Zástupce ombudsmana zahájil šetření u Okresního soudu ve Vyškově

Zástupce veřejného ochránce práv JUDr. Vít Alexandr Schorm v těchto dnech zahájil na základě podnětu vyškovského okresního soudce Pavla Vrchy šetření ohledně způsobu a okolností přijetí změny č. 5 rozvrhu práce Okresního soudu ve Vyškově na rok 2024 (vyrozumění o zahájení šetření zde: VOP-šetření-RP Vyškov-web.pdf (292410).

Ochránce je podle platné zákonné úpravy oprávněn s vědomím vedoucích úřadů, a to i bez předchozího upozornění, vstupovat do všech prostor úřadů a provádět šetření spočívající v  nahlížení do spisů, kladení otázek jednotlivým zaměstnancům úřadů, rozmlouvat s osobami umístěnými v zařízeních, a to bez přítomnosti jiných osob. Úřady jsou povinny na žádost ochránce a ve lhůtě jím stanovené poskytnout informace a vysvětlení, předložit spisy a jiné písemnosti, sdělit písemně stanovisko ke skutkovým a právním otázkám, provést důkazy, které ochránce navrhne, provést úkony dozoru, k nimž jsou podle zákona oprávněny a které ochránce navrhne.

Ještě před zahájením šetřením soudce Vrcha podal proti předsedkyni vyškovského okresního soudu Mgr. Zdeňce Kalové tzv. zásahovou žalobu (zde: https://vrcha.webnode.cz/news/predsedkyne-vyskovskeho-soudu-celi-zalobe-soudce-z-tehoz-soudu/), kterou se domáhá zjednání nápravy, tj. dosažení stavu, který zde byl před přijetím předmětné změny rozvrhu práce u vyškovského soudu.

Soudci Vrchovi totiž byly s účinností od 25. 11. 2024 „odejmuty“ jeho asistentka a vyšší soudní úřednice. Soudce Vrcha, který např. v rámci obvodu okresního soudu ve Vyškově rozhoduje o všech sporech o určení vlastnictví, řeší (v rámci okresu Vyškov) všechny (skutkově a často i právně náročné) spory o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví či o vypořádání společného jmění manželů, včetně jemu do soudního oddělení napadlých sporů týkajících se např. spotřebitelských úvěrů atp., tak musí sám provádět mj. i všechny pomocné úkony, které do té doby mu zajišťovaly zmíněné dvě soudní osoby v pozici jeho asistentky a vyšší soudní úřednice (např. vybírání soudních poplatků, zasílání žalob a vyjádření účastníkům, rozhodování o znalečném atp.), což je pro něj extrémně časově náročné, neboť čas strávený nad méně náročnými úkony „ukrajuje“ z času, který by soudce mohl věnovat vlastní přípravě nad složitými případy. Tento deficit času pak znamená pro každého soudce nacházejícího se v podobném postavení jediné: přípravy nad složitými případy se realizují o víkendech. Nejsmutnější na celé věci je to, že při přijetí změny rozvrhu práce vedení soudu muselo vědět, že soudce se do takových časových obtíží dostane. Takový přístup soudních funkcionářů ovšem nesmí být v demokratickém právním státě tolerován. A proto soudce Vrcha s důvěrou v příslušné státní instituce očekává, že zde dojde k patřičnému zjednání nápravy.

Nutno zdůraznit, že ombudsman zde šetřením neřeší otázku zjednání nápravy ohledně inkriminované změny rozvrhu práce u vyškovského okresního soudu, nýbrž toliko způsob a okolnosti přijetí této změny.

Podle zákona o veřejné ochránci práv zjistí-li ochránce šetřením porušení právních předpisů či jiná pochybení, vyzve úřad, aby se k jeho zjištěním ve lhůtě 30 dnů vyjádřil. Pokud úřad na výzvu podle odstavce 1 sdělí, že provedl nebo provádí opatření k nápravě a ochránce tato opatření shledá dostatečnými, vyrozumí o tom stěžovatele i úřad. Jinak ochránce po obdržení vyjádření nebo marném uplynutí lhůty sdělí písemně své závěrečné stanovisko úřadu a stěžovateli; součástí tohoto stanoviska je návrh opatření k nápravě.

 Výsledkem šetření může být, že ochránce může navrhnout zejména tato opatření k nápravě:

 a) zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí, úkonu nebo postupu úřadu, lze-li je zahájit z úřední moci,

b) provedení úkonů k odstranění nečinnosti,

c) zahájení disciplinárního nebo obdobného řízení,

d) zahájení stíhání pro trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt,

e) poskytnutí náhrady škody nebo uplatnění nároku na náhradu škody.

Úřad je povinen do 30 dnů od doručení závěrečného stanoviska sdělit ochránci, jaká opatření k nápravě provedl. Jestliže úřad tuto povinnost nesplní, nebo jsou-li opatření k nápravě podle názoru ochránce nedostatečná, ochránce

a) vyrozumí nadřízený úřad a není-li takového úřadu, vládu,

b) může o svých zjištěních informovat veřejnost včetně sdělení jména a příjmení osob oprávněných jednat jménem úřadu.

V poměrech této věci může ombudsman nakonec dospět k závěru, že vše bylo ze strany vedení soudu v pořádku. Může ovšem dospět také k závěru, že postup vedení soudu v pořádku nebyl, a podle míry závažnosti může dále konat (dokonce může např. podat kárnou žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu na příslušného justičního funkcionáře). 

V šetřené věci budoucí výsledek (ať už jakýkoliv) bude mít také významný informační přesah pro ostatní soudce, neboť napoví, zda za popsaných či obdobných okolností, jak byly soudcem Vrchou popsány v jeho zásahové žalobě, mohou soudní funkcionáři takto (či obdobně) postupovat a (ne)komunikovat s dotčeným soudcem, fakticky „odebírat“ jeho asistenta či vyšší soudní úřednici (vyššího soudního úředníka).

Ve spojení s výsledkem (pravomocný rozhodnutím) soudního řízení o podané zásahové žalobě tak mohou být k dispozici pro soudce a soudní funkcionáře relevantní informace, které do určité míry mohou korigovat dosavadní („zažitou“) praxi na některých soudech, a současně ukázat cestu pro dotčené soudce, jakým způsobem se mohou domáhat zjednání nápravy v řešení oblasti, případně  pro jaké důvody jsou jejich možnosti dosažení nápravy v dané materii poměrně mizivé a proč.