Nová úprava vzdělávání soudců může skončit u Ústavního soudu

Záměr právní úpravy vzdělávání soudců nebyl předem projednán se soudci (míněno se všemi, tj. způsobem, že by soudcům byly zaslány teze sledované právní úpravy, tj. novely zákona o soudech a soudcích), aby se soudci k němu (k předmětným tezím) mohli vyjádřit a případně poukázat na určitá sporná místa, čímž by došlo k precizaci přípravy záměru před vlastním legislativním procesem.

Není prostě v demokratické společnosti akceptovatelné, aby v tak poměrně zásadní věci pro soudce jim nebylo před legislativním procesem umožněno se k tomuto záměru vyjádřit, respektive objektivně se s ním vůbec seznámit. To, co provází zmíněný záměr, nelze označit jinak, než za kabinetní projednávání, které by se dalo ve zkratce označit jako „o soudcích bez nich“. Může tak v budoucnu nastat situace, že příp. přijatá novela zákona o soudech a soudcích ohledně úpravy vzdělávání soudců skončí u Ústavního soudu. Zbytečně tak bude zase český orgán ochrany ústavnosti zatěžován v situaci, která by jinak možná nenastala, pakliže by soudcům bylo umožněno se s tezemi zamýšlené právní úpravy seznámit a mohli se tak k ní vyjádřit. Tímto způsobem mohlo dojít k určité koncepční shodě ohledně podrobnější úpravy vzdělávání soudců.

A propos, pokud si někdo myslí, že školitel, který při svém odborném vystoupení prokládá údajně pro „odlehčení“ situace svůj projev absolutně nevhodnými vtipy, bude svůj „vnitřní postoj“ korigovat po nějakém absolvovaném školení (otázkou je, zda školitele má vůbec také někdo školit, a tedy zda dosud „utajená“ novela s něčím takovým počítá), je podle mého názoru na omylu. Navenek ke korigování pochopitelně dojde, uvnitř však se povětšinou člověk se svými takto „hluboce ukotvenými“ názory nemění. Uvažte, jestliže v nějaké zásadní věci je výklad takto zlehčován (vůbec to takového člověka napadne), o čem to asi o daném člověku svědčí?