Nad dnešním nálezem Ústavního soudu sp. II. ÚS 2765/20 ohledně (ne)transparentnosti jednání obce při nakládání s jejím majetkem

    Ústavní soud dnes vyhlášeným nálezem II._US_2765_20_an.pdf (178320) zrušil (měnící) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1198/2020 - 24 Cdo 1198-2020.pdf (504724), který řešil velmi závažný problém netransparentnosti jednání obce při nakládání s obecním majetkem. Nález Ústavního soud mne v žádném ohledu nepřesvědčil silou své argumentace.

     Nejvyšší soud s odkazem na odůvodnění svého rozsudku a na vyloženou ústavně právní argumentaci stěžovatelů ve vyjádření k ústavní stížnosti mj. vyložil (v textu nyní tučně zvýrazňuji):

     „…v čl. III. kupní smlouvy ze dne 20. 5. 2013 (prodej předmětného pozemku obcí Ú… původně žalovaným 1/ a 2/) je nesprávně uvedeno, že byl „prodej pozemku odsouhlasen na zasedání zastupitelstva obce dne 15. 5. 2013“, neboť ze skutkových zjištění soudů (prvního stupně i odvolacího) vyplynulo, že předmětné zasedání zastupitelstva obce (původně žalované 3/) se konalo dne 16. května 2013, takže uzavřel-li starosta obce s původně žalovanými 1) a 2) převodní smlouvu s tím, že za obec  projevuje vůli na základě rozhodnutí své obce o majetkoprávním úkonu (převodu předmětného pozemku původně žalovaným 1/ a 2/), činil tak s odkazem na rozhodnutí, které zastupitelstvo obce uvedeného dne nepřijalo.

      Pokud jde o (ústavně) právní argumentaci stěžovatele (stěžovatelů) ohledně tvrzeného porušení práva na samosprávu, porušení práva na ochranu vlastnictví a porušení práva na spravedlivý proces, vesměs se jedná o prostou právní polemiku s rozhodnutím Nejvyššího soudu, místy účelově zformulovanou až překroucenou. Stěžovatel či stěžovatelé vážně obhajují proces tvorby projevu vůle dané obce vztahující se k předmětnému majetkoprávnímu jednání, který podle přesvědčení rozhodující senátu dovolacího soudu představuje případ netransparentního jednání obce.

       Obec zveřejnila záměr o prodeji pozemku s tím, že: ‚po zákonnou dobu 15 dnů mohou občané vznášet písemné připomínky k tomuto prodeji, v termínu od 19. 3. 2013 do 4. 4. 2013 na OÚ v Ú... Následně bude prodej projednán na zasedání zastupitelstva obce.‘ Dne 4. 4. 2013 obci doručila nabídku na koupi pozemku původní žalobkyně Bc. V. S. s nabídkou 170 Kč/m2 a manželé K. a P. S. s nabídkou 150,- Kč/m2.  Poté tehdejší starosta obce dopisem ze dne 8. 4. 2013 informoval původně žalované 1) a 2), kteří v té době nabídku obci neučinili (do 14. 4. 2013 na uvedený záměr obce nereagovali), o podaných nabídkách shora, na což původně žalovaní 1) a 2) reagovali dopisem ze dne 14. 4. 2013, adresovaným Obecnímu úřadu v Ú., v němž starostovi obce poděkovali za poskytnuté informace ohledně prodeje uvedeného obecního pozemku s tím, že jejich zájem o koupi tohoto pozemku trvá a že jsou připraveni akceptovat i kupní cenu 170 Kč/m2  namísto původních 150 Kč/m2.

      Dne 16. 5. 2013 se konalo zasedání zastupitelstva obce, při kterém bylo – a to bez předchozí vedené diskuze či jakéhokoliv zvažování o učiněných zbylých dvou nabídkách ke koupi předmětného pozemku ze strany původní žalobkyně či manželů S. – rozhodnuto o prodeji pozemku žalovaným 1) 2). V situaci, kdy se nejednalo o adresný záměr prodeje pozemku žalovaným 1) a 2), nýbrž o standardní publikovaný záměr obce o zamýšleném prodeji pozemku, je s ohledem na uvedené okolnosti zřejmé, že se jedná o případ netransparentního jednání obce, jak jej dovolací soud podrobně vyložil v odůvodnění svého rozhodnutí; v podrobnostech proto odkazuji na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu.

       Při rozhodování Nejvyšší soud respektoval také v rozhodnutí vyloženou nálezovou judikaturu Ústavního soudu. V usnesení ze dne  15. prosince 2015. sp. zn. I.ÚS 2607/15, Ústavní soud s odkazem na svou nálezovou judikaturu (např. ve věci sp. zn. IV. 1167/11), připomenul, že je vyloučeno, aby obec, jakožto územní společenství občanů majících právo na samosprávu (článek 100 odst. 1 Ústavy) a jako veřejnoprávní korporace (článek 101 odst. 3 Ústavy) hospodařila s vlastněným majetkem prostřednictvím svých volených orgánů tak, že by na prvý pohled pochybným charakterem tohoto hospodaření podlamovala důvěru občanů, kteří obec tvoří, v to, že její správa je správou ve prospěch obce a nikoliv ve prospěch jiných subjektů. Samostatné spravování obce zastupitelstvem (článek 101 odst. 1 Ústavy) neznamená, že by zvolené zastupitelstvo a představitelé obce stáli nad společenstvím těch, kteří je k výkonu samosprávy zvolili. Ti, kdo obec spravují, by neměli ztratit ani na okamžik ze zřetele, že nejsou majiteli obce a že správa obce není poručníkováním těch, kteří obec tvoří. Nabídkové řízení musí probíhat v souladu s dobrými mravy a principy slušnosti, aby předem stanovená kritéria nebyla chápána jako záminka pro výběr předem stanoveného zájemce.

      Nejvyšší soud s přihlédnutím k právní argumentaci vyložené v odůvodnění jeho rozhodnutí, na kterou pro stručnost odkazuji, formuloval zásadní názor, že v situaci, kdy bylo obci, která publikovala záměr o prodeji svého (nemovitého) majetku za určitou kupní cenu, doručeno více (navíc stejných) nabídek o koupi tohoto majetku, musí být z následujícího rozhodovací procesu zastupitelstva obce – v zájmu zachování transparentnosti nakládání s obecním majetkem – zřejmé, proč nakonec obecní zastupitelstvo rozhodlo (favorizovalo) konkrétní ze dvou či více učiněných nabídek; takový vhled povětšinou vyplývá ze zápisu o průběhu zasedání zastupitelstva obce.

      V podané ústavní stížnosti či stížnostech se ovšem preferuje ten postup, který by v mnoha ohledech i v jiných věcech zcela zásadním (a negativním) způsobem ovlivnil nakládání s nemovitým majetkem a pro futuro (nebyl-li by shledán závadným) by se stal přímo pobídkou pro zákulisní lobbování a pro rozšiřování různých forem netransparentního rozhodování v majetkoprávních záležitostech obcí. Představme si případ, pokud by zastupitelstvo velkého města publikovalo záměr o prodeji velmi lukrativního pozemku v centru města, přičemž starosta (či primátor) takového města by si vedl jakousi soukromou korespondenci s budoucím zájemcem (např. devoleperem) o koupi tohoto pozemku, který by po lhůtě určené k předložení nabídek – s informací od starosty, kolik zájemců a s jakými nabídkami na záměr obce dosud reagovali – učinil obci svou nabídku, kterou nakonec zastupitelstvo obce akceptovalo, aniž by bylo zřejmé, z jakého důvodu nebyla akceptována ta která nabídka z řad jiných zájemců. Jestliže by tato situace nepředstavovala nestandardní rozhodování obce, nepředstavovala by případ netransparentního chování obce při nakládání se svým majetkem, pak by se vlastně tyto procedury zcela míjely s požadavkem na řádné vykonávání povinností samosprávy v demokratickém právním státě a z pohledu (nejen) dotčených (zbylých) účastníků nabídkového řízení by vyznívaly krajně nespravedlivě, narušovaly by důvěru občanů dané obce v chování samosprávy a v její předvídatelné právní jednání. Došlo by totiž ke stavu, že starosta obce by mohl svévolně jednat s budoucím zájemcem o koupi obecního pozemku, privilegovat jej např. formou předávání informací o dosavadních nabídkách, na rozdíl od jiných zájemců, aby poté zastupitelstvo obce rozhodlo ve prospěch takto protěžovaného zájemce, aniž by se v rámci rozhodovací procedury vůbec zabývaly (posuzovaly) jinými nabídkami. Takový přístup ovšem nemá nic společného s transparentním rozhodováním obce o jejím majetku, odporuje platné právní úpravě i rozhodovací praxi Ústavního soudu (jeho nálezové judikatuře, která je v odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího soudu zmiňována) i Nejvyššího soudu.

      Napadeným rozsudkem dovolacího soudu bylo určeno, že předmětný pozemek je stále ve vlastnictví uvedené obce, takže v tomto směru nemohlo dojít ani k porušení práva obce na ochranu jejího vlastnictví. Zastupitelé obce si musejí uvědomit, že zde nepředstavují privilegované osoby, které mohou postupovat při nakládání s obecním majetkem netransparentně, nepředvídatelně, třeba tak, že při kumulací více nabídek o koupi obecního pozemku privilegují nabídku určitého zájemce, aniž by vůbec vyložili (bylo z jejich rozhodovacího procesu jakkoliv zřejmé), proč k takovému rozhodnutí vlastně dospěli. Skutkové okolnosti daného případu jsou z mého pohledu naprosto flagrantní a zcela vyznívají pro závěr o netransparentním chování dané obce při prodeji uvedeného pozemku. Rozhodující senát Nejvyššího soudu přitom důsledně respektoval i nálezovou judikaturu Ústavního soudu, která právě na požadavek transparentnosti obcí při nakládání s obecním majetkem ustáleně upozorňuje.“

     Vyložené závěry, jež byly odpovídajícím způsobem rozvedeny v rozhodnutí Nejvyššího soudu, směřovaly k zajištění transparentního nakládání s obecním majetkem, což by podle mého hlubokého přesvědčení mělo být z ústavně právního hlediska odpovídajícím způsobem zohledněno ve vztahu k otázce, kterou nakonec Ústavní soud nepovažoval jako klíčovou, zásadní, naprosto převažující pro daný případ. Případ, v němž starosta a obecní zastupitelstvo dané obce postupovali popsaným (z pohledu Nejvyššího soudu netransparentním) způsobem.

     Představme si situaci, kdy bude primátor statutárního města tímto (flagrantním) způsobem postupovat ve vztahu k nějakému developerovi. Nemohu akceptovat, že takové chování představitele obce a obecního zastupitelstva má být soudy považováno za podružné.

     Dnes vyhlášený nález ve věci sp. zn. II. ÚS 2765/20 tedy musím respektovat, absolutně však nesouhlasím s jeho důvody, které ve skutkových poměrech tohoto případu nevyznívají přesvědčeni, ale spíše formalisticky.