O stříhání metru na ÚS

Server Česká justice v letošním roce publikoval dva rozhovory s dnes již bývalým soudcem, respektive místopředsedou Ústavního soudu (ÚS) Jaroslavem Fenykem. Publikované názory a postřehy Jaroslava Fenyka o prostředí na ÚS tak nepochybně vydalo za několik knih o ÚS, z nichž bychom se stejně o vnitřní atmosféře tehdy panující na ÚS nic nedozvěděli. Zatímco v dubnu letošního roku Jaroslav Fenyk ještě projevoval snahu nadále působit na ÚS, neboť pro Českou justici uvedl, že si myslí, že:  „…každý soudce ÚS by rád pokračoval v práci, která je prestižní, zajímavá a podnětná. U mne to není jiné. Ale nikterak na mandátu nelpím, i deset let je zajímavá zkušenost,“ (zdroj: https://1url.cz/luCJK), o pár měsíců později (tento měsíc), kdy již (v květnu t. r.) skončil jeho soudcovský mandát u ÚS, prezentoval svůj pesimistický vhled do tehdejší atmosféry na ÚS. V rozhovoru opět pro server Česká justice Jaroslav Fenyk mj. uvedl: „Další výrazné zhoršení vztahů přišlo v souvislosti s projednáváním volebního zákona. Čtyři z nás se postavili nejen proti výslednému nálezu, ale i proti způsobu, kterým byl tento zákon v plénu Ústavního soudu projednáván. Od té doby už se situace příliš nezlepšila, vztahy snad navenek vypadaly jako dobré, ale uvnitř byly napjaté, a to se ukazovalo i při projednávání konkrétních běžných věcí. Já jsem nejen kvůli tomu do konce svého mandátu nedokázal najít společnou řeč s předsedou soudu. Vojenským žargonem řečeno, stříhal jsem metr.“ (zdroj: https://1url.cz/muCJw) .

Řekne-li mi někdo, že stříhal nebo stříhá metr, okamžitě mi to asociuje roky 1985 – 1987, kdy jsem musel absolvovat dvouletou základní vojenskou službu (ZVS), z níž téměř celý rok byl zaplněn nesmyslnou a tehdejšími vojenskými důstojníky neřešenou šikanou. Posledních 150 dnů této ZVS bylo věnováno doslova stříhání krejčovského metru, který byl pro tyto účely „vyzdoben“ a jednotlivé číslice coby končící dny byly stříhány či spíše trhány rukou, aby zbytek metru „ukazoval“, kolik dnů ještě zbývá (jeho majiteli) k odchodu do „civilu.“ Proto obrat „stříhání metru“ je vyjádřením stávající (slušně vyjádřeno) nepohody a očekáváním lepších dnů, které nastanou po onom „dostříhání“ metru již v civilním životě.

Na rozdíl od tehdejších vojáků základní vojenské služby, kteří neměli možnost stříhání metru urychlit dřívějším odchodem do civilu, však Jaroslav Fenyk takovou možnost měl. Cítil-li Jaroslav Fenyk takovou nepohodu na ÚS či snad doslova napjaté vztahy s dnes již rovněž bývalým předsedou ÚS Pavlem Rychetským (který se podle mého názoru poměrně často nestandardně vyjadřoval k různým otázkám přesahujícím pole působnosti soudního funkcionáře orgánu ochrany ústavnosti), mohl na svou soudcovskou funkci rezignovat a projevit tak na navenek svůj názor na jím nyní popisované (asi opravdu velmi špatné) poměry uvnitř ÚS. To vůči jmenovanému není žádná výtka, jen vyslovení názoru, že by takto projevený postoj možná mohl mnohé jiné vést k (různému) zamyšlení, co se vlastně tehdy na ÚS odehrávalo a jaké jsou příčiny takového stavu. Hovořím o tom i z toho důvodu, že podobně popisované klima jsem zažil na půdě Nejvyššího soudu v souvislosti s negativními důsledky plynoucími z tzv. Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, o kterémžto problému jsem se již několikrát v mediálním prostoru kriticky zmínil. Pravdou ovšem je, že jsem na post soudce nerezignoval, pouze jsem požádal tehdejší ministryni spravedlnosti Marii Benešovou o přeložení na pozici okresního soudce, kteréžto žádosti jmenovaná ministryně (jež neměla absolutně žádný zájem danou problematiku řešit) flexibilně vyhověla. Každopádně lze poděkovat Jaroslavu Fenykovi za sdělení informací o tehdejších panujících poměrech na ÚS, což by mohlo vést třeba i senátory k dalšímu zamyšlení při vyjadřování se k budoucím kandidátům na pozici ústavního soudce.