Změna rozvrhu práce soudu ve světle rozsudku NSS sp. zn. 4 As 39/2025

Změna rozvrhu práce soudu ve světle rozsudku NSS sp. zn. 4 As 39/2025

(k podmínkám zrušení soudního minitýmu soudního oddělení u soudu prvního stupně)

Nejvyšší správní soud v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Terezy Kučerové  ( dále již „NSS“) vydal dne 7. 8. 2025 pod č. j. 4 As 39/2025-84, významný rozsudek (zde: 1web-R NSS-RP (1).pdf (219886), v němž jsou obsaženy právní názory týkající se problematiky změny rozvrhu práce (dále též „RP“) soudu prvního stupně (soud), zrušení soudního minitýmu v soudním oddělení soudu, procedury přijetí této změny RP a celé řady dalších otázek.

Jelikož v rozsudku (explicitně) vyložené, případně implicitně řešené právní otázky nepochybně mají relevanci pro soudní praxi v oblasti soudního managementu, výkonu soudních funkcionářů, mechanismu tvorby (přijetí) změny RP či vztahu mezi předsedou soudu a soudcovskou radou, považuji za vhodné uvedený rozsudek NSS analyzovat a pro přehlednost z něj vyložit zaujaté právní závěry prostřednictvím dále uvedených právních vět s případnými poznámkami k otázkám, které v odůvodnění rozsudku případně nejsou výslovně rozvedeny nebo byly (s ohledem na argumentaci obsaženou v kasační stížnosti) pominuty.

K věci: Žalobce se (zásahovou) žalobou u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) domáhal ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem žalované – předsedkyní Okresního soudu ve Vyškově (dále též „soud“). Ten měl spočívat ve změně č. 5 RP, kterou s účinností od 25. 11. 2024 mj. došlo k přeřazení (tzv. sdílené) asistentky žalobce (jež současně vykonávala asistentskou činnost i pro místopředsedu soudu) do (kromě stávajícího výkonu funkce asistentky pro místopředsedu soudu) jiného soudního oddělení a k omezení činnosti vyšší soudní úřednice (VSÚ) v soudním oddělení 6 C, v němž je žalobce předsedou senátu, pouze na anonymizaci a statistiku rozhodnutí. Žalobce zásahovou žalobou požadoval, aby krajský soud žalované předsedkyni soudu zakázal pokračovat v porušování jeho práva spočívajícího v odnětí asistentky a VSÚ a přikázal jí obnovit stav před změnou RP. Žalobce v zásahové žalobě tvrdil a prokazoval, že k dotčené změně RP nebyly splněny formální ani materiální předpoklady. RP nebyl předsedkyní soudu předložen podle zákona o soudech a soudcích (dále již „ZSS“) soudcovské radě ( dále též „SR“), neboť písemný návrh změny RP byl soudcovské radě předložen dne 21. 11. 2024 místopředsedou soudu za situace, kdy v návrhu bylo uvedeno, že jej SR předkládá sama předsedkyně soudu, která však tento návrh učinit nemohla neboť dne 21. 11. 2024 byla již první den na dovolené, mimo Evropu, přičemž fakticky tento návrh předložil SR ráno dne 22. 11. 2024 místopředseda soudu, takže je mj. důvodné podezření, že mohl v tomto směru zneužít pravomoci úřední osoby, neboť k takovému postupu (který ovšem podle žalobce učinil – jak se podává z žalobních podkladů - zjevně úmyslně) neměl žádné oprávnění. Dále žalobce v žalobě tvrdil, že sama okolnost, že své asistence vytkl pochybení, pokud nevykonávala jí zadané úkoly ve stanovené pracovní dny pro soudní oddělení žalobce, když fakticky minimálně v 63 věcech v těchto dnech vyřizovala věci v soudním oddělení místopředsedy soudu, nemůže vést k jejímu „odebrání“ ze soudního oddělení žalobce. Obdobně podle žalobce nebyl dán důvod ke změně RP ve vztahu k VSÚ, která po změně RP měla vykonávat v soudním oddělení žalobce pouze anonymizaci a statistiku vydaných rozhodnutí.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, č. j. 62 A 79/2021-91, zásahovou žalobu zamítl.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce kasační stížnost, kterou NSS shora cit. rozsudkem zamítl.

NSS v cit. rozsudku přitom zaujal právní závěry, které lze pro účely tohoto příspěvku formulovat do níže uvedených právních vět. Dříve však je třeba poukázat na jednu velmi zásadní okolnost. Z odůvodnění rozsudku NSS ohledně shrnutí skutkového stavu absentuje zásadní informace, že dne 22. 11. 2024 soudcovská rada obdržela ráno změnu RP, aniž by NSS uvedl (což byla ovšem jedna z klíčových informací pro rozhodování o kasační stížnosti), že návrh změny RP byl v elektronické verzi označen tak, že jej učinila předsedkyně soudu dne 21. 11. 2024, ačkoliv (jak v zásahové žalobě i v kasační stížnosti opakovaně zdůrazňoval žalobce) byla již první den na své zahraniční dovolené (mimo Evropu) a fakticky tento návrh změny RP (podle žalobce označených důkazů) předložil prostřednictvím pověřené zaměstnankyně soudu místopředseda soudu, který tak dle žalobce mohl zneužít pravomoci úřední osoby, neboť věděl, že takto postupovat nesmí, ale přesto takto postupoval (úmyslné protiprávní jednání). Tím, že NSS tuto zásadní informaci z rozhodování o kasační stížnosti vynechal, respektive ji přehlížel, nelze z jeho odůvodnění rozsudku zjistit, jak vlastně na takový střet výkonu funkce místopředsedy v části týkající se procedury přijetí změny RP nahlíží. Místo toho NSS v bodě č. 37 odůvodnění svého rozsudku uvádí, že: „Stěžovatel především brojí proti závěru krajského soudu vyslovenému v odst. 39 napadeného rozsudku. Má za to, že není možné počáteční neúčinnost změny rozvrhu práce plynoucí z jejího vydání neoprávněnou osobou (místopředsedou soudu) zhojit tím, že soudcovská rada dokument obsahující změnu rozvrhu práce projednala a vyjádřila se k němu. Stěžovatel tedy setrvává na svém stanovisku, že místopředseda soudu neměl oprávnění předložit změnu rozvrhu práce k projednání soudcovské radě.“ NSS ovšem nezmiňuje shora autorem tohoto příspěvku zdůrazněnou okolnost, že soudcovské radě byl předložen fingovaný návrh změny RP, tj. návrh, který obsahově vypovídal o tom, že byl učiněn předsedkyní soudu, ačkoliv tomu tak nebylo, přičemž z žalobcem označených důkazů lze vyvodit skutkové zjištění, že tento návrh změny RP nezákonně učinil a předložil SR místopředseda soudu. Tento informační defekt pak zcela zatížil celé odůvodnění rozsudku NSS, jak bude dále vyloženo.

V odůvodnění rozsudku tedy NSS zaujal právní závěry, které lze pro účely tohoto příspěvku vložit do následujících právních vět:

1. Dojde-li změnou RP k „odejmutí“ asistentky soudci, jemuž byla původně předsedou soudu jmenována, a k jejímu přeřazení do jiného soudního oddělení k vykonávání asistentské činnosti pro jiného soudce, dochází tím k zániku výkonu funkce asistentky pro původního soudce.

Poznámky autora příspěvku: Tento právní názor NSS plyne explicitně z odůvodnění rozsudku NSS, který vůbec nepoužívá pojem „odvolání“ asistenta ve smyslu ZSS, nýbrž nesprávně pojem „odebrání“ a rovněž nesprávně dovozuje, že změnou RP (dle cit. právní věty), v důsledku které asistentka přechází do jiného soudního oddělení, dochází k zániku funkce výkonu funkce asistentky pro soudce dotčeného uvedenou změnou RP. Tento právní názor NSS je nesprávný a nemá oporu v ZSS.

Podle § 36a odst. ZSS asistenta soudce jmenuje předseda příslušného soudu na návrh soudce, o jehož asistenta se jedná; asistenta odvolává předseda soudu i bez návrhu. Funkce asistenta soudce se považuje za zrušenou, zanikne-li funkce příslušného soudce.

Z cit. zákonné úpravy plyne, že asistenta jmenovaného k návrhu soudce lze – vyjma případu, kdy jeho funkce se považuje za zrušenou v důsledku zániku funkce příslušného soudce – pouze odvolat, přičemž odvolat jej může pouze (a to i bez návrhu) předseda soudu.

Nelze-li považovat funkci asistenta za zrušenou a nedojde-li ani předsedou soudu k odvolání asistenta, pak sama okolnost, že přijatou změnou RP je asistent soudce fakticky přeložen do jiného soudního oddělení, nemůže dojít k zániku funkce asistenta příslušného soudce. Dojde-li i přes vyloženou právní úpravu k situaci, kdy asistent příslušného soudce není předsedou soudu podle ZSS odvolán, je zde důvodné podezření z kárného provinění takto konajícího předsedy soudu.

NSS připomenutou právní úpravu v odůvodnění svého rozsudku naprosto pomíjí a de facto implicitně vychází nesprávně z toho, že změnou RP, jež nabyla účinnosti, došlo k „odebrání“ asistenta, což v rozporu se ZSS spojuje s právním důsledkem jeho odvolání.

2. Předseda malého okresního soudu (např. soudu u kterého působí 12 soudců) nemusí návrh změny rozvrhu práce předkládat soudcovské radě písemně a zcela postačí, pokud tak učiní i ústně, byť i bez určení lhůty k jeho projednání, a to případně i formou dílčích ústních oznámení.

Poznámky autora příspěvku: Jde o právní názor NSS, který je třeba respektovat, neboť dosud se NSS k této otázce (pokud se autor příspěvku nemýlí) nevyjádřil. Bohužel, NSS tuto závažnou otázku obšírněji neřešil, ač jím takto zaujatý právní názor zasévá dosti vážné pochybnosti (k tomu poznámky dále).

ZSS zakládá oprávnění předsedovi soudu i v průběhu roku přistoupit ke změně RP, pakliže taková změna byla projednána s příslušnou soudcovskou radou (§ 41 odst. 2 ZSS). Z dikce § 53 odst. 2 ZSS mj. vyplývá, že i změnu RP předseda soudu musí předložit (nikoliv sdělit, oznámit) SR a musí v ní určit lhůtu k projednání v SR, která nesmí být kratší než 5 pracovních dnů; ZSS pak stanoví, že nevyjádří-li se SR v této lhůtě (v tomto případě) ke změně návrhu RP, platí, že s návrhem souhlasí.

Právní názor NSS o možnosti pouhého ústního sdělení změny RP předsedou soudu soudcovské radě SR by bylo možno snad odůvodnit v situaci nějaké jednoduché změny RP. Např. v situaci, kdy došlo ke změně místopředsedy soudu nebo ke změně příjmení soudkyně (jež se od poslední změny RP provdala) a takovou okolnost bylo třeba promítnout do RP formou učiněné změny. Pokud však např. v případě řešeném NSS došlo fakticky ke zrušení soudního oddělení dotčeného soudce a navíc k redukci části jeho (obecného) nápadu na 60 %, znamená to tedy mj., že těch zbylých 40 % nápadu se logicky muselo promítnout (zohlednit) dotčenou změnou RP do nápadu jiných soudních oddělení. V daném případě se jednalo o změnu, která pozměnila algoritmus přidělování nápadu u několika soudních oddělení, navíc pozměnila fungování asistentky příslušného soudce u jiných soudců v jiných soudních odděleních, stejně jako tomu bylo v případě VSÚ. Tyto obsahové změny završenou předmětnou změnou RP tak čítaly několik stránek, protože musely být pochopitelně pečlivě zapracovány do původního účinného  RP, takže v konečném důsledku byly objektivně nezapamatovatelné, a to jak z hlediska jejich ve smyslu ZSS „předložení“ předsedou soudu, tak i pokud jde o jejich projednání v soudcovské radě.

Z posledně vyloženého plyne vcelku logický závěr pro případ, že by se vskutku ustálil právní názor, že povinnost předsedy soudu dle § 53 odst. 2 ZSS předložit SR návrh změny RP se může štěpit (tu u malých soudů) i na ústní předložení návrhu, kdežto u větších soudů na jeho písemné předložení. A to v tom směru, že je-li změna RP zapamatovatelná (z paměti soudce bez dalšího reprodukovatelná), pak jí lze učinit ústně, v ostatních případech nikoliv. Navíc argument NSS stran odlišování menších a větších soudů ztrácí opodstatnění. Není totiž zřejmé, co tím vlastně NSS myslel, respektive zda problematičnost a nutnost předložení změny RP předsedou „většího“ soudu lze odvíjet od vyššího počtu členů SR (5 členů oproti 3 členům „malého“ soudu čítajícího minimálně 12 soudců). Právní názor NSS by nedával smysl ani v případě, že by se jednalo o okresní soud čítající pouze 10 a méně soudců, neboť v takovém případě dle § 46 odst. 3 ZSS vykonává působnost SR shromáždění všech soudců, což by naopak posilovalo nezbytnost písemného předložení návrhu změny RP neboť jinak by taková změna musela být ústně sdělena všem soudcům takto malého soudu předsedou soudu ústně (patrně např. v rámci konané pracovní porady).

Jenže problémy s vyloženým právním názorem NSS na formu předložení změny RP tím nekončí. Pokud odhlédneme od faktu, že více informací, jež obsahuje ústně sdělený návrh změny RP je nezapamatovatelný (např. by čítal, pakliže by došlo k jeho písemnému přepisu, tři či více stran textu s uvedením příslušného algoritmu přidělování soudního nápadu atd.), pak je skutečně vážnou otázkou, jak by takový předsedou soudu SR ústně sdělený návrh změny RP měl být vlastně soudcovskou radou projednán a v jejím zápisu vyjádřen. Přichází jedině varianta: „Předseda soudu dne XY předložil soudcovské radě formou ústního sdělení návrh změny rozvrhu práce č. XY roku XY, který soudcovská rada dnešního dne projednala a vyslovila s ním souhlas, což bylo dnešního dne rovněž ústně sděleno předsedovi soudu.“ Pokud by ve vydané změně rozvrhu práce a tedy i v aktualizovaném úplném znění účinného RP došlo k té které (třeba i zásadní) odchylce od původně předsedou soudu soudcovské radě ústně „předloženého“ návrhu změny RP, nemohlo by v žádném ohledu dojít k objektivní verifikaci, respektive porovnání obsahu předsedou soudu soudcovské radě sděleného návrhu změny od návrhu, k němuž se SR vyjadřovala. Přitom by mohlo dojít i k zásadním změnám, respektive odchylkám či nesouladům mezi ústně „předloženou“ verzí návrhu na změnu RP od verze, k níž se soudcovská rada nakonec vyjádřila (např. přeřazení soudce do jiného soudního oddělení, změna obsazení soudních minitýmů v několika soudních oddělení, změny v rozdělení specializací atd.).

Posledně uvedené závěry, dovedené ad absurdum, zřetelně prokazují, že optika náhledu NSS v kritizovaném rozsudku je evidentně nesprávná, neboť může generovat značné množství problémů, které takto NSS zaujatý právní názor umožňuje vytvářet.

3. Nelze spatřovat nezákonnost přijetí změny rozvrhu práce v takovém postupu, kdy je nejprve předsedou soudu, a to i dílčím způsobem ústně soudcovské radě sdělena zamýšlená změna rozvrhu práce, a posléze (v základu zamýšleného návrhu takové změny – např. že se ruší soudní minitým v příslušném soudním oddělení) je takový návrh změny rozvrhu práce předložen soudcovské radě písemně (navíc s doplňkem, že v soudním oddělením dotčeném zrušením soudního minitýmu se redukuje soudní nápad na 60 % a tomu se uzpůsobuje soudní nápad v jiných soudních odděleních, včetně přeřazení dotčené asistentky původního soudce a VSÚ do jiného soudního oddělení, což ústně předsedou soudu soudcovské radě předloženo – sděleno nebylo). To vše v situaci, kdy (posléze) vyjde najevo, že takový písemný návrh předseda soudu (který v tu dobu čerpal dovolenou) ve skutečnosti neučinil a tedy ani nepředložil soudcovské radě k projednání, neboť tak učinil místopředseda soudu tím, že předložil soudcovské radě předmětný návrh obsahující nepravdivou informaci, že byl učiněn předsedou soudu (v návrhu je výslovně uvedeno, že jej vyhotovil předseda soudu), což ovšem neodpoví skutečnosti.

Poznámky autora příspěvku: Autor tohoto příspěvku považuje za velmi problematický názor NSS v rozebíraném rozsudku, který vystihuje posledně uvedená právní věta. NSS v cit. rozsudku vážně zaujal právní názor, že ústně sdělený návrh změny RP, byť nebyl úplný a odlišuje se od následně písemně učiněného návrhu změny RP, navíc neučiněného předsedou soudu, nýbrž jeho místopředsedou (protože v daném případě místopředseda soudu v přímém úmyslu chtěl předmětnou změnu RP prosadit, nezávisle na tom, že k tomu neměl podle ZSS žádné oprávnění a věděl, že předsedkyně soudu je na dovolené a takový písemný návrh proto neučinila) přesto splňuje všechny zákonné podmínky pro jeho řádné přijetí.

NSS ve svém rozsudku naprosto pominul (protože tuto významnou okolnost nijak v odůvodnění svého rozsudku nerozebírá), že jestliže je obsahová neshoda mezi ústně učiněným a SR předloženým návrhem předsedkyní soudu SR a jeho písemným návrhem, který navíc v dané věci předsedkyně soudu neučinila, neboť tak učinil (a podle názoru autora příspěvku v důsledku jednoznačného excesu) místopředseda soudu, který současně – ovšem nepravdivě jménem předsedkyně soudu – předložil soudcovské radě, pak i za této naprosto bizarní situace byl prý mechanismus přijetí změny RP dodržen. S rozsudkem NSS jistěže nelze polemizovat, ale s vysloveným právním názorem, který lze zobecnit s položením otázky, zda je využitelný i do budoucna, na jiné budoucí případy, nelze souhlasit, protože je evidentně nesprávný. Vždyť ústně měla být předsedkyní soudu předložena soudcovské radě údajně změna RP spočívající ve zrušení soudního minitýmu, prostá algoritmu a promítnutí změn do jiných soudních oddělení, kdežto místopředsedou soudu fingovaný návrh změny RP, jenž nechal předložit SR, tento algoritmus obsahoval, především určoval snížení obecného nápadu v dotčeném soudním oddělení (jemuž měl být touto změnou RP zrušen soudní minitým) na 60 %, ale hlavně obsahoval další úpravy, jež se nutně promítaly do jiných soudních oddělení s ohledem na změnu úpravy obecného soudního nápadu.

Jinak řečeno, jestliže v dotčeném soudním oddělení mělo dojít sledovanou změnou RP ke zrušení soudního minitýmu (ústně předložený návrh změny RP) a dále k úplnému ponechání specializace a snížení obecného nápadu na 60 %, pak oněch 40 % se logicky muselo promítnout do jiných soudních oddělení (písemně předložený návrh učiněný fakticky místopředsedou soudu bez pověření předsedkyně soudu). Kromě toho ve fingovaném písemném návrhu změny RP bylo rovněž upraveno, do kterých soudních oddělení předmětná asistentka původního soudce, jakož i VSÚ přecházejí.

Z posledně vyloženého lze uzavřít, že mezi ústně a písemně předloženým návrhem RP soudcovské radě jsou odlišnosti nikoliv nevýznamné, což prokazuje jen jediné. A to, že zákonný mechanismus tvorby či přijetí změny RP by v takto podobných případech v žádném ohledu nemohl být dodržen. Ano, rozsudek NSS v posuzovaném je třeba respektovat, ovšem popisované okolnosti jsou opravdu znepokojivé (alarmující), pakliže by i v podobných případech mělo být zvoleno stejné aplikační hledisko.

4. Ke změně rozvrhu práce (k níž lze podle § 41 odst. 2 ZSS přistoupit tehdy, vyžaduje-li to potřeba nového rozdělení prací u soudu) může předseda soudu přistoupit i v situaci, kdy dojde k narušení vzájemné důvody a zhoršení pracovního vztahu mezi soudcem a jeho asistentkou či vyšší soudní úřednicí, neboť i bezproblémovost vztahu mezi soudcem a asistentem (VSÚ) přispívá k řádnému fungování soudního oddělení.

Poznámky autora příspěvku: S takto učiněným právním názorem NSS je problematické souhlasit bez vyjasnění možných variant, které v soudní praxi mohou nastat. V posuzovaném případě soudce pouze oznámil své asistence, že v cca 63 případech vyřizovala v pracovních dnech, v nichž měla vykonávat úkony pro soudní oddělení 6 C soudu, věci pro soudní oddělení, v němž jako soudce působil jinak místopředseda soudu. Asistentka předmětnému soudci původně uvedla, že žádné takové úkony neučinila a jakmile jí soudce e-mailem zaslal seznam 63 věcí (které zjistil náhledem do informačního systému soudu - ISAS), asistentka navštívila vedení soudu s tím, že pro dotčeného soudce již pracovat nebude. Jde o další bizarní situaci, kdy asistentka v prosté konfrontaci s údaji zjištěnými dotčeným soudcem z ISAS se cítila již z tohoto oznámení úkorně a vedení soudu proto jednalo. Ve skutečnosti ovšem předmětná (tzv. sdílená) asistentka si s místopředsedou soudu, pro kterého rovněž vyřizovala agendu v rámci svého výkonu, tykala a místopředseda soudu měl eminentní zájem na tom, aby mu asistentka neodešla (neukončila pracovní poměr, což prý vedení soudu uvedla)  a  v zásadě se nechal touto situací ovlivnit, protože jiné vysvětlení zde neexistuje.

O zcela jinou situaci by se jednalo, pakliže by se předmětný soudce vůči asistence při zjištění jejího (uvedeného) pochybení choval nevhodně, jeho chování třeba bylo řešeno vedením soudu a z tohoto projednávání vzešel nějaký zápis s jasným závěrem, který by takový závažný organizační zásah do předmětného soudního oddělení odůvodňoval. K žádnému takovému postupu ovšem v posuzovaném případě nedošlo a dotčenému soudci předsedkyně soudu byla schopna pouze sdělit obecný důvod, že pro „vztahové věci“ je třeba přistoupit k předmětné změně RP.

U VSÚ byla situace ještě bizarnější, neboť 6. 10. 2024 dotčený soudce předsedkyni soudu sdělil, že VSÚ uložil, aby případné své názory, podněty, respektive důvody, proč soudci v rámci poplatkové kontroly předkládá spis, nevkládala do spisu různé lístečky se svými poznámkami (např. že nelze provést poplatkovou kontrolu, když řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí návrhu dříve než soud vydal usnesení k výběru soudního poplatku), ale že je nezbytné přímo do spisu učinit příslušný referát soudní kanceláři, aby ta posléze spis předložila soudci k vyřízené dané záležitosti. Tehdy předsedkyně soudu předmětnému soudci poděkovala za poskytnutí informací uvedeného druhu a dotčený soudce měl za to, že celá záležitost je tím plně vyřízena, neboť předsedkyni soudu informoval o přijatém organizačním opatření vůči VSÚ. Měsíc poté však předsedkyně soudu dotčenému soudci sděluje, že pro „vztahové věci“ musí přistoupit k předmětné změně RP a mj. odebrat z jeho soudního minitýmu i VSÚ, čímž de facto došlo ke zrušení tohoto minitýmu.

NSS se výše uvedenými okolnosti, jež nastaly do okamžiku, kdy předsedkyně soudu dotčenému soudci oznámila svůj záměr zrušit soudní minitým v jeho soudním oddělení, nezabýval, poněvadž pokud by tak učinil, musel by konstatovat, že žádný skutkový podklad pro takovou změnu naplněn (prokázán) nebyl. O to zajímavější je, že NSS v odůvodnění svého rozsudku zmiňuje a k tíži dotčeného soudce přiřazuje nesprávně následné okolnosti [arg.: „již samotná skutečnost, jak daleko nyní projednávaná věc zašla a jaká jednotlivá obvinění a expresivní výrazy zúčastněné strany používají (o nadstandardním vztahu asistentky s místopředsedou soudu, o její protekci, u vedení soudu, o obcházení stěžovatele, o pracovních schopnostech místopředsedy atd.)“]. Sama okolnost, že dotčený soudce poukazoval na určité skutečnosti (okolnosti) a ty případně ze svého pohledu hodnotil, přece nemůže mít vliv na posuzování základního rámce k tomu, zda byly po materiální stránce naplněny podmínky pro změny RP, či nikoliv.  Nebývá totiž standardem, aby si asistent se soudcem tykal, nebývá zvykem, aby (jak předmětný soudce zjistil z ISAS) v zásadě (za posuzovaný rok 2024) téměř všechny věci asistent „upisoval“ soudci. Nebývá zvykem u soudu, aby asistent tímto způsobem obcházel soudce a jednal přímo s vedením soudu, které nemělo zájem ani vyvolat pracovní jednání za účelem vyjasnění stanovisek dotčených stran atp. V každém případě okolnosti, jež nastaly po předsedkyní soudu oznámeném sdělení předmětnému soudci, tj. že hodlá přistoupit k uvedené organizační změně, nemohou jít k tíži dotčeného soudce a být zařazovány do okolností, jež mají být rozhodné pro posouzení dotčené změny RP.

Závěr

Co z toho všeho plyne? Že soudce v zásadě nemá žádné zastání a jeho pozice je vůči soudnímu managementu značně oslabena. V zásadě jsem nenalezl žádné rozhodnutí správního soudu, které by řešilo ve prospěch soudce situaci zabraňující zásahu vedení soudu ať již učiněným chováním či prostřednictvím rozvrhu práce. „Nepohodlní“ soudci mohou být podobným způsobem – prostřednictvím rozvrhu práce - v podstatě kdykoliv dotčeni a "(vy)řešeni“. 

Do rozhodnutí NSS jsem se domníval, že prostý nesouhlas spolupráce asistenta pro soudce v konkrétním soudním oddělení může skončit jedině tím, že se asistentovi sdělí, že pokud nemíní plnit příkazy soudce, které nejsou v rozporu s právní úpravou a soudce se vůči němu nechová nevhodně, existuje pouze jediné řešení, a to, aby asistent ukončil výkon své funkce u daného soudu, pokud mu tento styl práce z nějakého důvodu nevyhovuje. 

Tento případ je připomenutím především pro prvoinstanční soudce (u odvolacích soudů a výše by jistěže k něčemu takovému dojít nemohlo), že pokud si asistent tyká se soudním funkcionářem, může se spustit popisované (obdobné) soukolí, na jehož konci soudce je zbaven soudního minitýmu a je vystaven situaci, že si musí vyřizovat naprosto všechny úkony, a to včetně výběru soudních poplatků atd. Beru to jako opravdu moc špatnou (krutou) zkušenost, avšak stále věřím, že nakonec přece jen dojde k určité formě (nesoucí určité prvky) zjednání nápravy. V každém případě informace shora uvedené, především NSS vyložené právní názory na předmětnou problematiku, je třeba reálně zohlednit a reflektovat je v soudní praxi. Kdykoliv totiž podobný případ může v jiné skutkové formě postihnout dalšího prvoinstančního soudce, který tak může být vystaven nebývalému tlaku. Že takový aplikační přístup je v praxi vůči soudcům zneužitelný je nasnadě. Jak jsem již úvodem uvedl, rozsudek NSS nezbývá než respektovat, ovšem s právními názory v něm vyloženými pro řešení jiných věci v soudní praxi nelze souhlasit, neboť nejsou přesvědčivě odůvodněny a vycházejí z pominutí některých zásadních skutkových okolností. Z tohoto důvodu jsem vyložil své kritické pohledy na NSS zaujaté právní názory, a to z hlediska řešení v budoucnosti podobného případu, při kterém by se již mělo přihlédnout k popsaným defektům vyloženého rozsudku, respektive k neudržitelnosti předmětných právních názorů NSS.