Stanovisko Msp k Metodice

Dnes jsem obdržel odpověď paní ministryně spravedlnosti Marie Benešové na můj podnět týkající se problematické Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví.

Co z odpovědi vyplývá? Především, že:

- Msp v současné době ani do budoucna s realizací dříve připravované zakázky označené jako „Revize Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví“ nepočítá;

- v rámci přípravy vyhlášky Msp, kterou se stanoví seznam znaleckých odvětví jednotlivých znaleckých oborů atd. k provedení některých ustanovení zákona o znalcích č. 254/2019 Sb. původní návrh rozeslaný do připomínkového řízení s odvětvím „Stanovení nemateriální újmy na zdraví“ oboru „Zdravotnictví“ již do budoucna (s účinností od 1. 1. 2021) nepočítal, avšak s ohledem na skutečnost, že se v připomínkovém řízení k tomuto předloženému záměru sešla řada nesouhlasných vyjádření (kdy právě Nejvyšší soud poukázal na chybějící odvětví „Stanovení nemateriální újmy na zdraví“), došlo ze strany Msp k částečnému přehodnocení  původního záměru. Namísto odvětví „Stanovení nemateriální újmy na zdraví“ bude do přílohy č. 1 návrhu vyhlášky mezi odvětví oboru Zdravotnictví doplněno odvětví „Hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví“.

A co z odpovědi nevyplývá? No především zásadně významné informace, a to:

* Jaký je postoj Msp k používání Metodiky, která je označována jako Metodika Nejvyššího soudu, ačkoliv Nejvyšší soud žádnou Metodiku nevypracoval (a de lege lata ani vypracovat nemohl)?

* Jaký je postoj Msp k popsaným okolnostem personálního propojení osob i z řad soudců, kteří agendu odškodňování rozhodují, jakož i ke komerčním souvislostem spojeným s Metodikou a angažmá dosud nepravomocně trestně odsouzené osoby, která rovněž na uvedené metodice spolupracovala?

Z toho pak plyne zásadní otázka:

Proč ze strany Msp není ochota se k výše uvedeným zásadním otázkám explicitně vyjádřit, a to ani v situaci, kdy otázky formuluje soudce Nejvyššího soudu s odkazem na ověřitelná fakta, která zakládají závažné pochybnosti nad projektem Metodiky?

Jako první se nabízí odpověď, kterou snad není třeba na tomto místě ani naznačovat.

To vše v situaci, kdy předseda Nejvyššího soudu v nedávné době předložil soudcům původně ke schválení, později zase k připomínkování (lhůta pro připomínky již uběhla) návrh Etického kodexu soudců. Právě takového materiálu, který podle mého hlubokého přesvědčení aktivity, které po několik let vykonávali někteří soudci v souvislosti s onou Metodikou, soudcům zapovídá.

Anebo se mění náhled na možnost soudců participovat na projektu, který je provázen určitými komerčními souvislostmi? Mění se ze strany soudního managementu a především ze strany Msp náhled na možnost soudců působit např. ve spolku, jehož předmětem činnosti je mj. poskytování právního poradenství v oboru, který se kryje s projektem, na němž tito soudci pracovali a „(spolu)zaváděli“ jej do praxe, to vše v situaci, kdy tuto soudní agendu rozhodují?

 Je v poměrech demokratického právního státu ještě akceptovatelné, aby soudci za popsaných souvislosti (v tom či onom časovém období) figurovali ve spolku s osobou, jež byla v poměrně závažné trestní kauze dosud  nepravomocně odsouzena?

Je vůbec v poměrech demokratického právního státu akceptovatelné, aby při realizaci školení podle soukromého právního materiálu soudci se podepisovali pod vystavované certifikáty s funkčním označením „předseda senátu“ daného soudu?

No z mého pohledu to už akceptovatelné  není a proto jsem chtěl znát na uvedené otázky odpovědi ze strany Msp, k čemuž ovšem nedošlo.

Nemohl bych sice souhlasit, ale  musel bych respektovat např. odpověď ze strany Msp, že v popsaných souvislostech není nic nevhodného, pokud soudci takto participují na daném projektu a to i s personální (tehdejší či ještě současnou) návazností na jejich angažmá ve spolku, jehož předmětem činnosti je mj. „poskytování poradenských a konzultačních služeb v medicínském právu, zpracovávání odborných studií a oponentních studií v medicínském právu“.   

Tady již nejde o nějakou Metodiku, nýbrž o systém náhledu na mimosoudní aktivity soudců, kdy na straně jedné jsou některým soudcům vytýkány (někdy i drobné) poklesky, přičemž na straně druhé zde máme soudce, kteří participují na projektu s zjevným komerčním pozadím a utvrzují  (odbornou i laickou) veřejnost , že pouze realizují projekt Nejvyššího soudu, který ovšem žádným projektem Nejvyššího soudu není a podle platné právní úpravy by jím ani – i kdyby fakticky něco takového Nejvyšší soud zpracoval, což se nestalo  - být nemohl.