Nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně

      Jde o nepřezkoumatelný rozsudek, jestliže závěr soudu o skutkovém stavu má podobu citace provedených důkazů, které (ve svém souhrnu) připouštějí různý výklad.

      Odůvodnění rozsudku postrádá právní posouzení věci tehdy, není-li v něm ani slovním vyjádřením ani citací příslušného zákonného ustanovení vyjádřeno, jak soud věc posoudil po právní stránce.

    Posouzením věci po právní stránce se rozumí výklad o tom, z jakých ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu soud vycházel (proč pod tato ustanovení podřadil zjištěný skutkový stav), jak je případně vyložil a výklad v tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti, a jak proto byla věc rozhodnuta.

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 5 Co 571/2010

     K věci: Okresní soud v Českém Krumlově zamítl žalobu o vydání souboru specifikovaných prodejních stánků. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení.

      Z odůvodnění: V odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud kromě reprodukční části, v níž uvádí obsah žaloby po připuštěných změnách a procesní stanoviska žalovaných, označuje jednotlivé důkazy, které v řízení provedl, a uvádí skutečnosti, které z těchto důkazů zjistil. Závěrem pak souhrnně uvádí skutková zjištění, ke kterým v řízení dospěl. Tato skutková zjištění však mají opět podobu reprodukce otázek soudu pokládaných svědkům při jejich výslechu a reakcí svědků na tyto otázky, případně podobu citací z listinných důkazů. Z odůvodnění je nicméně zřejmé, že okresní soud dospěl k závěru, že je vyloučeno, aby došlo ke zbourání kovových stánků a vybudování nového areálu ze dřeva na přelomu let 1995 a 1996. Okresní soud dále uvádí, že jeho skutkovým zjištěním je, že „vlastníci stánků rozhodně neprovedli úpravy, ale vybudovali úplně nový areál.“ I když okresní soud to v odůvodnění napadeného rozsudku výslovně neuvádí, tak z popisu skutečností zjištěných z výpovědí svědků a jejich hodnocení, vyplývá, že okresní soud má za zjištěnou přestavbu stánků někdy v období let 1999 až 2001.

     Odvolateli lze přisvědčit v tom, že napadený rozsudek není přezkoumatelný. Okresní soud nerespektoval § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť odůvodnění napadeného rozsudku zcela postrádá uvedení toho, jak okresní soud věc posoudil po právní stránce. Toto posouzení není v celém rozsudku uvedeno ani slovním vyjádřením a ani citací příslušného zákonného ustanovení. Posouzením věci po právní stránce se rozumí výklad o tom, z jakých ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu soud vycházel (proč pod tato ustanovení podřadil zjištěný skutkový stav), jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti, a jak proto byla věc rozhodnuta.

     Ostatně ani závěry okresního soudu o skutkovém stavu nejsou zcela jednoznačné a takové, aby nepřipouštěly různý výklad, neboť mají podobu citace dílčích skutkových zjištění, učiněných z jednotlivých provedených důkazů. Pokud odvolací soud výše reprodukuje skutková zjištění okresního soudu v napadeném rozsudku, jedná se o stav, kdy se musel spíše „domýšlet“, k jakým skutkovým závěrům okresní soud zřejmě dospěl.

     Z odůvodnění napadeného rozsudku pak nelze kupříkladu vůbec zjistit, jak okresní soud posoudil věc z hlediska § 135b obč. zák., jak jej vyložil, co považoval za rozhodné skutečnosti a které z nich byly a které nebyly prokázány, či zda vůbec podle citovaného ustanovení věc posuzoval a k jakým závěrům dospěl.

     Odůvodnění napadeného rozsudku rovněž postrádá úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů okresní soud řídil. Pokud se okresní soud výjimečně dopouští hodnocení věrohodnosti svědka R. J., uvádí v neprospěch jeho věrohodnosti skutečnost, že při svém výslechu při ústním jednání před okresním soudem odpověděl na dotaz, že jeho bratr zemřel asi před dvěma roky. Z napadeného rozsudku a ani z protokolu o výslechu tohoto svědka při ústním jednání přitom neplyne žádná skutečnost, z níž by mělo být zřejmé, že tato odpověď svědka o datu úmrtí jeho bratra jej činí nevěrohodným.

     Je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, protože tento soud nerespektoval zásady uvedené v § 157 a § 132 o. s. ř., musí odvolací soud takové rozhodnutí zrušit.

Poznámky: Nedostatek řádného odůvodnění rozsudku je porušením práva účastníka na spravedlivý proces, protože se mu tím odnímá možnost odpovídajícím způsobem skutkově a právně argumentovat proti takto defektnímu rozhodnutí soudu. Z rozsudku by měly vyplývat odpovídající dílčí skutková zjištění z předmětných důkazů (nikoliv opisovat důkazy, což občanský soudní řád v § 157 odst. 2 výslovně zapovídá) a těmto zjištěním pak (co do obsahu) korespondující závěr o skutkovém stavu, který byl měl být vyložen v takovém rozsahu, jenž by umožňoval soudu přistoupit k jeho právnímu posouzení věci, ledaže by šlo o případ, kdy se žalobce např. nedůvodně (již s ohledem na absenci tomuto jeho žalobnímu tvrzení odpovídajícímu pravidlu chování) domáhá uplatněného nároku; pak tedy nebude zapotřebí činit příslušná skutková zjištění, ani závěr o skutkovém stavu, pokud zde neexistuje právní norma, jež by na takový skutkový případ – i kdyby byl snad tvrzený skutek v řízení prokázán – bylo nutno aplikovat.

     Závěr o skutkovém stavu věci (tzv. skutková právní věta) nemůže vycházet z rozporných skutkových zjištění, ale naopak jednotlivá dílčí skutková zjištění, která soud činí z logicky na sebe navazujících důkazů, musejí ve svém souhrnu vytvářet celkový skutkový obraz dané věci, jenž ústí v tzv. skutkovou právní větu, k níž soud vyhledává příslušné normativní pravidlo chování (právní normu), respektive v rámci aplikačního procesu posuzuje, zda daný skutek je (vůbec) podřaditelný pod tu kterou právní normu.

     Z pohledu dovolací argumentace je pak relevantní, že jestliže soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci je založen na rozpornosti skutkových zjištění, která jsou zásadně významná pro právní posouzení věci, projeví se tento nedostatek zpravidla nejen coby vada písemného vyhotovení odůvodnění rozsudku, ale též i – při řádně vymezeném předpokladu přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř. – nesprávným právním posouzením věci, neboť popsané defekty rozsudku jdou na vrub takového rozhodnutí, přičemž dovolacímu soudu je v takovém případě upřena možnost věcného přezkumu.

      Pokud jde o právní posouzení věci, k němu Ústavní soud např. v nálezu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 403/03, poznamenal, že nejde-li o situaci, kdy právní řešení bez dalšího vyplývá ze zákonného textu, obecný soud musí v odůvodnění rozsudku dostatečným způsobem vysvětlit své právní úvahy, s případnou citací publikované judikatury nebo názorů právní vědy. V rozsudku ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 500/2007, Nejvyšší soud připomíná, že požadavek přezkoumatelnosti právního posouzení věci není naplněn, jestliže odůvodnění rozsudku obsahuje pouhý odkaz, popř. výčet právních předpisů, jež soud na zjištěný skutkový stav použil. V důvodech rozhodnutí je totiž nezbytné vyložit právně aplikační úvahy, které soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. V zájmu přezkoumatelnosti odůvodnění právního posouzení věci je rovněž třeba, aby soud v odůvodnění rozsudku přesvědčivými argumenty vyvrátil právně nesprávné námitky účastníků (v poměrech přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem odvolací námitky zpochybňující právní posouzení věci soudem prvního stupně). A jak dovodil Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1238/2013, jde o nepřezkoumatelný rozsudek, jestliže soud v odůvodnění jeho písemného vyhotovení - v rámci právního posouzení věci - učiní pouhý odkaz na nález Ústavního soudu, aniž by v něm alespoň stručně vyložil svou právně kvalifikační úvahu tak, aby bylo zřejmé, které konkrétní pravidlo chování a z jakého důvodu bylo na zjištěný skutkový stav použito (podobné defekty odůvodnění rozsudku byly zjištěny při rozhodování soudů ve sporech o určení vlastnictví, v nichž byla řešena též právní otázka nabytí nemovitosti od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí, kdy soudy v těchto případech pouze odkázaly na označené nálezy Ústavního soudu, aniž by v odůvodnění svých rozsudků zprostředkovaly své právně kvalifikační úvahy způsobem shora již vyloženým).

     V publikovaném rozhodnutí odvolací soud správně a výstižně vytkl prvoinstančnímu rozsudku nedostatky v jeho odůvodnění a správně pak konstatoval, že takový rozsudek je nepřezkoumatelný a je nezbytné ho zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.