Malá poznámka k výběru kandidátů na ústavní soudce

Senátoři na středeční schůzi (19. 6. 2024), při které vyslovili souhlas se jmenováním Jiřího Přibáně a Tomáše Langáška soudci Ústavního soudu (stenozáznam z této schůze je zde: https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=14&IS=7457&D=19.06.2024#b25729), dali také implicitně najevo, že dosavadní výběr kandidátů na soudce Ústavního soudu je zcela v pořádku. A že jim dokonce ani nevadí, že členem Ústavního soudu bude z jeho patnácti soudců již čtvrtý bývalý soudce Nejvyššího správního soudu Tomáš Langášek, což je historicky věc naprosto nevídaná. 

Na svém blogu jsem si dovolil již dříve poukázat na problematická místa výběru kandidátů na ústavní soudce (viz např. zde: https://vrcha.webnode.cz/news/je-vyber-kandidatu-na-ustavni-soudce-transparentni-a-zachovava-rovnost-vsem-navrzenym-nominantum-uchazet-se-o-post-ustavniho-soudce/), která z mého pohledu navozují celou řadu (dosud nezodpovězených) otázek. Podle senátorů (roz. senátorek a senátorů) je však v tomto ohledu naprosto všechno v pořádku, takže nezbývá, než tento závěr respektovat. Nejsem si však jist, zda tento stav uspokojuje ty z nominantů navržených oslovenými institucemi, kteří za daných poměrů prostě neměli reálnou šanci se o post ústavního soudce ucházet. Proč? Inu z toho důvodu, že pokud byli nominováni, měli mít právo být Konzultačním panelem slyšeni, vyhodnoceni anebo být alespoň vyrozuměni, proč nejsou za vhodné kandidáty považováni. Ptám se tedy, k čemu vlastně ona Pravidla zde: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/aktualni-tiskove-zpravy/proces-vyberu-a-nominace-kandidatu-do-ustavniho-soudu-16970#from-list byla publikována, když mechanismus výběru kandidátů na ústavní soudce se ubíral poněkud jinou cestou. A podotýkám, že žádný z dosavadních kandidátů či kandidátek na tento faktický proces neupozornil, což je možno považovat za jejich první test ohledně respektování rovných podmínek v procesu výběru kandidátů na post ústavního soudce. 

Prezident republiky předmětné kandidáty na ústavní soudce navrhl, senátoři s jejich jmenováním soudci Ústavního soudu vyslovili souhlas, takže opravdu nezbývá než tento výsledek respektovat. Byť mnozí (nejen právníci) s tímto faktickým výběrovým mechanismem nemusejí, respektive vnitřně nesouhlasí. Je to také určitý vzkaz a zásadní informace jdoucí směrem k veřejnosti ve smyslu, kdo a jak to, k čemu se sám zavázal, (ne)dodržuje.