Ukradená stávka

Kdybych se měl z pohledu občana vyjádřit k proběhnuvší třídenní stávce zaměstnanců soudů a s novinářskou zkratkou charakterizovat, jak to celé dění navenek působilo (na občana také působit mohlo), asi bych použil formulaci typu  (nejvýstižněji z mého pohledu asi) „ukradená stávka.“

Zcela zanedbatelný, minimální mediální prostor byl totiž věnován zástupcům justičních odborů, a především problémům na prvoinstančních a odvolacích soudech, kde je platová situace zaměstnanců skutečně velmi tíživá. Zato  jiná skupina, a z ní pak viditelně jedna, dvě osoby, byla (ty osoby byly) mediálně vskutku hodně slyšet i vidět. A jsou a obávám se že i nadále budou mediálně zase činné.

Naprosto nepochopitelná situace nastala hned v pondělních Událostech a komentářích (in https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/224411000371007/cast/1071636/, kdy do pořadu nebyli pozváni zástupci Odborového svazu justice (za hořekování moderátora, kdo na pozvání nepřišel z řad politiků), aby se diskutovalo o tom, proč se vlastně stávkuje a co za problém tíží justiční zaměstnance.

Po třídenní stávce se veřejnosti z tzv. „odpovědného místa“ oznamuje, že se bude jednat, ale ještě není termín jednání znám. To je dost mizerný výsledek. Mizerný i proto, že bude zřejmě trvat stávková pohotovost, která se může stejným způsobem - jako tomu bylo naposledy – poměrně rychle přetavit v další vícedenní stávku.

Taková základní selská otázka: nebylo by lepší se raději obrátit na zkušenější odboráře z jiných oblastí, kteří s tlumočením odborářských názorů mají lepší zkušenosti? Možná by se ušetřil čas a nedal by se současně prostor jiným neodborářským personám, které už poměrně dlouhou dobu v různých médiích kritizují, mudrují a z mého pohledu možná také tak trochu (z „teplého místa“) popichují. V každém případě se však tyto osoby nenacházejí na špatně placených místech, takže už jen z tohoto důvodu je taková prezentace jejich názorů přinejmenším „málo přesvědčivá“.  

Pokud bychom hodně „ustřelili“, mohli bychom vše zkrátit v onu formulaci, že „sytí hovoří za hladové“ (a v tomto případě „sytí neustále zdůrazňují, že rozumí hladovým“). Ti sytí ovšem měli dostatek času na tlumočení svých názorů na řešení problému, a pokud se jim to letité snažení stále „nepovedlo“, mělo by dojít k něčemu jinému, zásadnějšímu. Aby se věci pohnuly „správným směrem“. K tomu je ovšem zapotřebí být vidět, slyšet a mít schopnost tlumočit veřejnosti své oprávněné požadavky, a nenechat za sebe mluvit „syté“. Součástí takového úsilí je mít k dispozici i příslušnou informační základnu, kde budou veřejnosti k dispozici přehledné základní informace o prosazovaném požadavku. Bez těchto esencí žádné úsilí širšího dosahu nemůže být úspěšné. A vcelku lehce se může přetavit v úsilí někým či něčím (někdy doslova i do písmene) „ukradené.“