstavbový kurz podle Metodiky prováděný též Společností medicínského práva, personálně propojenou s Akademií medicínského práva, kde figurovali také dva soudci Nejvyššího soudu, kteří se na vypracování Metodiky se soukromými subjekty spolupodíleli.

6. Soudní funkcionáři Nejvyššího soudu, stejně jako dotčení soudci Nejvyššího soudu tak prokazatelně nesou svůj díl odpovědnosti na tom, že odborná i laická veřejnost byla a je stále matena tím, že Metodika je dílem Nejvyššího soudu a de facto má být rozhodujícími soudy respektována, ačkoliv ve skutečnosti ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i na internetových stránkách Nejvyššího soudu je publikován (navíc ve dvou rozdílných verzích) pouhý soukromoprávní materiál.

6.1 Publikace Metodiky ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu měla ovšem negativní dopad pro právní, respektive soudní praxi, která v důsledku toho byla uvedena v omyl, že se jedná o materiál Nejvyššího soudu. Dokonce z úst jednoho soudce Nejvyššího soudu a spoluautora Metodiky bylo veřejně sděleno (prokazatelně dohledatelné) silové prohlášení o nezbytnosti respektování Metodiky, jinak prý budou soudní rozhodnutí, která Metodiku nebudou respektovat, rušena (in iDNES, 14. 4. 2014: Zdravý člověk má cenu 10 milionů korun, shodli se experti). Toto silové prohlášení, zcela nepochybně pak mnohokrát jiným způsobem zdůrazňované, mělo zásadní vliv na chování soudců rozhodujících v předmětné materii, a to i s přihlédnutím k tomu, že podle judikatury kárných senátů může být nerespektování závazných právních názorů instančně vyšších soudů, stejně jako i úmyslné nerespektování judikatury Nejvyššího soudu ze strany soudců instančně nižších soudů považováno za jejich kárné provinění.

6.2 Jestliže tedy soudci zaregistrovali názor jednoho či více soudců Nejvyššího soudu ze specializovaného senátu na náhrady škody a nemajetkové újmy o tom (ve stručnosti shrnuto), že nebudou-li soudy při své rozhodovací činnosti respektovat Metodiku, pak jimi vydaná rozhodnutí, pokud budou předmětem dovolacího přezkumu, Nejvyšší soud zruší, pak z toho si nutně museli též vyvodit, že jde zde potencionální nebezpečí jejich možného kárného provinění, pakliže by takový právní názor nerespektovali. Soudcům byly ovšem předkládány nepravdivé informace o tom, že Metodika je materiálem Nejvyššího soudu, který je třeba při rozhodovací činnosti respektovat, ačkoliv „šiřitelům“ těchto nepravd bylo zřejmé, že Metodika je pouze soukromoprávní dílo, které nepředstavuje ani stanovisko Nejvyššího soudu, ani není jakýmkoliv formálně a v souladu se zákonem navenek vyjádřeným dílem Nejvyššího soudu, jež by měly soudy při své rozhodovací činnosti zohlednit či vzít v úvahu, jako např. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšším soudem publikované stanovisko vztahující se k řešení určité (vybrané) právní materie (určité právní otázky).

6.3 V důsledku takto kontinuálně šířené nepravdivé informace (primárně šířené publikací dvou verzí Metodiky – „sbírkové“ a „internetové“, jakož i při přednáškové a literární činnosti dotčených soudců Nejvyššího soudu, při školení znalců atd.) došlo k tomu, že soudy ve svých rozhodnutích vycházely z těchto nesprávných informací a svá rozhodnutí odůvodňovaly též s odkazem na Metodiku coby Metodiku Nejvyššího soudu, tedy s vyjádřením relevance informací v dané výseči výkladu a aplikace soukromého práva, ačkoliv se o žádnou Metodiku Nejvyššího soudu nejednalo. Později se o Metodice jako o materiálu Nejvyššího soudu začalo zmiňovat především v trestních rozhodnutích Nejvyššího soudu, což tyto zmatky ještě více prohloubilo, neboť poté automaticky (paušálně) docházelo k přejímání informace, že Metodika je materiálem Nejvyššího soudu, ačkoliv pro takový závěr neexistoval a dosud neexistuje žádný právně relevantní podklad. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že ani jakékoli vydané rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž se nesprávně uvádí, že Metodika je dílem Nejvyššího soudu, z uvedeného soukromoprávního materiálu nečiní dokument Nejvyššího soudu. Obecné soudy nejsou povinny tento zjevně nesprávný názor respektovat za podmínky, že v odůvodnění vydaného rozhodnutí pečlivě vyloží, proč se s názorem Nejvyššího soudu o tom, že Metodika je materiálem Nejvyššího soudu, neztotožňují.

6.4 Důsledek šíření nepravdivé informace, že autorem Metodiky je Nejvyšší soud a že tudíž Metodiku je třeba při rozhodovací činnosti respektovat, se dotkl i skupiny zhruba 88 soudních znalců, kteří vedeni těmito mylnými informacemi se podrobili nadstavbovému kurzu „Odškodňování újem na zdraví.“ Současně s uveřejněním Metodiky totiž začala Společnost medicínského práva, respektive s ní personálně provázaná Akademie medicínského práva organizovat zmíněné nadstavbové kurzy. Absolvování tohoto kurzu (v ceně 11 900 Kč na jednoho znalce) bylo nutnou podmínkou pro zápis znaleckého odvětví „stanovení nemateriální újmy na zdraví“ v oboru zdravotnictví. Znalci byli v závěru kurzu přezkoušeni podle Zkušebního řádu pro znalce z oboru zdravotnictví, odvětví nemateriální újmy na zdraví, podle kterého byli členy tříčlenné zkušební komise zástupce jmenovaný Nejvyšším soudem (ačkoliv žádný právní předpis nestanovil, že by Nejvyšší soud měl vysílat své zástupce na přezkušování v rámci soukromoprávních aktivit fyzických či právnických osob), Univerzitou Karlovou, 1. lékařskou fakultou, v dohodě se Společností medicínského práva, a zástupce jmenovaný Ministerstvem spravedlnosti. Podle čl. 9 odst. 5 Zkušebního řádu „Zkoušený, který byl klasifikován stupněm ‚prospěl‘, dále obdrží přístupové údaje do webového rozhraní, garantujícího správnost algoritmu výpočtu ztížení společenského uplatnění, dostupného na webové adrese www.ztizeni.cz.“ Spolupracující soudci na Metodice se tak uvedenou formulací ve vazbě na Zkušební řád de facto spolupodíleli na komercionalizaci celé věci, neboť znalci fakticky – aby dosáhli na možnost přístupu do webového rozhraní obsahujícího předmětnou výpočtovou aplikaci podle Metodiky – neměli jinou (reálnou) možnost, než absolvovat předmětný nadstavbový kurz, získat po jeho absolvování mj. přístupové údaje do této výpočtové aplikace a za její užívání pak platit příslušné poplatky soukromému subjektu, personálně provázenému i se společností, v níž byli činí i předmětní soudci. Po úspěšném absolvování tohoto kurzu byl znalcům vystaven certifikát, na němž byl spolupodepsán i soudce Nejvyššího soudu s uvedením svého jména, příjmení a údajem „předseda senátu Nejvyššího soudu ČR“, což pro interpreta textu takto vydaného certifikátu muselo vést k ujištění, že certifikát je spolupodepsán oficiálním zástupcem Nejvyššího soudu, ačkoliv tomu tak nebylo, neboť se jednalo o mimoprofesní činnost daného soudce Nejvyššího soudu v rámci realizace kurzu podle soukromoprávního materiálu, k níž dotčený soudce nebyl (a podle zákonné úpravy ani být nemohl) pověřen Nejvyšším soudem.

6.5 Byla-li by publikována pravdivá informace o Metodice v tom směru, že jde o soukromoprávní projekt, soudy by v předmětných civilních i trestních (adhezních) věcech zcela jinak rozhodovaly, neboť by fakticky – při absenci šíření nepravdivých informací o Metodice jako o materiálu Nejvyššího soudu – při rozhodování toliko (v rámci právní argumentace plynoucí z Metodiky případně uplatněné tou kterou procesní stranou v občanském soudním řízení či v trestním řízení) k Metodice přihlížely k coby soukromoprávnímu dokumentu. Lze současně důvodně předpokládat, že za takového stavu by nemohlo ani dojít k nastavení předmětného znaleckého odvětví s požadavkem absolvování nadstavbového kurzu podle Metodiky, a lze též předpokládat, že soudní znalci by nepodstupovali absolvování takového kurzu a neměli by s tím spojené finanční výdaje (v seznamu soudních znalců v současné době prochází 88 znalců, kteří museli absolvovat uvedený nadstavbový kurz, za nějž každý z nich zaplatil předmětné soukromé společnosti odměnu ve výši 11 990 Kč; celkem tak ze strany znalců bylo vynaložena částka 1 055 120 Kč).

7. Ministerstvo spravedlnosti bez ohledu na právní povahu Metodiky a její nezávaznost přesně podle požadavků Metodiky zakotvilo shora již uvedené znalecké odvětví „stanovení nemateriální újmy na zdraví“ jako jediné nové do příslušné vyhlášky. Podle právní úpravy platné od 1. června 2015 do 31. 12. 2020 bylo podmínkou pro jmenování znalcem v odvětví „stanovení nemateriální újmy na zdraví“ vysokoškolské lékařské vzdělání v magisterském studijním programu a získání osvědčení o absolvování nástavbového kurzu Odškodňování újem na zdraví (pořádaný např. Společností medicínského práva). Ministerstvo spravedlnosti blíže nevysvětlilo důvody, které vedly k zakotvení nového znaleckého odvětví v návaznosti na nezávazný materiál a k nastavení podmínek pro jmenování znalcem v dané podobě. Znalecké odvětví přitom neodpovídalo odborné způsobilosti, kterou mohli získat lékaři v rámci existující zdravotnických oborů. Z Metodiky nevyplývá a dosud nikým (ze strany Ministerstva spravedlnosti či spoluautorů Metodiky) nebylo ani blíže objasněno, proč újmu na zdraví může posuzovat držitel vysokoškolského lékařského vzdělání bez ohledu na to, zda získal specializaci v klinickém oboru, či nikoliv, a bez ohledu na spojitost jeho lékařské specializace s danou konkrétní újmou na zdraví. Ad absurdum uvedené nastavení podmínek umožňovalo, aby lékař z neklinických oborů, jako je např. hygiena, posuzoval újmu na zdraví v důsledku poranění páteře jen z titulu, že absolvoval kurz zaměřený na aplikaci Metodiky.

8. Ministerstvo spravedlnosti selhalo coby státní orgán státní správy znalecké činnosti při posuzování podmínek absolvování nadstavbového kurzu „Odškodňování nemajetkových újem na zdraví“. Přitom jedinou náplní tohoto kurzu bylo školení zaměřené na aplikaci Metodiky, ačkoliv se nejedná o právně závazný a ze zákona vyplývající způsob, jakým by měla být újma na zdraví posuzována.

9. Problematická je představa spolutvůrců Metodiky, že by to měl být znalec (lékař), který zhodnotí jednotlivé domény a vyčíslí celkovou částku újmy, bez ohledu na to, že soud je dle Metodiky následně oprávněn s touto částkou dále pracovat. Metodika ve značné míře přenáší podstatu rozhodování o náhradách nemajetkové újmy na zdraví ze soudu na znalce, což je v přímém rozporu s původním úmyslem zákonodárce.

10. Ačkoliv vedení Nejvyššího soudu vědělo, že Metodika je soukromoprávní materiál, přesto na Ministerstvu spravedlnosti prosazovalo její revizi, aniž by tato okolnost byla odpovídajícím způsobem signalizována členům občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Jako (do 31. 12. 2021) člen občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu jsem zatím nepochopil ani nezjistil mechanismus, kdo a z příkazu koho kupř. dosud prováděl příslušné zásahy do textu „internetové“ verze Metodiky, měnil v textu webové odkazy, vypouštěl některé části textu, respektive prováděl dílčí změny v textu Metodiky, kdy každou takovou změnou docházelo ke stále většímu rozdílu s textem tzv. „sbírkové“ Metodiky. Jedno je jisté, dosud žádný materiál, na jehož základě by k takovým změnám došlo, nebyl členům občanskoprávního a obchodního kolegia zákonu odpovídajícím způsobem předložen.

11. Z hlediska možného ohrožení důvěry v nestranné rozhodování soudu nelze zapojení soudců ve věci Metodiky hodnotit izolovaně, tj. zvlášť posuzovat jejich účast na samotné tvorbě Metodiky, na jejím zveřejnění, na jejím školení a jakémkoliv dalším prosazování v praxi; naopak, zcela zásadní je posuzovat celou tuto škálu aktivit jako jeden celek a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem týkajícím se Metodiky. Ombudsman totiž při šetření také zaznamenal, že dva soudci Nejvyššího soudu byli činní (aktuálně je již jeden, druhý je však stále propojený s aktivitami kolem Metodiky) v orgánu Akademie medicínského práva, která je partnerským subjektem Společnosti medicínského práva („zhotovitele“ Metodiky podle smlouvy o koordinaci uzavřené s Ministerstvem spravedlnosti), že v jejich případě dochází ke zjevnému poměru k věci a střetu zájmů, neboť na straně jedné měli soudci povinnost rozhodovat dovolací agendu týkající se také právních problémů řešených Metodikou, a na straně druhé jako osoby činné v orgánu Akademie medicínského práva byli  povinni (nyní jde již o jednoho soudce Nejvyššího soudu) zajišťovat chod této obecně prospěšné společnosti spočívající v „poskytování poradenských a konzultačních služeb medicínském právu“ či ve „zpracovávání odborných studií a oponentních studií v medicínském právu.“ Kromě toho součástí těchto aktivit byl i projekt Medicalaw představující poskytování právního poradenství. Navíc soudci v této obecně prospěšné společnosti byli propojeni s osobou, která již od r. 2015 byla trestně stíhána v závažné trestní kauze týkající se jedné pražské nemocnice, a jež byla držitelkou internetových domén, na které první tzv. „sbírková“ verze Metodiky stále odkazuje.

12. Metodika je konkrétní úpravou svého druhu (např. stanovení hodnoty zmařeného lidského života, stanovení procentuální hodnoty, skrze kterou je třeba zohlednit výjimečné okolnosti, jako je např. věk či ztráta skutečně výjimečné lepší budoucnosti). Zapojení soudní moci nebylo v tomto ohledu i podle ombudsmana standardní. K argumentu, že soudci se běžně podílejí na tvorbě právních předpisů, pak lze dodat, že na rozdíl od Metodiky je u právního předpisu podíl soudce na této aktivitě předem „limitován“ tím, že návrh právního předpisu následně vejde do legislativní rozpravy a bude muset obstát v legislativním procesu, kde bude podroben hodnocení z různých úhlů pohledu a s ohledem na různé dotčené zájmy. Soudce, který se podílí na přípravě právního předpisu, nemá ve svých rukou moc ovlivnit výslednou podobu právního předpisu. V případě Metodiky bylo předem zřejmé, že bude přijata v takové podobě, na jaké se shodnou sami tvůrci.

13. Soudci, kteří se v užším kruhu podíleli na tvorbě Metodiky, připustili, aby se přímo v textu Metodiky hovořilo o tom, že se jedná o Metodiku Nejvyššího soudu. Dokonce přímo v textu Metodiky předem počítali se zřízením nového znaleckého odvětví a povinného školení znalců. I na nich tak leží díl odpovědnosti za vznik nového znaleckého odvětví, jakkoliv samotné promítnutí znaleckého odvětví do vyhlášky „jde za“ Ministerstvem spravedlnosti. Pokud se soudci Nejvyššího soudu do projektu přípravy Metodiky zapojili, měli důsledně dbát na její nezávaznost a neměli mu propůjčovat autoritu Nejvyššího soudu. Rovněž si měli být vědomi toho, že se jedná o materiál určité omezené skupiny zapojených subjektů, ke které se v daném okamžiku ještě nemohly vyjádřit některé dotčené skupiny (zejména zástupci poškozených).

14. Soudce je při všech svých činnostech vázán jen zákonem a jeho hlavním posláním je nezávislé a nestranné rozhodování konkrétních soudních věcí. V jakékoliv své mimosoudní činnosti by si soudce měl být vědom mezí, v nichž se jako soudce může pohybovat, a měl by být obezřetný a zdrženlivý. Ještě větší zdrženlivost je třeba žádat od soudců specializovaných senátů Nejvyššího soudu. Patří bezesporu k největším kapacitám na konkrétní právní otázky. S ohledem na možnost věnovat se v soudním rozhodování úzce vymezeným oblastem koncentrují ve svých rukou velký vliv nad danou právní oblastí. Chtějí-li tento vliv ještě dále posilovat mimo soudní síň, měli by své zapojení do takové aktivity velmi pečlivě a kriticky zvažovat.

15. Ombudsman ve své Zprávě správně pokládá následující otázky, které prostupují celým projektem Metodiky, a na něž v podstatě každá svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka (srov. § 4 odst. 1 občanského zákoníku) musí dospět k odpovědi „nepřijatelné“:

15.1 Je přijatelné, že tentýž soudce vydává spolu s představiteli daného soukromého subjektu odborné právní publikace, v nichž prezentuje Metodiku jako doporučení Nejvyššího soudu k aplikaci „zásad slušnosti“, ač si měl být vědom toho, že se nejedná o materiál Nejvyššího soudu?

15.2 A je přijatelné, aby k tomu všemu soudce působil v orgánech společnosti (Akademie medicínského práva) personálně provázané se soukromým subjektem, jenž je podle smlouvy autorem Metodiky (Společnost medicínského práva) a který je propojený s provozovateli webových domén určených k výpočtu výše újmy dle Metodiky?

16. Ombudsman považuje za varovný signál, že na straně vedení Nejvyššího soudu nezaznamenal potřebnou míru sebereflexe a ochoty zabývat se uvedenými aktivitami soudců. Stejnou pasivitu bylo možno zaznamenat i ze strany Ministerstva spravedlnosti. Pro zákonodárce tak vyvstává otázka, jak podobné situace řešit, pokud selhává státní správa soudů.

17. Vzhledem k popsané situaci si lze – pro zachování odpovědného právního režimu v demokratickém právním státě – představit např. následující (možný) postup:

17.1 Ministerstvo spravedlnosti (dále též „Msp“) v dohodě s Nejvyšším soudem započne vykonávat svá autorská práva plynoucí z Metodiky, jež byla Msp předána zhotovitelem – Společností medicínského práva. Vzhledem k tomu, že v textu zhotovitelem předané Metodiky se na mnoha místech nesprávně uvádí, že jde o Metodiku Nejvyššího soudu, což neodpovídá stavu de iure, je nezbytné, aby zhotovitel – Společnost medicínského práva tuto Metodiku v částech nesprávných formulací opravila, jinak takový materiál nelze veřejně (rozuměno s takto nepravdivými informacemi) publikovat.

17.2 Stávající tzv. „internetová“ verze Metodiky (navíc obsahově již několikrát upravená oproti její tzv. „sbírkové“ verzi) přestane být zveřejňována na internetových stránkách Nejvyššího soudu např. s vysvětlující poznámkou, že z rozhodnutí Msp byly započaty intenzivní legislativní práce na příslušné úpravě předmětné materie, čímž Metodika již pozbývá na svém významu.

17.3 Msp doporučí Centru dopravního výzkumu, v. v. i. a Nejvyššímu soudu, aby z jejich strany byl reflektován právní stav plynoucí z autorství k Metodice, což zřejmě znamená, že mezi uvedenými smluvními stranami dojde k příslušné úpravě obsahu dané smlouvy, a to ve vazbě na zveřejňování informací na stránkách www.datanu.cz

17.4 Msp by mohlo stran úpravy podle § 2958 o. z. zvážit postup právní reglementace způsobem obdobným jako pro pracovněprávní oblast (tj. po příslušné novelizaci civilního kodexu jít směrem obdobným jako podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání), což je zřejmě jediná schůdná možnost řešení dané situace, kdy bude využito v úvahu přicházejících služeb ze strany příslušných lékařských společností (např. ČLK, ČLS UJEP atd.) z pohledu sledované nové právní reglementace dané materie. Vzhledem k dikci § 2958 o. z. by taková vyhláška stanovila nejnižší limity pro odškodňování s tím, že otázka jejich případného navyšování je věcí toho kterého rozhodujícího soudu aplikujícího odškodnění podle zásad slušnosti, s přihlédnutím k jedinečným skutkovým okolnostem rozhodované věci; v tomto směru by se pak plně mohla rozvinout úloha Nejvyššího soudu coby sjednocovatele judikatury, který by přirozeně vycházel z dosavadní judikatury nižších soudů, mapoval případné rozhodovací defekty a svou judikaturou rozvíjel výklad a aplikaci odškodňování podle zásad slušnosti, jak měl na mysli zákonodárce.

17.5 V důsledku legislativního směru dle ad 17.4 odpadnou tak do budoucna jakékoliv pochybnosti spojované s případnými komerčními aktivitami atd., přičemž soudci, kteří za této nové normativní situace naznají potřebu poskytovat své služby v oblasti školení atd., by v těchto souvislostech již nemohli být ze strany veřejnosti spojováni s aktivitami shora, jistěže při důsledném respektování svých zákonem stanovených povinností. V návaznosti na uvedené bych chtěl odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Nd 313/2014, v němž byl vyložen mj. právní názor, že je věcí soudců samotných (jejich střízlivého rozumu, uvážlivosti a etického cítění), aby se nijak nezapojovali do mimoprofesních činností (tím spíše předpokládajících jakékoliv rozhodování týkajícího se práv a povinnosti jiných subjektů), jež mohou při výkonu jejich soudcovské funkce zakládat důvod pochybovat o jejich nepodjatosti ve skutkově obdobných sporech, k jejichž projednávání a rozhodnutí jsou rozvrhem práce příslušného soudu povoláni, ale také i státu, zda, a pokud ano, pak jakým účinným způsobem bude monitorovat dodržování uvedených pravidel a případně při zjištění nedostatků jaká konkrétní opatření učiní ke zjednání nápravy.

18. Z vyloženého současně také vyplývá, že jakmile se připustí těsnější vazby mezi (vrcholovými) soudci a zástupci exekutivy, jako tomu bylo např. právě v případě Metodiky, ztrácí exekutiva de facto možnost flexibilního řešení problému a vhledu do personálních souvislostí, neboť právě pro těsné vazby s těmito soudci či soudními funkcionáři je prakticky vyloučené, aby proti nim v souladu se zákonem o soudech a soudcích – bude.li toho třeba - zasáhla. Toto zjištění by mělo být reflektováno při tvorbě Nejvyšší soudcovské rady a při zajišťování kontrolních mechanismů, neboť bez účinné kontroly a pojistek hrozí nebezpečí protěžování, personální korupce, excesivního chování a vytváření problematického prostředí, v němž se vytvářejí (dominují) – pro justici zcela nepřijatelné - klientelistické či lobbistické vazby.

18.1 Zdůrazňuji, že soudci, a to ani soudci Nejvyššího soudu, nemohou suplovat legislativce a výkon své soudcovské činnosti „kreativně“ doplňovat lobbováním za prosazení či precizaci té které právní úpravy, a to společně s určitou skupinou fyzických či právnických osob, zainteresovaných na výsledku takového lobbování (např. pojišťovací lobby).

18.2 (Dnes již bývalou) ministryni spravedlnosti Marii Benešovou jsem o daném problému podrobně informoval dopisem v listopadu 2019 a současně navrhl řešení vzniklé situace (v zásadě jak je uvedeno v ad 17). Odpovědi paní ministryně jsem se dočkal po několika urgencích prakticky až po roce, aniž by paní ministryně projevila zájem na toto téma se mnou, s (dnes již bývalým) členem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, diskutovat, případně pochopit, proč takto poměrně nestandardně vystupuje (dnes již bývalý) soudce Nejvyššího soudu. Paní ministryně prostě neměla zájem. Učinila-li by tak, vysvětlil bych jí a příslušnými podklady prokázal, že ohledně Metodiky panují velké problémy a že dosavadní participace některých soudů jde jednoznačně na vrub jejich soudcovských povinností a musí být řešena. Jak je zřejmé, na tomto poli paní ministryně žádné opatření neučinila, takže musel to být až na základě podnětu jednoho Metodikou a znaleckým odvětvím dotčeného lékaře (stěžovatele) ombudsman, který varovně zvedl prst a ve své Zprávě podrobil Metodiku, vedení Nejvyššího soudu i Ministerstvo spravedlnosti poměrně tvrdé kritice. Bohužel, k nápravě dosud nedošlo a celá věc zašla tak daleko, že jeden z dotčených soudců na svém nedávném semináři dokonce prohlásil, že nesouhlasí s kritikou ombudsmana, který se asi neseznámil se všemi předmětnými podklady ve vztahu k Metodice. O jaké podklady či vhledy se mělo jednat však tento soudce již neuvedl a obávám se, že ani uvést nemohl a ani nemůže, neboť výše vyložené informace (co, kdo, jak, s kým, kde a ve vztahu ke komu či k čemu učinil v souvislosti s Metodikou) představují tvrdá data.

[1] In https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/9252

[2] Jediná dr. Iva Brožová, bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu, měla opravdový zájem předmětné věci řešit; dala např. pokyn k odstranění původní obsahově matoucí tiskové zprávy týkající se Metodiky, komunikovala ohledně možných řešení vedoucích ke zjednání nápravy, avšak vše zapadalo do období, kdy již byla rozhodnuta rezignovat na svou předsednickou i soudcovskou funkci, k čemuž také došlo dne 21. 1. 2015.

[3] Jmenovaný, který byl trestně stíhán v kauze týkající se Nemocnice na Homolce, zemřel v listopadu 2021.