Senátor Václav Láska dnes na schůzi Senátu PČR kritizoval "nejmenované" soudce Nejvyššího soudu

Pokud si přečtete stenozáznam vystoupení senátora Václava Lásky na dnešní 12. schůzi Senátu Parlamentu České republiky (in www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/108195/90774), pak se ihned poté nabízí, že by pan senátor měl tuto svou kritiku blíže rozvést, neboť není zřejmé, kteří soudci Nejvyššího soudu podle informací pana senátora měli do volby kandidátů na soudce Ústavního soudu přinést určité pochybnosti. Není možné pouze obecně tvrdit takové zásadní kritické věci a ponechat je v jakémsi režimu utajení ve stylu „no já vím o tom své, ale neřeknutu to“.

Vedení Nejvyššího soudu by mělo požádat pana senátora Václava Lásku o vysvětlení výše uvedeného, neboť v tomto případě jde o renomé Nejvyššího soudu.

Dnešní vystoupení pana senátora Václava Lásky:

Vážená paní předsedající, vážená paní a pánové kandidáti, kolegyně, kolegové, těšil jsem se na vystoupení před prezidentem. A on mi odešel. Nicméně situace... No nic, brzo budou Vánoce, tak zase budou nějaké jiné dárky. Situace, před kterou dneska stojíme, je trochu netypická a nová, protože za těch 7,5 let, co jsem v Senátu, tak nebylo zvykem vést na plénu diskusi ke kandidátům. Vždycky jsme si to vyříkali v zákulisí a pak jsme rovnou přistoupili k volbě. Nicméně si myslím, že je žádoucí, aby dnes ta diskuse proběhla, protože si myslím, že ve veřejnosti jsou některé otázky, které zarezonovaly a na které je dobré dát odpověď, nebo alespoň nějaké vysvětlení. Proto... A já mám minimálně dvě věci, které mám na srdci, které chci říct a které chci, aby slyšela zejména veřejnost, protože s většinou z vás jsem už mluvil, tak jak bývá zvykem v podobných věcech, kdy jsme si vzájemně vyměňovali své názory, zkušenosti, doporučení.

Nicméně ta jednání veřejnost neslyší. A minimálně dvě věci bych byl rád, aby zazněly i veřejně. První, co bych chtěl říct, je, že se objevily názory nebo spekulace, že Senát snad by si chtěl nějak posílit svoji pozici vůči prezidentovi a chtěl by si v souvislosti s jmenováním ústavních soudců snad posílit své postavení nebo pravomoci. Já bych chtěl říct, že to tak není. Za mě to tak určitě není, a co jsem mluvil s většinou z vás, tak je snad i většinový názor, že Senát naprosto respektuje ústavní rozdělení pravomocí, které v tomto bodě jsou: prezident nominuje kandidáty, my se k nim vyjádříme. Jakékoliv formalizované předjednávání těchto kandidátů, než jejich nominace přijdou do Senátu, by podle mě nebylo souladné s Ústavou. Nic nebrání nějakým neformálním diskusím, protože i z hlediska lidského chápu, že než se někdo rozhodne jít do toho utkání o post ústavního soudce, tak třeba nechce jít do nějakého prohraného boje. Skutečně jde s kůží na trh, takže nějaké neformální diskuse, pokud jsou v zájmu kohokoliv, ano, ale jakékoliv formalizované požadavky na předjednání v Senátu by nebyly souladné s Ústavou. A chtěl bych tedy za sebe ujistit veřejnost, že Senát naprosto respektuje vymezení ústavních pravomocí, tak jak v tomto bodě jsou. A nemá opravdu zájem si uzurpovat něco, co mu nepatří. Potom mi dovolte se alespoň krátce vyjádřit ke kandidátům. Nejdříve k panu kandidátu Baxovi. Tam zase ve veřejném prostoru zazněla polemika o tom, jestli to není nějaký dopředu domluvený kandidát. Že byl příliš brzo navržen. A tak jestli prošel všemi procesy jako všichni ostatní. Prošel.

A navíc za sebe, jako příslušníka odborné veřejnosti, říkám, že to byl naprosto jasný a očekávatelný kandidát. My opravdu jako v justici nemáme moc větších osobností, které byly jasným kandidátem na post ústavního soudce. Takže já, jako advokát a jako právník, který se pohybuje v právní profesi, tak skutečně už léta dopředu přemýšlíme a očekáváme, že tato osobnost bude do Ústavního soudu jmenována. Takže to není žádná jaksi spekulace. Nic netransparentního. To je prostě jenom výsledek toho, že je to opravdu silná osobnost, kterou alespoň odborná veřejnost v této pozici očekává. Pokud jde o paní kandidátku Zemanovou, tak tam bych jenom chtěl říct, že to je praktička – že to je soudkyně praktička. A za ni mluví především rozsudky. A věřím, že pro neprávníka číst rozsudky je peklo pekel, tak alespoň se vám pokusím tlumočit svoje přesvědčení, že její rozsudky jsou opravdu precizní. A pokud jde o byste měli třeba pochybnosti o tom, jestli taky umí třeba odvážně prezentovat své názory, tak já bych připomněl, že ona, jako soudkyně, se nebála říct nahlas, že platy soudců nejsou nedotknutelné. Víte, jakou polemiku tady prožíváme, když chceme snižovat naše platy, ústavních činitelů, kteří jsou provázány se soudcovskými platy. Soudci se pak domáhají u Ústavního soudu, aby na jejich platy nebylo saháno. Ona, jako soudkyně, se nebála říct, jako zástupce svých kolegů, že ty platy soudců nejsou nedotknutelné. Takže jednoznačně prokázala i svoji odvahu. Pokud jde o pana kandidáta Wintra, já se na jeho rozhodnutí těším. Je to člověk, který se umí dívat na Ústavy i novými pohledy. Věřím, když to trochu odlehčím, že až budu číst jeho rozhodnutí, že tam budou třeba ty nesouhlasné vlnovky. Ale to je součást diskuse, kterou se vytváří ústavní právo. A myslím si, že to je kandidát velmi silný. A chtěl bych smeknout před tím jeho nominačním projevem, kdy v rámci svého vlastního nominačního provedu vzdal holt svým dalším dvoum nominantům, kteří nedostali důvěru Ústavního soudu, čímž tedy jednoznačně prokázal, že je to týmový hráč, což pro budoucí formování Ústavního soudu je taky významná věc. A poslední věc, kterou vám chci říct a která je mi nepříjemná, ale myslím si, že zaznít musí. Do určité nervozity nebo negativní atmosféry okolo volby těchto dvou kandidátů se z mého pohledu promítla i letitá nevraživost Nejvyššího soudu vůči Nejvyššímu správnímu soudu. Dovolte mi jenom malou vsuvku. Léta byl Nejvyšší soud tím nejvyšším hegemonem, který v soudí sestavě měl to konečné slovo. Ústavní soud nechávám malinko stranou. Pak jsme zavedli správní soudnictví, zřídili jsme Nejvyšší správní soud. Nejvyšší soud o tu hegemonii přišel. Navíc ten Nejvyšší správní soud, který stavěl pan doktor Baxa, ho postavil skvěle. Možná měl výhodu tím, že stavěl na zelené louce, takže postavil moderní, funkční soud. Je možné, že potom Nejvyššímu soudu to bylo dáváno za vzor, proč on taky tak hezky nepracuje? A vznikla tam letitá nevraživost mezi představiteli těchto dvou institucí. A osobně se domnívám a je mi to líto, že určitou nervozitu do této volby vneslo i působení některých soudců Nejvyššího soudu, které přinesly i určité pochybnosti, které ale podle mě nejsou relevantní, kterým nechci naslouchat, kterými se nebudu řídit. Budu se řídit jenom tím, co vím o těchto třech kandidátech, kteří jsou skvělí a všichni tři mají moji podporu."