Návrh vs. teze věcného záměru civilního řádu soudního

     V souvislosti s návštěvou Brna (tuto středu) nový ministr spravedlnosti Jan Kněžínek zdůraznil, že dosud nebyl zpracován věcný záměr civilního řádu soudního, nýbrž pouze jeho teze.  V této souvislosti ministr Kněžínek mj. vyložil, že: „Současné vedení ministerstva považuje dialog se soudci při přípravě předpisů opravdu za důležitý. Jen bych rád upozornil, že co se týká nového civilního řádu, jsme teprve na začátku cesty. Ještě se nejedná o samotný věcný záměr, ale pouze o podklady pro jeho přípravu. Vzájemnou komunikaci mezi ministerstvem a soudci povedeme i při tvorbě novely zákona o soudech a soudcích“ (zdroj: https://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=361254).

     Faktem je, že mnozí, včetně samotných členů pracovní skupiny pro přípravu civilního řádu soudního, označují publikovaný materiál zde: https://crs.justice.cz/uvod, za věcný záměr civilního řádu soudního (viz článek členů zmíněné pracovní skupiny publikovaný např. v čas. Právní rozhledy č. 23-24/2017) – viz úvodní slova: „Přestože od zásadní změny společensko-politické situace v někdejším Československu uplynulo již 28 let, nemá Česká republika na rozdíl od Slovenska stále nový civilněprocesní kodex. První krok k němu představuje věcný záměr civilního řádu soudního, jenž byl před nedávnem zveřejněn na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Jeho ambicí je vytvoření moderního a koncepčně jednoznačného kodexu upravujícího civilní sporné řízení.”

      I kdyby však šlo jen o pouhé teze, tedy o pouhou (ideovou) přípravu věcného záměru civilního řádu soudního, již počátek všeho je značně defektní v tom, že tomuto zbytečnému úsilí nepředcházelo zpracování odpovídající (řádné) analýzy právního stavu na úseku civilního procesu, a hned se pojal (předchozím ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem iniciovaný) plán směřování civilního procesu rakouským či rakousko-německým modelem.

     Navíc absurdní na celé věci je, že sám předseda oné komise do února t. r. pracoval na NS a údajně “vypracoval projekt zabývající se současným a možným budoucím stavem občanského soudního řízení, na nějž by mohla být v budoucnu navázána konference k danému tématu“ (https://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/web/Proverejnostamedia~Poskytnuteinformace~Odpoved_na_zadost_o_poskytnuti_informace_ve_smyslu_zakona_c__106_1999_Sb___evidovanou_pod_sp__zn__Zin_18_2018~?openDocument&lng=CZ; údajně říkám z toho důvodu, že tento projekt se mi dosud nepodařilo zajistit), takže mohl předtím na uvedené téma komunikovat (pokud by vyvinul elementární snahu, neboť okolnosti si to přímo vyžadovaly) se členy občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, čímž by se mu dostalo mj. odpovědi, že nejprve je zapotřebí provést analýzu daného stavu a není možné se zabývat zpracováním jakýchsi tezí civilního procesní úpravy na bázi rakouského či rakousko-německého modelu. V tomto směru pak zmíněný předseda pracovní skupiny mohl informovat předchozího ministra Pelikána, čímž by se (možná) zabránilo zbytečnému vynakládání energie na zpracování tezí, které pro soudní (právní) praxi jsou stěží v nynějších poměrech využitelné.

     A i když jsou dále pořádány konference ohledně (tezí) věcného záměru civilního řádu soudního ovlivněného rakouskou či rakousko-německou procesní úpravou, začíná být stále více jasné, že nejprve je třeba provést poctivou procesní inventarizaci stávajících procesních institutů a položit si základní otázku, zda a proč je třeba přistoupit k procesní rekodifikaci, a jakým směrem se má ubírat. K tomu by právě měla sloužit analýza stávající tuzemské procesní úpravy, která prostě chybí, respektive dosud (pokud snad zpracována byla) nebyla publikována.